Režie:
Quentin DupieuxScénář:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
Thomas BangalterHrají:
Anaïs Demoustier, Edouard Baer, Jonathan Cohen, Gilles Lellouche, Pio Marmaï, Didier Flamand, Romain Duris, Agnès Hurstel, Jean-Marie Winling, Marie Bunel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Daaaaaalí! je hravý a místy velmi vtipný fiktivní dokument se spletitým dějem, který se skládá z překrývajících se snových sekvencí, nepředvídatelných skoků v čase a kde samotného umělce ztvárňuje pět různých herců. Nervózní lékárnice, která se stala novinářkou, musí vymýšlet stále důmyslnější finty, aby ji Dalí, který si na oplátku klade stále bizarnější požadavky, poskytl slíbený rozhovor. Opakovaně se setkávají, jenže Dalí pokaždé rozhovor předčasně ukončí a požaduje, aby producent slíbil rozhovor natočený „největší kamerou na světě“. Mezitím mistr navštíví večírek, kde jistý kněz vypráví o neustále se opakujícím snu. Film se proměňuje v zábavnou noční můru, v níž je sen součástí filmu, film součástí příběhu a příběh součástí snu a tak dále stále dokola. Kdo jiný by mohl lépe natočit takto duchaplnou poctu slavnému surrealistovi Salvadoru Dalímu než francouzský mistr absurdního humoru Quentin Dupieux. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (43)
Myslim, že se Dupiexovi podařilo v příjemně krátké stopáži načrtnout svérázného umělce, který jak to tak bývá je až narcistním božstvem sebe sama přísným, ale spravedlivým soudcem. Pokus o rozhovor se dívce zvrtne v časoprostorovou hrátku, kde nevíte jestli někdo jen nesní, to co zrovna prožíváte či vydíte. I já jako divák sem byl po chvíli zmaten, protože se v roli malíře nenápadně vystřídá pět různých herců a sám Dalí nechápavě zjišťuje, jak se ten čas neúprosně tlačí dál až k invalidnímu vozíku. 60% ()
Jak uděláme film o Dalím? Surrealisticky! Hrát ho bude pět herců a nic nebude dávat smysl, protože divák nepochopí, kde je začátek a kde konec! Z počátku jsem se malinko nudil, ale jak snovost nabírala na obrátkám, naprosto mě to vtáhlo. Zejména opakující se gag s knězem je naprosto geniální. Víc takových filmů... a nebo ne, protože to by pak byla nuda, kdyby byly všechny stejné. Hodnocení: 80 % ()
Moc jsem netušil, na co jdu. Pondělí, co dělat, když ne kino. No, i po shlédnutí úplně nevím, co to bylo. Já si tam našel komedii, lehce ve stylu Monty Python’s o umělci s velkým U a novinářce, která s ním chce udělat rozhovor. Nicméně, můj popis rozhodně nedokáže obsáhnout to, co jsem viděl. S časem a vlastně i prostorem si to moc hlavu nedělá a je to vskutku zajímavý zážitek. Zvláštní film, humorný, užil jsem si herecké výkony, ale do kina bych na to asi nikoho neposlal. 60% ()
Malý vtipný experiment, ktorý využíva surrealizmus do divácky znesiteľnej miery a prináša tak zaujímavé a vtipné scény tak trochu zacyklené do seba, ale stále pomerne prehľadné, resp. do divácky znesiteľnej miery a prináša tak zaujímavé a vtipné scény tak trochu zacyklené do seba, ale stále pomerne prehľadné, hoci vzhľadom na materiál mohli tvorcovia zaexperimentovať ešte viac a vyťažiť z látky ešte viac alebo ešte viac, čo je tak trochu škoda, keďže potenciál tu bol skutočne neobmedzený (najmä pokiaľ ide o Dálího tvorbu). ()
Jsem to pořád odkládal a teď už vím přesně proč. Protože jasně, takováhle bláznivina u mě nikdy neprohraje. Ale něco extra do toho vkládají pouze individuální herecké výkony a charisma (Anaïs Demoustier, Edouard Baer) a nepřímo geniální Buñuel, vykopírovaný až na hranici vkusu. Neříkám tu tedy, že osobně lituju zhlédnutí, byl to zážitek, ale jako dílo je to prakticky o ničem. O géniovi, leč naprosto nijak prudce, osobitě geniální. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (6)
- Titul obsahuje 6 „a“ pre 6 rôznych hercov, ktorí hrajú Dalího. Pôvodne však bolo oznámených viac: Alain Chabat aj Pierre Niney však opustili projekt, pretože mali pocit, že do role nič neprinášajú. (Arsenal83)
- Dva slávne Dalího obrazy sú vo filme znovu predstavené ako živé obrazy: „Nekrofilná fontána tečúca z klavíra“ (1932) a „Priemerná jemná a neviditeľná harfa“ (1932). (Arsenal83)
- Quentin Dupieux sa pri tvorbe filmu inšpiroval filmom Luisa Buñuela Skrytý pôvab buržoázie (1972), ktorý sa sa odohráva prostredníctvom prelínania, série sekvencií medzi snom a realitou. (Arsenal83)
Reklama