Zimní prázdniny

„…ZKUS ALESPOŇ PŘEDSTÍRAT, ŽE JSI LIDSKÁ BYTOST. PROSÍM. VŽDYŤ JSOU VÁNOCE! …“  Uondaný tempo a příběh (nejen kvůli tempu) spíš pro starší (a pokročilý). Přes dvě hodiny sledovat profesora z vizáží inspektora Clouseaua, tlustou černošku a týpka, kterej zůstal matce o Vánocích ukradennej, není sice žádnej vopruz, ale nepřináší ani moc zábavy. Má to (jako každej vánoční příběh) lehce dojemnou vložku, ale přesah je maličkej a nevýraznej.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Režiséra k natočení filmu inspirovalo zhlédnutí snímku „Merlusse“ z roku 1938. 2.) Thx za titule „leniucha“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (05.12.2023)

Tak toto bol riadny slepačí vývar pre dušu. Vlastne veľmi konzervatívny priamočiary film postavený na dobrom scenári a hereckých výkonoch. Niečo medzi Kto chytá v žite a Harrym Potterom, ktorý zostal na Vianoce na Rokforte, samozrejme kúzla si odmyslite. Naratív sleduje tri osamelé postavy s ich tajomstvami a bolesťami a je to ten typ scenára, kde sa skrz dávkovanie indícií dostávate hlbšie do postáv a nakoniec ich uzriete v úplne inom svetle. V podstate je to taký dojemný feel good vianočný film. (24.02.2024)

Nikdy jsem neviděl v Sašovi Paynovi nějaké zázračné dítě Hollywoodu, ale zcela určitě mají jeho filmy velmi rádi oscaroví porotci. Zimní prázdniny se určitě povedly, je to takový ten film, který nám ukazuje na začátku zamračené postavy abychom je ke konci milovali a chtěli s nimi trávit veškerý svůj volný čas. Ač se nejedná o kdovíjaký zázrak, filmu kvality minimálně pokud jde o jistou dojímavost prostě přiznat musím. Paul Giamatti dlouho nehrál podobně skvělou roli. Kuchařčino vítězství v kategorii Nejlepší vedlejší role je pro mě absolutní úlet. 75% (14.03.2024)

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)

Občas chodím či jezdím na filmové festivaly, a kdybych na nich tento komorní nezávislý snímek viděla, tleskala bych, až by se mi kouřilo z dlaní. Měla jsem v malém pražském kině Atlas strašně chuť to udělat, ale nejsem holt povaha jako Saturnin :) Film přesně podle mého gusta. Hořký, chytrý humor, situační či sarkastický, příběhy "obyčejných" lidí, kteří jsou velmi rozdílní, ale nakonec si jsou tak blízcí. I dojemné chvíle byly, vše jak život přináší. Tři hlavní herci byli výborní a Giamatti si svou roli užíval opravdu s chutí. Retro prostředí a hudba 60. a 70. let byla už jen třešničkou na dortu. Uvědomila jsem si, že jsem od pana Payne viděla Bokovku a s velkou chutí se podívám ještě na Nebrasku. No dušička se zkrátka zase jednou pořádně nakrmila. (12.04.2024)