Lady Snowblood

Tak pro většinu, co tady nesmyslně papouškuje, že tohle se stalo inspirací pro Tarantinova Kill Bill: Inspirace je, když si člověk zahraje hru Diablo a řekne si:" Hmmm, natočím horor o pekle ve středověku." Když si ale beru hodně podobný děj a hromadu stejných filmových postupů a nápadů, to už je krádež. Chápeme? (02.04.2016)

Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. (25.09.2010)

Byla by to výborná parodie na samurajské filmy, kdyby to nebylo míněno vážně. Všichni zranění mají tlak několik desítek MPa, proto z nich krev stříká s neuvěřitelnou intenzitou. Jinak se jedná o neskonale užvaněný akční snímek, buď se v něm mluví, nebo stříká krev. A já jen nevím, která z těchto dvou vychytávek je horší. Jako celek je to umělecká tragédie. (27.09.2020)

„To je neuvěřitelné! Co má tohleto znamenat?!“ pronesl jeden venkovský učitel poté, co ho místní balíci ubodali. A mě nezbývá, než se k jeho údivu přidat. Ubodali jej sice proto, že byl v bílém a to momentálně nebylo vhodné, ale vlastně jej ubodali, protože vytáhli z vesničanů podvodem peníze (to jen tak na okraj). Na žánrové zvláštnosti typu sytě červené barvy se sykotem unikající z jakéhokoli nově vytvořeného tělního otvoru a realistického ozvučení bojových scén (když ten v záběru bouchne někoho druhého v záběru, tak musí někdo mimo záběr silně dupnout - a je to!) se v tomhle filmu dá spolehnout. Co pro mě byla novinka, to byla „dokumentární“ kamera hlavně v první části v exteriérech. Asijský herecký styl taky bomba, ale jiný kraj, jiný mrav, to uznávám. Já vím, je to klasika žánru a je to staré, ale - a to aniž bych tu chtěl rebelovat - upřímně by mě zajímalo, kolik procent by to mělo, nebýt módy (nejen) asijských béčkových filmů a skutečnosti, že QT podle toho natočil KB. Jinak v zájmu spravedlnosti je třeba říct, že Lady Snowblood je přiznaný morytát, čili nadsázka povolena. Dále se zde nechá najít několik vážně působivých scén a celkově má způsob vyprávění příběhu cosi do sebe. Ve filmu je navíc zjevná spousta narážek na historicko-filosoficko-sociologické konotace, z nichž leckteré by se mohl pokusit analyzovat i ďábelský nejaponec. Leč to nechám na jiných, protože - se mi prostě nechce. (22.06.2010)

Japonské filmy mám rád, pokud pojednávají o osamělém mstiteli (v tomto případě mstitelce), mám je ještě raději. Kromě příběhu, osobité stylizace soubojů a nevtíravé hudby mne zaujala především bravurní kamera (snímání exteriérů stojí za samostatnou zmínku) a práce s barvami, které jsou chvílemi tak výrazné, až oči přecházejí. Jen si dovolím poznamenat, že tolik světlečervené a nepřirozeně působící "krve" jsem naposledy viděl v Argentově "Suspirii" :-). (23.09.2007)