Pán much

Možno by bolo sklamanie o čosi väčšie ak by som prečítal knižnú predlohu (čo nepochybne po zhluadnutí filmu urobím) alebo pôvodnú verziu z roku 1963, takto však film môžem hodnotiť pozitivne. Rozvoj "spoločnosti" na ostrove, vzťah medzi Ralphom a Jackom je v mnohých bodoch odrazom stavu spoločnosti v celej jej histórii. Vždy sa májdu ľudia, ktorí z jej stavu a z toho čo sa deje budú niekoho obviňovať, či už kresťanov, chudobnych ľudí alebo naopak tých bohatých a spolupráca medzi ľudmi bude vždy viaznuť a ťažit z toho budú práve ľudia, ktorých reprezentuje práve Jack. Napriek tomu že sa jedná o knihu pre mladych dospelých má čo povedať všetkým ľuďom, rovnako ako samotný film, ktorý vßak má niekoľko múch, čo je tak trochu iróniou s ohľadom na jeho názov. (18.04.2020)

Slušně zrežírované a sehrané dobrodružné drama o těch, kteří chtějí vládnout, těch co chtějí být ovládáni a těch, kteří s tím nedokáží nic udělat. Člověk skoro sám zakouší hnusný pocit bezmoci, který v něm film vyvolává a lituje, že se nedočká spravedlivého rozuzlení, i když konec, tak jak je nám předložen, je velmi působivý a všechnu tu odplouvající animálnost zdivočelého davu na jedné straně a přicházející vlny bezmezné úlevy na straně druhé téměř přesně cítí. Ano, věřím, že přesně takto by se to mohlo opravdu odehrát a věřím, že nejeden dospělý by žasl, jak kruté děti dokáží být - ve srovnání s čímkoliv. Některé sekvence filmu mi svým spojením obrazu a brutálního (a výborného) hudebního doprovodu naháněly husí kůži. (07.02.2008)

Skupinka chlapců se zachrání na opuštěném ostrově. Z počátku se chovají tak, jak jsou naučení, pomáhají si, respektují se, ale postupně se pravidla začínají měnit a oni se stávají bezohlednými, začíná platit právo silnějšího. Vzrůstá hlavně rivalita mezi zodpovědným Ralphem (zvolený vůdce s nejvyšší hodností) a bezohledným Jackem (přirozený vůdce). Ralphova demokracie proti Jackově diktatuře. Roky vštěpovaná civilizace proti primitivním instinktům. Hodně drsné a k tomu ta neodbytná myšlenka, že to vůbec není tak nepravděpodobné. „Pán much“ zlo, které dřímá v každém z nás. I já hodnotím „na základě neznalosti knížky a originálu z roku 1963.“ (11.08.2006)

Máme to prostě v sobě, tu povahu vše ničit... Balthazar Getty a pár další povětšinou bezejmenných mladých herců, kteří předvádějí velmi příjemný a svěží výkon. Samotný příběh je prostý a sleduje chlapce na opuštěném ostrově a jejich "společnost", kterou si budují skrze znalosti, ale také vnímání svého starého světa. Bohužel výsledek není tolik "intenzivní" a už vůbec ne nepředvídatelný. Přesto tenhle film stojí za shlédnutí už jen kvůli mladým hercům, kteří zde nechávají opravdu dost... "Chovali jsme se jako dospělí, jak to takhle mohlo dopadnout..." (17.05.2009)

Goldingova kniha na mě kdysi svým 'sociálně antropologickým realismem' docela zapůsobila (i když ne tolik jako Dědicové), ale film už příliš ne. Málokteré dítě totiž dokáže hrát přirozeně a uvěřitelně a z kluků v tomhle filmu nebyl uvěřitelný ani jeden, všichni více nebo méně přehrávali a svoje repliky odříkávali více nebo méně prkenně. Nejhorší ze všech byl v tomhle směru tlusťoch Piggy. Nechápu proč tvůrci z kluků udělali vojenské kadety (jak by se mezi ně třeba onen Piggy probůh vůbec dostal?), nechápu proč totálně překopali mýtus o "bestii", => prostě nechápu proč děj neponechali ve druhé světové. Naopak vyzdvihuju snahu o syrovost, třeba za naturalistické řezání prasečí hlavy by už dneska zoofilové filmaře ukamenovali a rodiče dětí by jistě taky protestovali. P.S.: Hodnotím teď jen film, ne knihu, s jejímž nelítostným resultátem o lidské přirozenosti se shoduju - v reálu by se vše dost možná takto doopravdy vyvíjelo a většina dětí by jistě chtěla být radši v Jackově zdivočelém gangu lovců, než v partě se sucharským mirkodušínovským Ralphem a obézním změkčilým fňuknou. (26.12.2019)