Sense of Tumour
Režie:
Tereza KopáčováKamera:
Pavel BerkovičHudba:
Jiří HájekHrají:
Filip Březina, Alžběta Malá, Tereza Brodská, Pavel Řezníček, Natálie Řehořová, Jiří Bartoška, Mark Kristián Hochman, Robert Nebřenský, Radim Jíra (více)Epizody(8)
Obsahy(1)
Jak blízko smrti se musíme ocitnout, abychom se naučili žít? Příběh rodiny, jejíž členové se navzájem berou jako samozřejmost, ale nemohou se víc mýlit. Vážná nemoc nejmladšího z nich se paradoxně stane příležitostí pro všechny. Příležitostí, jak být dobrou matkou, otcem, dítětem. Jak si najít holku a jak o ni nepřijít. Jak zkrotit ego a nemyslet jen na sebe... Filip je ambiciózním studentem neurochirurgie, který má vše před sebou. Ovšem místo toho, aby získal prestižní post na klinice, stane se jejím pacientem. V pětadvaceti letech je mu zjištěna rakovina. Nemoc mu umožní najít lásku, stejně jako vážit si vlastní rodiny, jejíž členové si každý zvlášť i společně projdou velkou životní zkouškou. Seriál, který se témat, o nichž se víc mlčí, než mluví, chopil s humorem a empatií. Seriál, který není sedativem, ale lékem. Možná ne na rakovinu, ale na život rozhodně. Na konci každé epizody sdílejí skuteční onkologičtí pacienti pocity, které je provázely jednotlivými fázemi onemocnění. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele flanker.27 k tomuto seriálu (2)
Epizoda 1 (2024) (E01)
Světovost zase doháníme mrdáním. Ta vulgarizace pohyblivých obrázků už mě vysloveně uráží. Na druhou stranu se není co divit, že do sebe všechno zapadne, když všichni zobrazení jsou buď čuro nebo pičo, slušně řečeno nesympatické kreatury. Trochu jsem uvažoval, zda nemám dát alespoň jednu za ty výpovědi skutečných pacientů na konci, ale to není umělecká zásluha. Víc nemám co říct. ()
Epizoda 2 (2024) (E02)
Zase se projevuje zahraniční původ. Chlap jde z domu takřka bez odporu, ač nebyl nevěrný, ženu nebil, nijak se neprovinil a živil rodinu. Ač do demence míříme mílovými kroky, přesto tak daleko ještě nejsme. U nás, kdyby našel jiný zámek a svoje jméno na zvonku škrtnuté, patrně by se dva dny nic nedělo, a třetí den by ta kráva, co s ním sdílí jméno, už na to voko trochu začala vidět. Jinak jsem se nadále nechytl, pořád stejně nesympatické až odpudivé, co má být vtipné nebo dojemné je spíš trapné a k tomu musím konstatovat, že Brodská zapomněla hrát (i když na druhou stranu to její postavě dodává na nesnesitelnosti). Dál už utrpení protahovat nebudu, ostatně asi tuším, kudy se to bude vyvíjet, ale nemám potřebu si to ověřovat. ()