V hlavě 2

Řekněme si to na rovinu - první díl zůstává nepřekonán;) Trestuhodně ubylo scének zevnitř hlav jiných lidí než Riley, ovšem jako rodič dětí blížících se momentu, kdy se spustí pubertální poplach, konstatuji, že to, co zbylo, je ryzí zlato - a "docela good" je oficiálně naším rodinným running gagem:D Dobře, možná tomu pomohlo, že dabing je opět vynikající, a shodou okolností jsme si den předtím s ("velkými", co jsou dávno "někde jinde") dětmi dělali srandu z Mickeyho klubíku, takže Ledvinka nás všechny málem vyvrátila ze sedaček:) No v každém případě, i když příběh je podle stejného mustru jako v jedničce, spolupráce s vývojovými psychology přinesla svoje ovoce, a opět je výsledkem záležitost, která má reálný potenciál pomoct puberťákům srovnat se s tím, co se jim to sakra děje. Záměrně jsem nenapsal "dospívajícím", protože to pravé tóčo, o hledání sebe sama, schopného jít si vlastní cestou bez rodičů (kterým je zákonitě potřeba se vzbouřit a ukázat jim, jak jsou příšerní;)) se tu ani v náznaku neobjevilo - a tentokrát už věřím tomu, že kvalita jedničky nebyla náhoda, a Pixar má na to, aby doručil i třetí díl, který bude zase stát za to. Jo a málem bych zapomněl, jedna část V Hlavě 2 se taky dá použít na ilustraci toho, jak brutální může být úzkostná porucha - i když tady jde jen o epizodu jedné ataky. Jsem velmi spokojen, a tvrdím, že tu máme další "klasiku žánru". 90% (13.08.2024)

Zatímco první V hlavě dokázalo vybudovat zábavný a fungující svět a ještě do něj dosadit působivý příběh, dvojka těchto osvědčených vzorců nepokrytě využívá do té míry, že rezignuje na jakoukoli snahu o originalitu. Produktově to samozřejmě dává smysl, dospělejší publikum ale bude oprávněně brblat, že tady byl potenciál výrazně vyšší. Více zde. (19.07.2024)

V hlavě 2 je prostě pokračováním jedničky. Nemusíme si stěžovat na málo originality, protože původní poselství je stejně aktuální ve chvíli, kdy Riley ve třinácti přepadne puberta, čeká ji střední a před tím víkendový hokejový tábor s jejími dvěma nejlepšími kámoškami a vysněným týmem Plameňaček v čele s obdivovanou Val Ortiz. Milý, hodný, zábavný, užitečný a terapeutický film znovu nastoluje téma potlačených emocí a vzpomínek. Jestli se před tím Radost vypořádala se Smutkem a všichni pochopili, že musí držet spolu, nyní čelí stejné výzvě s celou novou bandou emocí. I když se situaci snaží nevhodně opanovat Úzkost, i Radost bude muset opět projít vývojem a opustit svůj paternalismus hraničící s blahosklonností. Cesta za poznáním je dobrodružná a nechybí ani záchvat paniky.   Radost: „Úzkost využívá představivost Riley proti ní!“ Úzkost: „Chtěla jsem ji jen chránit…“   Úzkost: „Co všechno se může stát, když se Riley nedostane do týmu? Skvělé, že se ptáte, takže…“ (20.07.2024)

Hlad po ideově nezabarvené rodinné podívané vyhnal tržby do absurdních výšin. Ale téhle sérii je přeju. Pokud se vám líbila jednička, na pokračování můžete vzít celou rodinu naprosto bez obav. Vhled do začínající puberty je opět barvitý, inovativní a v emocích se najde doslova každý. Namísto vývoje stávajících se představují nové, což nevím, jak bude únosné do budoucna. Už teď je z toho solidní Babylon se zkratkovitými a méně vyhraněnými charaktery. Více prostoru dostává i Riley outside a emocionálně je to oproti jedničce spíše DLC. Ale jsem zvědav, jak si tvůrci poradí se skutečností, že další pokračování musí zákonitě začít brouzdat v 'R'kových vodách. (02.07.2024)

Ocenil bych realističtější verzi, kde anxiety přebírá vedení na dlouhé roky. Aspoň na dvě desetiletí, ale klidně až do konce života hlavní postavy. To bychom si mohli užívat degradaci a potemnění dříve nevinné a veselé osobnosti v mnohem pozvolnějším tempu a také by byl prostor se ve větším množství a detailu věnovat všech těm zavržení hodným, extrémně trapným a (sebe)destruktivním věcem, které ve jménu úzkosti člověk během života dělá. To by bylo pokoukáníčko! (09.08.2024)