Reklama

Reklama

Komedie s hořkým podtextem o jednom soudním případu, který prověřil lidské charaktery, má všechny klady autorského talentu Z. Svěráka. S humorem a s porozuměním vypráví příběh bývalého učitele na okresním městě Moutelíka (Vlastimil Brodský), který se dostal před soud kvůli pohlavku, uštědřenému synovi z prominentní maloměstské rodiny. Proces dostane začínající právnička (Z. Bydžovská), která pozná v Moutelíkovi charakterního člověka a pomůže mu znovu získat lidskou důstojnost, i když po právnické stránce je proces neúspěšný… (Česká televize)

(více)

Recenze (82)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

No, zase tak kvalitní podívaná to nebyla, ale na slušné 4* to je. Divák fandí profesorovi ve výborném podání Vlastimila Brodského, zírá na krapet vyšinutou právničku Zuzany Bydžovské a přemýšlí, jak by se zachoval na místě svědků Jaromíra Hanzlíka a Martina Zounara (popř. by rád nakopal do řitě ctěný soud a fracka s jeho otcem). Takže takové nenudící morální zamyšlení. Jen ten žánr "komedie" mi příjde trochu zcestný; kromě černohumorného oznámení o první zkušenosti u soudu jak žalovaného, tak obhájkyně, jsem nenašel nic čemu by se dalo zasmát. ()

ArthasKarfa 

všechny recenze uživatele

Film, který je svým názvem i pouze televizním uvedením poměrně nenápadný skrývá opravdu velmi kvalitní dílo, na kterém se svým scénářem podílel mistr zápletky Zdeněk Svěrák. Dává velké pole působnosti pro herečku spíše malých rolí Zuzaně Bydžovské, která je v tomto snímku nepřekonatelná a ve dvojici s dobrotivým panem učitelem Montelíkem (Vlastimil Brodský) se příběh opravdu povedl a zanechá v nás trošku pocit zamyšlení, zda-li jsme spíše hrdinové všedního dne, nebo jen další případy pana Svačiny. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Inscenace z pera Zdeňka Svěráka, která patří do Zlatého fondu českého televizního filmu. Vynikající Vlastimil Brodský v hlavní roli obžalovaného a neméně skvěle hrající Zuzana Bydžovská v roli jeho obhájkyně. Zápletka přímo ze života dokonale zrežírovaná Františkem Filipem. Tak to v životě chodí pořád dokola, ať je jakákoliv doba. Ještě nesmím zapomenout na krásný hudební doprovod Jaroslava Uhlíře. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Prominentní nevychovaný blbeček šikanuje učitele a ten za to nese odpovědnost a trest. Rok 2011? Ne, ne, toto se dělo již dávno, jak nám ukazuje scénář bývalého učitele Zdeňka Svěráka. Slušnost, čest, důstojnost a morálka se svíjí pod dusivým polštářem hrubosti, nadutosti a zbabělosti, živené mocí a penězi. Vynikající Vlastimil Brodský, velmi zajímavý výkon Zuzany Bydžovské (především její závěrečná řeč by se dala vytesat do kamene) a velmi přirozený Ota Sklenčka jsou veliké klady filmu. Ale i ostatní role jsou obsazeny skvěle! Jen role (ne výkon) Libušky Havelkové je poněkud mimo. Trošku mě mrzí, ale zároveň to oceňuji, že konec filmu nebyl patetický, i když by slušelo nějaké dramatičtější zakončení. Každopádně, o komedii se opravdu nejedná. ()

Yahey 

všechny recenze uživatele

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Během natáčení pana Brodského málem přejel projíždějící autobus. Incident je dokonce zachycen ve filmu. (Haniczka)
  • Frázi „Nepozdravil jsem pana učitele, protože už nás neučí“ nepoužil Zdeněk Svěrák naposled. Stejná věta zazněla i ve filmu Vratné lahve (2006). (Panfilmex)

Reklama

Reklama