Rivalové

Zatím patrně nejstylovější film letošního roku. Luca Guadagnino povýšil melodrama s milostným trojúhelníkem na něco většího - mám ještě teď pusu dokořán, protože jsem něco tak geniálního nečekal. Samozřejmě je to herecký koncert všech tří zúčastněných, ale kdyby jenom to - je to nádherně sestříháno, skoro celou dobu do publika práší Reznorův a Rossův božský soundtrack a hlavně - já se po celou dobu nemohl nabažit těch esteticky nádherných záběrů na oba challengery. Mike Faist a Josh O'Connor jsou tu tak moc sexy, že už ani víc sexy být nemůžou. Ty jednotlivé scény s nimi... Úplně jsem z toho odvařený a fakt nemám slov. Je to zkrátka film přesně pro mě. (28.04.2024)

// Nejednoznačné poselství, fakt, že se prakticky vůbec o nic nehraje, nefunkční vyprávěcí struktura, impotentní postavy a nakonec ještě frustrace, když ve finále Guadagnino servíruje nejlepší tenisový match, co byl kdy natočen, jenom aby podtrhnul, že kdyby takhle dravý byl celý jeho film, bavíme se tu teď úplně jinak. Stylové cvičení v ničem, ne dík, radši si dám posté Wimledon. (24.04.2024)

Tenis je koneckonců hra. Takže se těžko divit, že si tenhle film celou dobu hraje nejen s očekáváním publika. Zpočátku trochu nepřehledná časová struktura odhaluje informace, jak se to autorům hodí. Tenisové záběry postupně gradují až po naprosto nereálnou finální výměnu, protože důležitější jsou emoce než realita. Pod tím celou dobu tepe nervní elektronický soundtrack. Výborné bylo i herecké obsazení, jakkoli to byli kromě krásné Zendayi naprosto neznámé tváře. Na první pohled jednoduchý film o milostném trojúhelníku tří tenistů ovšem nabízí množství výkladů, pokud je v něm chcete hledat. (25.04.2024)

Challengers. Perfektný filmový plagát a vynikajúco zostrihaný trailer. Lákadlo zafungovalo a v kine som bola medzi prvými. Obsadenie a herecké výkony super, najviac by som pochválila Zendayu. Najprv pôsobia Challengers tak trošku odľahčene, je tam aj zopár vtipných momentov, hlavne v spojitosti s tým, ako boli vtedy ešte dvaja najlepší kamaráti úplne paf do našej hlavnej hrdinky. Neskôr to už prechádza do psychologickej drámy, ktorá v poslednej možno pol hodinke naberá až thrillerovú atmosféru. Kto čaká typický športový film o tenise, bude možno sklamaný. Tenis je tu povedala by som len vedľajší, to mi ale vyhovovalo. Tashi Duncan je rozmaznaná, ale ambiciózna žena, ktorá je ochotná urobiť čokoľvek, aby to bola JEJ hra. Už v popise filmu je "Her game. Her rules." A to sa nevzťahuje len na tenis. Tenis pre Tashi nie je len hra. Ona tú hru neprestáva hrať ani v živote. Tashi je niečo ako moderná Scarlett O'Hara, ale bez tej osudovej lásky Rhetta Butlera, pretože Tashi má v skutočnosti rada iba seba. Už vtedy v hotelovej izbe hrali podľa jej pravidiel, vždy dosiahla, čo chcela neberúc do úvahy city niekoho iného. Aj napriek tomu, že postavy sú vykreslené zaujímavo, mám pocit, že sme sa o nich nedozvedeli všetko, hlavne o Patrickovi. Skutočné pocity, city, zmýšľanie a zámery všetkých troch postáv sú schválne nie vždy jednoznačné, bola by som rada, keby sa išlo ešte viac do hĺbky. Skoky v čase boli až veľmi často, pôsobilo to niekedy až chaoticky. Za najväčší nedostatok filmu považujem hudbu. Nechápem to rozhodnutie vložiť hlasnú hudbu aj do dialógov! Okrem toho ma výber hudby dosť rušil. Hudba vo filme mi dokáže celkový filmový zážitok spríjemniť, v prípade Challengers to bol pravý opak. Presne takúto hudbu nemám rada, hneď keď prišli záverečné titulky, utekala som preč. Luca Guadagnino dokáže divákovi podať príbeh dostatočne pútavo a zaujímavo, film naozaj nemá žiadne hluché miesto a skutočne graduje, ale aj tak moje očakávania úplne nenaplnil, no musím povedať, že z jeho tvorby sa mi práve tento páčil najviac. Nebojím sa povedať, že o komerčný úspech filmu sa postarala hlavne Zendaya. [Cineplex Mannheim, 25.04.2024, OV, BonusTicket] 70% (26.04.2024)

Po herecké stránce není co vytknout, všichni tři protagonisté se dokonale doplňovali a byla radost to sledovat. Po hudební stránce to byla radost taktéž, Atticus Ross a Trent Reznor jsou géniové a i když mě soundtrack nejdříve překvapil, vlastně se k tomu filmu naprosto hodil. Krásné experimentální scény, navnadilo mě to k tomu, zkusit tenis. Ale určitě bych to neoznačovala za film roku, na to tady asi budou jiní adepti. Přesto mě Luca Guadagnino nesmírně překvapuje svou všestranností, každý jeho film je o něčem úplně jiném a je vlastně moc zajímavé to sledovat. (25.04.2024)