Tous les matins du monde
All the Mornings of the World
Režie:
Alain CorneauKamera:
Yves AngeloHrají:
Jean-Pierre Marielle, Gérard Depardieu, Anne Brochet, Guillaume Depardieu, Carole Richert, Michel Bouquet, Jean-Claude Dreyfus, Yves Gasc, Myriam Boyer (více)Obsahy(1)
Jeho duše patřila viole da gamba. Jean-Pierre Marielle a Gérard Depardieu ve strhujícím příběhu barokního skladatele Sainte Colombea... Jímavá, strhující, bolestná, hluboká, oduševnělá a mnoho dalších přívlastků si zaslouží geniální hudba Sainte Colombea, francouzského violisty, který žil v 17. století. Datum jeho narození nikdo nezná, zemřel kolem roku 1700. Sainte Colombe přidal k viole da gamba sedmou strunu a zavedl ve Francii struny protkané stříbrem. Ovšem nejcennější z jeho dědictví je právě sbírka violových skladeb. O něm a o dalším z geniálních hudebních skladatelů sedmnáctého století Marin Maraisovi vypráví francouzský film Všechna jitra světa. Žák Lullyho a Sainte Colombea Marin Marais byl francouzský skladatel a violista, význačná osobnost pozdní vlády Ludvíka XIV. Film rozechvívají tóny violy da gamba a jejich teskný stín lze pocítit v obrazech, barvách i samotném herectví hlavních představitelů. Režisér Alain Corneau obsadil do hlavních rolí Jean-Pierra Mariella a Gérarda Depardieua a jeho syna Guillauma. Síle hudby sedmnáctého století nezůstal nic dlužen. O tom svědčí i ohlas, který film sklidil po celé Evropě. Ve Francii získal sedm Césarů a obdiv publika. Jeho filmový soundtrack patří k jedněm z nejlepších.
(Česká televize)
Recenze (59)
Hudba v tomto filmu je úchvatná, stejně jako jeho pomalý a melancholický příběh, který mě vzal za srdce. Myslím že tato věta vyjadřuje hrozně moc :"Hrajete dobře a jistě budete hudbu provozovat, nikdy se však nestanete hudebníkem." Scénárista přesně vystihl tu hranici, mnohdy velice tenkou, mezi skutečným uměním a jeho napodobováním. Role hudebního mistra Saint Colombea je zahrána skvěle a v mnohém jeho představitel zastiňuje hlavní hvězdu filmu Gérarda Depardieu. ()
Citlivě podaný příběh, hudba super, zahrané skvěle, ale rádoby duchaplné popisy významu hudby jsou trochu přespříliš. Tvůrčí proces sice má blízko k trápení, ale nemyslím, že by se dalo mezi tvorbu a utrpení zapsat rovnítko. Naštěstí. To je jen jedna rovina barokní estetiky. Ne nadarmo je dnes mnohem oblíbenější a známější například Händel. Filmu se však dá věřit, že byl Colombe uzavřený podivín. Skutečné umění je někde uvnitř nás. Těžko ho předáme, jde vlastně jen a jen o naše vlastní osobité estetické cítění. Proto je pochopitelné Colombeovo promlouvání k mrtvé manželce i závěrečné odkazování žáka k jeho mistrovi. Nejde to chápat, jen přijmout a vlastně obdivovat. Colombe spřízněnou duši nemohl jen tak najít, musel ji pracně a v bolestech vychovat. To je hlavní a krásné poselství filmu. Co se týče formálních věcí, nejsem hudebník, ale bylo očividné, že většina herců neuměla na hudební nástroj hrát, proto dlouhé záběry na nešikovné interprety trochu vadily. Zato se mi moc líbil kontrast "obyčejného" ustrojení Colombea a jeho dcer i jejich neokázalého domu v porovnání s přezdobeností oparukovaných, přešminkovaných panáků ode dvora. I to je příznak baroka, zdobná povrchnost a filozofická zádumčivost, ornament a skutečnost, velké kontrasty mezi životem a smrtí. Zapadá do toho i Depardieu, bouřlivák s poživačným přístupem k životu a zároveň nadšený milovník křehké krásy (ostatně i jeho již zesnulý syn). Škoda tedy, že se film soustředil jen na malinký výsek nesmírně zajímavé etapy vývoje evropského umění a nevsadil ho do širšího kontextu, který by ho učinil zajímavějším, poutavějším, srozumitelnějším a hlavně významově plastičtějším. ()
90% - Překrásný tón violy da gamby (jakostní soundtrack Jordiho Savalla), předchůdce moderního violoncella, se nese tímto snímkem, a stáva se jeho formou i obsahem. V něm je totiž obsaženo vše. To, co slova nedovedou vyjádřit, ale hudba ano. To, co pro člověka hudba může představovat, to, do jakých sfér mu pomůže nahlédnout, kam se s ní může vracet… Tous les matins du monde představuje hudbu takovou, jaká je. Hudbu, která obsahuje maximální spektrum barev a emocí, a její izolaci ve světě rychlého lukrativního, a pomíjivého úspěchu. Hudbu, při níž se otevírá nebe, ať jste věřící, ateista, nebo mimozemšťan. Hudbu s velkým H. Deset procent strhávám čistě z profesních důvodů. Velmi mě bohužel ruší, když herci (v tomto případě oba hlavní představitelé) při hře na nástroj nemají synchronizované pohyby s hudbou kterou "hrají". Film Všechna jitra světa je inteligentní popularizací (to slovo nemám moc rád) barokní instrumentální hudby, neboli jednoho z mnoha druhů a poddruhů celku, který se všeobecně nazývá vážná hudba, a naznačuje, v čem její "vážnost" může z části spočívat. ()
Samotný film, na to, že má dvě hodiny diváka může dost utahat, tím spíš, pokud se vysílá ve večerních hodinách. Když to vezmu kolem a kolem, tak nám snímek o životě geniálního skladatele moc neřekl. Po smrti ženy se uzavřel do sebe a možná trochu zcvokl. S ohledem na jeho názory o produkci hudby třeba i pro krále by bylo zajímavější se věnovat jeho mládí a dál. To hlavní je ale barokní hudba. Jako laik jsem si samozřejmě musel přečíst, že šlo o nadaného skladatele, protože bych nikdy nepoznal, zda hraje skvěle nebo už tam zazněl nějaký falešný tón. Ale právě ta hudba rezonuje celým snímkem a je to nejhlavnější, co mě dostává. A výkon Jeana-Pierra Mariella. Pravda je, že jsem alespoň viděl, kterak mohl někdo v tehdejší době poslat krále do oněch míst a nesplnit mu jeho přání (nařízení). ()
Pozoruhodná vizuální řeč filmu zvýrazněná hereckými výkony nejen Jeana Pierra Mariella, ale i Depardieua, Anny Brochetové a řady dalších je podobenstvím o hloubce a specifické sdělnosti ne řeči filmové, ale hudební. Velké plochy jednotlivých obrazů reprodukují duševní svět lidí té doby a současně stopují i ty prvky lidských životů, pro které dnes nemáme v mamu a shonu naší každodennosti čas. A trpíme tím, aniž si to uvědomujeme a připouštíme. ()
Reklama