Smrt panen

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

70%. Coppola sa hrá na umenie, ale nie každý jej to "zožerie". Nechápem daný prívlastok "mysteriózny" či niektorých snahu pochopiť tzv. náznaky, udalosti, myšlienky, príčiny či otázky a odpovede - ba pripadá mi to až smiešne, ako podaktorí dychčia po transcendentne, ktoré má Coppola sprostredkovať a snažia sa pochopiť niečo, čo ani neexistuje. Až na jednu scénu, a to "mŕtvolku odpočívajúcu na strome", sa žiadny zázrak predsa nekoná. Išla by som s hodnotením vyššie, keby si Coppola nepripisovala schopnosť vytvoriť akúsi sugestívnu atmosféru, takto strhávam hviezdy za umenie, ktoré jej ponímaním za umenie nepovažujem............ Inak ako dráma zo školského a rodinného prostredia obkoleseného trávnikmi, domčekmi, rodičmi konzervatívcami a dcérkami, ktoré sa z takého puritánskeho zaobchádzania scvoknú, je to super (vždy som milovala tento cukrový americký život) a Kirsten s Joshom s ich pubertálno-sexuálnym aspektom ma prinútili nehodiť to až k odpadu. :-) (28.10.2010)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

SNAŽÍME SE POCHOPIT TĚCH 5 DÍVEK, NA KTERÉ ANI PO LETECH NEDOKÁŽEME ZAPOMENOUT...... /// Taková normální rodinka. Táta, máma, 5 panen. A pak jen 4. (Né, k žádnýmu prznění nedojde!) MŮŽE 13ti LETÁ HOLKA VĚDĚT, JAKÝ JE ŽIVOT? Atmosféra očekávání toho co víte že nastane. Zajímá mě proč? (A nikdo se nemá k tomu mi to říct.) Dozvídám se víc o jejich snech a jak je stísňující být dívkou. Situace jako z pohádky o zakletých princeznách, které čekají na krásné (nebo aspoň nějaké) prince, aby je odvedli z domu, ve kterým byla spousta lásky. Hezky odvyprávěnej příběh, kterej zaujme atmosférou, obsazením a hlavně proto, že smrt panen (?) Lisbonových musí bejt tragédií pro každýho (normálního) kluka. Ale kromě toho, že nemám z baráku dělat zakletej hrad – nic! Emoce zůstaly zavřený někde v tom domě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jeffrey Uegenidese ,,The Virgin Suicides“ číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak Amíci (ne)zvládli svoji verzi 30 panen a Pythagoras. 3.) Thx za titule ,,thoor13“ a ,,depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.08.2011)

Pouštění desek přes telefon se mi hodně líbilo. Docela ale nerozumím několika komentářům, ve kterých se píše o nezodpovězených otázkách nebo nedostatečné motivaci k ukončení života. (Tady bych ještě podotkla, že mi vadí český název filmu, protože sebevraždy se nedají nahradit slovem smrt, aniž by se nepokazilo celkové vyznění). Nikdy nemůže vědět, jak se holky cítily, když byly neustále zavřené. Na druhou stranu - pokud byly tak nespokojené a nešťastné, mohly něco dělat. Kromě scény pálení desek neproběhla jediná hádka. Co si ale budu dlouho pamatovat je zlatý křížek visící matce na krku, symbolizující katolickou víru, kterou se snažila praktikovat, a to velmi tvrdě. Její chování nemělo s pravou vírou mnoho společného... DVD: Jen několik fotografií a trailer. Když najíždíte na konkrétní položky označí se růžovým obtiskem nalíčených rtů. Fuj, to se tam vůbec nehodí. (03.04.2008)