La Dernière Femme
L'ultima donna
Posledná žena
Last Woman, The
Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Co znamená být mužem ? Co ženy od mužů vlastně chtějí ? Jsme svědky konce patriarchátu ? Otázky, které těžkopádným jazykem a mnoha způsoby položily feministky 70.let. Ferreri se jich chopil a přepsal je do filmové podoby. Naneštěstí pro citlivého diváka to byl Ferreri, takže za každou otázkou je interpunkční znaménko psané krví nebo spermatem. Naštěstí pro přemýšlivého diváka to byl Ferreri, takže pochybnosti, které film nabízí, dokáží zneklidnit a provětrat stereotypy. Machistická love story. ()
Když jsem to viděl před mnoha lety v němčině, připadalo mi to jako velice otevřený art film. Bohužel, dnes jsem to viděl s českými titulky a mám pocit, že pan Ferreri vsadil na šokování diváka neustále pobíhajícím nahým GD z jehož obtloustlého těla se mi dělalo sem tam šoufl. Ornella je krásná až mrazí, její nahé scény tomuto filmu svědčí. Když odhlédneme od těchto vnějších atributů a chceme hodnotit děj jako takový, je to příběh naprostého sobeckého kokota, který se pyšní inženýrským diplomem ale je to debilní nedorostlé dítě, kterému francouzké úřady svěřily do péče dítě-asi tam maj stejný mrdník jako na našich úřadech. Neustále řeší filosofii svého péra a pořád si s ním hraje na což v závěru také dojede. Ornella(Valerie) je citlivá holka, možná také trochu kurva, nicméně pana inženýra ve směru IQ a zodpovědnému přístupu k životu strčí do kapsy nejméně 3x. Tenhle nesympatický debil, místo toho aby děkoval bohu za štěstí jaké ho potkalo, že sbalil holku, která mu dá zašukat -on evidentně neví co je to sex a postará se mu o malého kluka a koriguje jeho blbé nápady do tzv. dospělna se vybijí na krásce nechutnými scénami a pořád řeší svýho šulína. Závěrem bych řekl byl to průměrný film o vztahu muže a ženy. ()
V tomto filmu víc než v jakémkoli jiném hraje hlavní roli PENIS a jeho majitel tu vystupuje jen jako jeho bezmocný přívěsek (což nedokáže asi nikdo jiný lépe zahrát - protože možná odžít - než Gérard Depardieu. Viz též Buzíci). Hodně scén je tu dost na hraně (hlavně všechny s dítětem) a film by asi klidně mohl být o půlhodinu (prasáren) kratší. Na druhou stranu takhle drsné kritice sexu jako náboženství a muže jako věčně mrduchtivého (pardon) macha ponižujícího ženu na chodící díru tleskám. ()
Je to můj první Ferreriho film a už teď vím, že je poslední. Je to tady poměrně dost rozebrané od kolegů a to na dva tábory. A já se řadím k těm, kteří byli spíš znechuceni a byli spokojeni se závěrem, který dokonale sedne k názvu tohoto filmu. Za Ornellu jednu hvězdičku dám a časem přihodím možná i za ten konec. Na tehdejší dobu to byl zcela určitě kontroverzní film, ale nějak nemohu přijít na to, za co to vlastně dostal Gérard to ocenění? Pozitivum vidím v tom, že znám o jednoho režiséra navíc. ()
Kontroverzná dráma kontroverzného režiséra rozpráva o živote mladej dvojice, ich pohľadov na vtedajší svet a spolužitie. Nežná a krásna Valéria a majetnícky Gerard starajúci sa o dieťa, rozpitvávajú vzťah muža a ženy do absurdity. Príbeh o samote v súžití zvýrazňuje striedanie veľkých celkov s detailami tvárí, akoby chcel Marco Ferreri zvýrazniť stratenosť jednotlivca. ()
Reklama