Režie:
Julie TaymorKamera:
Luciano TovoliHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Anthony Hopkins, Alan Cumming, Jessica Lange, Matthew Rhys, Jonathan Rhys Meyers, Harry Lennix, Angus Macfadyen, Kenny Doughty, Colm Feore, Geraldine McEwan (více)Obsahy(1)
Drama Titus Andronicus, které patří k raným dílům slavného alžbětínského divadelního autora a zároveň je jeho první tragédií, inspirovalo debutující režisérku Julii Taymorovou k neobvyklému tvůrčímu zpracování. Příběh římského vojevůdce, který se vrací z války proti Gótům a jako zajatkyni si přivádí gótskou královnu Tamoru a její syny (nejstaršího z nich však nechá zabít, aby uctil památku vlastních synů, kteří v boji padli), je příběhem o krvavé pomstě. Režisérka jej zasadila do pozoruhodného stylového rámce, v němž se mísí nejrůznější estetické a kulturní vlivy, a do hlavních rolí obsadila dva skvělé herce - Anthonyho Hopkinse a Jessiku Langeovou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
Takhle zprzdnit dějiny starověkého Říma to jsem ještě neviděl. Jen kvůli Hopkinsovi dávám [20%] ()
Šokujúce, strhujúce predstavenie... Shakespearovská klasika v ultrasurovom šate. Nechýbajú veršované repliky, ale obsah nie je poetický ani náhodou... Krvavé jatky, pomsta strieda pomstu a odveta odvetu. Anthony Hopkins vo vrcholnej forme. ()
Největší škodou tohoto snímku je podle mě očividný nízký rozpočet. Ale na druhou stranu film ukazuje na to, že i s nízkým rozpočtem se dají dělat menší zázraky. Vizuálně nejúžasnější scéna pro mě byla ta, kde je Lavinia přivázána v bílých šatech v ohromné bažině s useknutýma rukama a vyříznutým jazykem. Ve filmu bylo i spoustu převratů, třeba když otec zabil Laviniu. Takže film byl pro mě zajímavým a toto neobyvklé pojetí Julii Taymor se mi líbilo. ()
Výnimočný film. Ak sledujete film, ktorý je brutálny, je pre jeho formu dôležitý aspekt udržania si vašej pozornosti napriek brutalite. Ako to tí tvorcovia - umelci robia? Tarantino používa pre seba typickú "šťavu" radostného hraničného života, ktorou sú jeho filmy naplnené, no a Titus je skôr o osudovosti. To, že film používa mixovanie motívov narácie, je čerešňa na torte audiovizuálnej bomby. Počas sledovania som sa držal gauča, aby som z neho nespadol, nebodaj neomdlel. Bolesť a utrpenie sa zdajú byť nekonečné, až do poslednej scény: finálnej katarzie. Túto scénu, spolu s hudbou, si zapamätám navždy. Poskytuje uvoľnenie sa z cesty zla, po ktorej ľudstvo tak zúfalo túži a kričí z dna trpiacich duší. ()