Zabiji Nixona

Pribeh je osadeny do sedemdesiatych rokov za skorumpovanej vlady Nixona,ked sa idealy americkeho sna zacali rucat ako domcek z karat, ruka v ruke s obrovskym odporom voci populistickej Nixonovej politike. Pennov stroskotanec Sam moze byt "clovek milion" ako zrnko v pieskovisku,ktory ma sam snahu nieco zmenit v snahe zachovat to posledne co cloveku ostava, teda svoju cest a dostojnost. Vychodisko z jeho situacie, za ktoru si z velkej casti moze vsak on sam ,je v skutku bizarne. Sean Penn je fantasticky herec, o tom snad nikto nepochybuje. Uloha coraz viac upadajucej trosky mu sadla vyborne. Don cheadly a Naomi Watts nemaju vela priestoru,avsak ked su na scene su taki,ako sme na nich zvyknuti. Celkovo ide z mojho pohladu o nadpriemerne dielo,avsak predovsetkym vdaka skvelemu Pennovi. 3,5/5 (04.08.2006)

Byla jsem s hodnocením na vážkách, ale Sean Penn mě přiměl dát hvězdu navíc. Byl opět výborný a hrál s nepřehlédnutelným soucítěním s osudem své postavy. To, jak se ovládal ať už v práci, na kterou neměl žaludek ani talent, nebo na úřadech, kde poníženě žádal s předstíranou žoviálností cezenou skrze zuby, a jak se naopak neovládal, když pomyslná kapka přetekla, na mě hodně zapůsobilo. Neviděla jsem ho jako neschopného vandráka, byl to spíš nešťastník, jak tam tak seděl hypnotizován tváří svého "šamana" na televizní obrazovce a jeho řeči konfrontoval se svým osudem........... (17.03.2006)

"Vysvětlete mi to pane Bernsteine. Já chci jen kousek toho amerického snu. To chci vážně tak moc…“ Životní příběh Samuela Bycka, ústřední postavy tohoto filmu, je moc smutný. Životní ztroskotanec, který selhal postupně jako manžel, sourozenec, zaměstnanec a nakonec hlavně jako člověk, to je Samuel Byck. Nevím, zda dotyčný před onou tragickou událostí na letišti Baltimor skutečně napsal onen poměrně dojemný dopis skladateli a dirigentu Leonardu Bernsteinovi. Každopádně tahle forma výpovědi o způsobu přemýšlení tohoto nešťastníka, byla poměrně silná, zvláště když byla doprovázena krásně melancholickou Beethovenovou hudbou (Bernstein a Beethoven to jde určitě k sobě) . Na co jsem musel v průběhu celého filmu poměrně dost myslet, bylo otázka, proč životní ztroskotanci tak často viní ze svého selhání druhé lidé a mnohdy i celý systém ("obyčejný člověk nic nezmůže, protože systém je prolezlý rakovinou…"). V průběhu film mi bylo Bycka někdy docela i líto. Určitě měl v jistých chvílích právo na to cítit se svým okolím i celou společností  opomíjen, nepochopen a možná i dehonestován. Přesto, když třeba říká svému černošskému příteli, že "v této zemi otroctví neskončilo, jen nám dali jiné jméno: zaměstnanci", přišlo mi ta jeho přecitlivělost už poněkud za hranou. Ale co by člověk asi měl chtít od někoho, kdo sama sebe vnímá jen jako bezvýznamné "zrnko písku"... (29.10.2022)

Sean Penn je velmi charismatický herec. Mám pocit, že si podobné role vybírá zcela záměrně. Co snímek, to herecký výkon hodný Oscara. Tady hraje Sama Bicka, který postupně ztratil všechny ideály, tvrdě se srazil s realitou a přestal chápat pravidla společnosti, ve které žil. Myslel si, že právě prezident Nixon může za jeho problémy, proto se rozhodl k zoufalému kroku. Chtěl unést letadlo a narazit s ním do Bílého domu. Atentát nebyl uskutečněn. Sean Penn byl velmi přesvědčivý a prakticky neslezl z obrazovky. Celý film si ukradl pro sebe. (04.12.2009)

Herecká exhibice Sean Penna. Jeho Sam Bicke je sice vyšinutá postava, ale současně svou zkreslenou optikou přesně vidí absurditu a pokroucenost života v současné civilizaci. Buší do slabin "amerického snu", ale ony výtky jsou pohříchu pravdivými postřehy o psychické a etické bídě současného vyspělého světa. Aby pohled autorů mohl být náležitě sžíravý, nemohli dostat lepší nápad, než použít brýle psychicky "nemocného" člověka, přes které vidí na životě právě ty nejbolestivější nesmysly. A Sean Penn všechny tyhle roviny zvládá, jako by nebylo nic jednoduššího. (25.08.2012)