Ztracenci

Vynikající přepis jedné z Jiráskových povídek na filmové plátno se skvělým scénářem, režií i kamerou. Jeden z prvních filmů, které ukazovaly odvrácenou tvář války, její dopad na psychiku vojáků i na civilní obyvatelstvo. Také vyniká na svou dobu perfektním technickým zpracováním vč. takových detailů, jako správné nabíjení dobových zbraní a manipulace s nimi. Brdečka dělal nejen vyníkající komedie, ale i vážné filmy. Poznámka: několikrát se tu o tom nejistě zmiňují komentáře. Pro film to není ani důležité, ale dle povídky se děj odehrává v létě 1745 po prohrané bitvě u Ostřehoma (Striegau, též jako bitva u Hohenfriedbergu). P. S: Kdo psal tu zajímavost, že "Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím v této válce vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska a pruské hegemonii" by zasloužil propadnout z dějepisu. Nejsme v roce 1866, ale ve válkách o rakouské dědictví o 120 let dříve. (26.09.2006)

Ani se mi nechce věřit, že je to zfilmovaný Jirásek, když je to tak působivý film, který mne dojal. Ten protiklad skvěle nasnímané krásné krajiny, vznešené barokní hudby a naproti tomu obrazů smrti, násilí na pozadí pocitu bezvýchodnosti. A k tomu ty skvělé dialogy - jazyk, který už v této podobě nelze slýchat. Asi nejlepší role V. Hlavatého a S. Fišera, jehož přerod naivního mladíka je možná trochu patetický, ale pojednán je logicky: "...od chalupy k chalupě pudu a křičet budu: Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte, hřbet ohnutý..." (13.12.2019)

Miloš Makovec mě svým filmem Ztracenci příjemně zaskočil, nečekal jsem to od něj. S literární předlohou Aloise Jiráska se vypořádal nadmíru zdařile. Protiválečné poselství získává díky vylíčené náladě psychologické naléhavosti jasné kontury a silný hlas vichru. Existencionalismus předkládá svůj pohled na život, bezútěšnost se opájí strachem. Přítomnost na pomezí mezi životem a nicotou upíná poslední zbytky sil k hledání smysluplnosti, alespoň jednoho opěrného místa. Zoufalství šmátrá po pevném bodu, ale záchytný pilíř se ze slov marnosti a pochyb nepostaví. Studie lidského chování v extrémních podmínkách samotné podstaty života je destruktivní pro vnější i vnitřní světy. Vratká udržitelnost jakékoli vznešenější hodnoty nenabízí bezprostřední možnost naděje, ale i tehdy se lze postavit na odpor proti nezvaným proudům vyšší politiky života. Lidský život jednotlivce nemá význam, lidství se zdá být vzdálenou ideou. Zapomenutou v krutosti strachu. První rovinou poselství je cynický kyrysník (dobrý Gustáv Valach), vyhladovělý pruský dezertér. Všudypřítomná smrt chladnokrevnosti plnění rozkazů mocenských hrátek vyvolává nejzákladnější otázky o smysluplnosti. Pud sebezáchovy a strach ze smrti, bolestné procitnutí, ztráta jistot a jedinou chatrnou ochranou se stává hořká jízlivost. Druhou rovinou je lehkomyslný Václav (velmi dobrý Stanislav Fišer), mladý rakouský pěšák. Hledá se ztracené mládí, jedinou nadějí byl pečlivě uchovávaný daný slib a výhled na budoucnost. Válka a všudypřítomná smrt, svůdně se prohne v bocích, rozverně zašvitoří a vysměje se bláhovým a okolnostmi zadušeným představám naplněného a šťastného života. Třetí rovinou je zádumčivý husar (zajímavý Vladimír Hlavatý), zkušený a zodpovědný rakouský voják. Obžalobou se stává tíživost vlastního svědomí. Krutá nesmyslnost války zde dostává nejjasnější tvar, pláče se u dveří a prosí za odpuštění. Čtvrtou rovinou je Jíra (dobrý Radovan Lukavský), Václavův kamarád z dětství a dospívání, a jeho manželka Baruška (zajímavá Alena Vránová). Praktická ukázka rozkladných dopadů válečných půtek na civilní obyvatelstvo a stav společnosti. Strach se stává pánem situace a nikoho nenechává bez proměny a nejzávažnějších následků. Z dalších rolí zaujme přepadený sedlák (Vladimír Huber) a jeho žena (Eva Očenášová). Ztracenci jsou protiválečným pohledem v komplexně rozšířeném pojednání, kdy každý další argument má zvyšující se váhu závažnosti. Herecká exprese naléhá stále hlasitěji a sugestivněji. Ztracenci jsou vynikajícím psychologickým dramatem. Navzdory době svého vzniku. (22.03.2018)

Na 50. léta ojediněle zpracovaný snímek, jehož technická stránka fascinuje i dnes a herecké výkony jsou příjemně civilní )výborný S. Fišer). Je zde krásně vyjádřeno, jak bláhové je před válkou utíkat, vždy člověka dostihne (zají- mavé srovnání z úvodní scénou a scénou z obléhané stodoly). Bezesporu nejlépe zfilmovaný Jirásek! (19.12.2006)

Historické válečné drama jako řemen, krásně natočené, působivé, strhující a ta ústřední trojice - Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý - výborná, později je doplnila dvojice Alena Vránová a Radovan Lukavský, víc jsem si nemohla přát, to je herecké nebe.. Silný příběh o nesmyslné mašinerii, která semele vše, co jí stojí v cestě a když projde chalupou, nezůstane kámen na kameni.. Slza ukápla, to přiznávám.. (14.06.2022)