Pět let

Tady by se spíše měla rozpoutat diskuze stran terminologie. Buď změňme významovou hodnotu slova Znásilnění, nebo vyberme nový výraz pro tento způsob Znásilnění, protože znásilnění vypadá jinak. Je natolik rozdílné od tohoto způsobu, že si oba akty nezaslouží házet do stejného pytle. Chlapec vyvinul mírný sexuální nátlak na dívku na svém loži, která ho celý večer líbala, ovíjela se jako liána, opíjela ho, šla k němu domů, vlezla mu sama do postele, u samotného aktu se vymezila jedním zašeptáním přestaň, jinak nekladla žádný odpor, chtěla spát s holkou, ale ta jí dala košem, tak sama rozehrála jinou hru, balila kluka a nakonec jí to ten kluk udělal. Osobně bych na tohle děvče necílil, protivná, vypočítavá, nepříjemná a hlavně nalitá, to nemám rád, ale říct o mně, po takovéto noci, po pěti letech, že jsem ji znásilnil, že mě jmenovitě uvede v knize, nikdy mezitím nic nevyčte, nedá najevo, že jsem jí ublížil, to bych se jí poděkoval. Ale dobré téma, bavilo. (07.10.2022)

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. (12.10.2022)

chápu co nám divákům chtěli tvůrci předat a ta myšlenka je rozhodně dobrá a chvályhodná, nicméně to zpracování chvílemi docela drhne. Moc rád bych se na Pět let díval objektivně, ale Vondrášek s Zeithammerovou mi to většinu času úplně neumožňují. Dialogy dost šustí papírem a oba hlavní protagonisté by v soutěži sympatií příliš bodů neposbírali. Na druhou stranu ale palec nahoru za to, že nám není ukázáno hned na začátku co se stalo a pravda je odhalena až v úplném závěru. Díky tomu tak tahle minisérie celkem funguje alespoň v emoční rovině a v tom jaké otázky vyvolává. Což asi byl účel...60% (12.06.2023)

Ty kostýmy nikdy v módě nebyly a snad nikdy nebudou něco tak strašného jsem v životě neviděl .Celý film to neskutečně kazí. Namísto sledování děje člověk prská smíchy smíchy nad tím co si pro něj kostymérka zase připravila za překvapení. Ty hadry by si nevzal nikdo ani na doma natož na párty. Zvuk je taky hodně amatérský, když šustění v pozadí překrývá hlavní dialog. Kvůli těmto detailům je dost těžké sledovat cokoliv jiného. (06.10.2022)

Natočené i zahrané je to skvěle, ale za mě nereálné. Kocour v troubě a jen tak ležím a čekám až to přestane? Nechci, odmítám, je mi to nepříjemné, ale mlčím, neodtáhnu se, znovu se neohradím? Daný mužský jedinec nebyl vykreslen jako zase až takový syčák, aby nebylo možné usuzovat, že by s ním přeci jen nějaká řeč ještě byla... Nemíním jakkoliv obhajovat i méně obvyklou formu znásilnění, ale spíše než o znásilnění vypráví uvedený příběh o neschopnosti komunikace. Neschopnosti sdělovat své pocity a neschopnosti vnímat pocity druhých. A někteří lidé se tomuto tajnému umění učí celý život. 3.5* (12.06.2023)