Rivalové

Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí  jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! (09.05.2024)

Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím.  Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. (25.04.2024)

Vypravěčskými a stylistickými nápady novinka dalece přesahuje standard sportovních dramat a tradičně vykreslených milostných trojúhelníků. Na Rivaly se krásně dívá a u toho můžete také skončit – chytře seskládaný snímek plný výpustek a dvojznačností však nabízí i velmi poutavou výpověď o problémových rovinách vrcholového sportu a výkonového přístupu ke vztahům. Více zde. (26.04.2024)

Po herecké stránce není co vytknout, všichni tři protagonisté se dokonale doplňovali a byla radost to sledovat. Po hudební stránce to byla radost taktéž, Atticus Ross a Trent Reznor jsou géniové a i když mě soundtrack nejdříve překvapil, vlastně se k tomu filmu naprosto hodil. Krásné experimentální scény, navnadilo mě to k tomu, zkusit tenis. Ale určitě bych to neoznačovala za film roku, na to tady asi budou jiní adepti. Přesto mě Luca Guadagnino nesmírně překvapuje svou všestranností, každý jeho film je o něčem úplně jiném a je vlastně moc zajímavé to sledovat. (25.04.2024)

Keby to natočil niekto iný, jednalo by sa o priemernú melodrámu s klasicky výbornou Zendayou, kde šport je neviem-koľkatá koľaj. Luca Guadagnino však dokázal dostáť réžijnej úrovne Social Network. Je to dusné, je to sexi, napätie z toho srší každým okamžikom, prestupuje všetkými scénami ako osudový zápas a divák naozaj verí, že ide o všetko. Chcem z toho bluray, chcem z toho soundtrack,  plagát tiež. 85% (29.04.2024)