Zimní prázdniny

Alexander Payne umí točit dramata, která jsou jednu chvíli lidsky hřejivá a o pár chvil později nepříjemně štiplavá. Málokdo je v tom tak dobrý jako on a jsem rád, že to se Zimními prázdninami připomněl. Paul Giamatti je tu výtečný, stejně tak oba jeho méně slavní kolegové, o nichž snad v budoucnosti ještě uslyšíme. Výborně se tu pracuje s postupným odhalováním charakterů a tím, že každý si nese svou minulost, trauma a nejistoty v sobě a chce to hodně práce o nich začít mluvit, nebo se jim dokonce postavit.   Rozhodně cením, že Payne v tomhle směru netlačil na pilu a je spíš zdrženlivý v práci s emocemi, nezkouší za každou cenu rozesmávat, dojímat nebo obnažovat nitro hrdinů. Jen sleduje tři ztracené existence, které na sebe na Vánoce zbyly. Sedmdesáktový feeling (nejen zasazením) taky potěší a celkově se na to moc pěkně kouká. Ať už to berete jako hořkosladkou podívanou, nebo drsné drama o tom, že s jistými věcmi se každý zkrátka musí porvat sám, ale i tak není od věci mít někoho po boku. (21.02.2024)

Konečně můžete mámě a tátovi bezpečně doporučit na co jít do kina a nestydět se za sebe. Ta časoprostorová trhlina, která vás dokáže přenést do věrohodné iluze počtku 70. let přitom nevznikla jenom důkladnou postprodukcí a chytrým výběrem lokací, nýbrž i nároky na herectví zúčastněných, kde zejména Dominic Sessa perfektně hraje nahrocenýho drzýho spratka po vzoru protagonistů třeba Harold and Maude nebo Deep End. I díky tomu nejsme vytrženi z toho dvouhodinového úniku do jiného světa a Holdovers nepůsobí to jako vynechaná epizoda z Harryho Pottera, ve které Voldemorta znázorňuje Vietnamská válka. PS: o mé největší dojetí se včera v kině ovšem postaral asi devadesátiletý pán, který seděl za mnou a který po shlédnutí traileru na druhou Dunu zašeptal své žene "Tohohle filmu bych se ještě také rád dožil." (26.02.2024)

Občas chodím či jezdím na filmové festivaly, a kdybych na nich tento komorní nezávislý snímek viděla, tleskala bych, až by se mi kouřilo z dlaní. Měla jsem v malém pražském kině Atlas strašně chuť to udělat, ale nejsem holt povaha jako Saturnin :) Film přesně podle mého gusta. Hořký, chytrý humor, situační či sarkastický, příběhy "obyčejných" lidí, kteří jsou velmi rozdílní, ale nakonec si jsou tak blízcí. I dojemné chvíle byly, vše jak život přináší. Tři hlavní herci byli výborní a Giamatti si svou roli užíval opravdu s chutí. Retro prostředí a hudba 60. a 70. let byla už jen třešničkou na dortu. Uvědomila jsem si, že jsem od pana Payne viděla Bokovku a s velkou chutí se podívám ještě na Nebrasku. No dušička se zkrátka zase jednou pořádně nakrmila. (12.04.2024)

Staromillský konverzační film odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem. Ani bych to nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují.  Jinak skvělý lidský citlivý příběh se skvělým Paulem  Giammantm, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super hořkosladký film. (09.03.2024)

Hezké, milé, celkově hřejivé i dramatické, takové jsou Zimní prázdniny, které mohli být klasikou i novodobým, populárním, vánočním filmem, ale žádnou část nemají dopilovanou k dokonalosti. Herecky excelentní, v čele s životním Giamattim, scénáristicky chytré a ze života, ale zároveň nijak originální s neustálým pocitem "tohle už jsem někde viděl a tuším co bude následovat". Payne nikdy nezatlačí výrazně na pilu ať už po emoční nebo humorné stránce a celé vyprávění je opatrné a neurážlivé. Pěkný film, kterému nechybělo moc k tomu, aby byl perfektní až nezapomenutelný. (19.05.2024)