Píseň lásky samotářky

Z Písně lásky samotářky by se dusná atmosféra americkýho jihu dala ždímat. New Orleans se svými zakouřenými bluesovými kluby, kde se shromažďují všelijací loseři(?), kteří na své ambice, jestli vůbec kdy nějaké byly, už dávno zapomněli a nechávají osud, aby se postrala.... bezstarostně a poklidně jsem i já proplouval timhle filmem. Nemalou měrou se o tenhle feeling zasloužily lokace -- stará polorozpadlá barabizna, od pohledu plná vzpomínek, místní music bar a louka za barabiznou. Nadchl mě Travoltův odevzdaný vysokoškolský profesor, doplňují se s ním Gabriel Macht, i krasavice Scarlett. Film je plný sentimentu, není jím však přeplácaný, jako žánrově blízký Elizabethtown, který se v něm utápěl. (26.08.2007)

Zklamání. Film se potácí od deprese ke smutku, od alkoholu ke knížkám, od mudrování k filozofování, ale samé záplavě slabých a chladných emocí jsem bohužel nenašel nic, co by mě výrazněji nadchlo, zaujalo či alespoň nenudilo. Tvůrčímu týmu nemůžu upřít viditelnou snahu, ale já to příště radši zkusím někde jinde. (12.02.2008)

Silný příběh, člověk si musí najít cestu ke svému životu. Johna Travoltu nemám příliš v lásce, ale tady mu nemůžu upřít skvělý výkon. Scarlett Johansson byla velmi přesvědčivá a sympatická. A Gabriel Macht, no ten jeho úsměv :) Nedá se říct, že bych z filmu byla naprosto nadšená, ale příběh to byl krásný :) (31.08.2008)

Jednoduché ale zároveň originální. Po celou dobu na mě dýchala atmosféra poklidného venkovského prostředí a soužití třech hrdinů. Každopádně film není přikladem zdravého životního stylu či perfektního soužití rodiny, ale vše bylo tak dokonale promyšleno, zpracováno a přeneseno na filmové plátno a zároveň i zakončeno. Film, který pro mě vyjadřuje radování se z maličkostí a všedních věcí s nezapomenutelnou scénou na verandě venkovského domu. Pro mě to byl jeden ze silnějších, nezpomenutelných filmů. (29.03.2008)

Možná bylo bývalo rozumější pustit si nějaké náladové country rádio, co eliminuje přívaly zbytečných slov, protože v obrazech, kde pohled na Scarlett Johansson je po hudbě druhou, a taky poslední příjemnou složkou, neboť zneuznaní opilci, citující ze stokrát přečtených děl, hned potom, co se ráno co ráno vyprovokují dávkou vodky k mizernému životu někde tam, v New Orleans, kde se zastavil čas, mě nedojímají, a ani toho jediného žádoucího klišé, z jinak zde hojně využitých, to jest pořádné muchlovačky, která se při chemii mezi Scarlett a Gabrielem Machtem vysloveně nabízela, jsem se nedočkala, takže... (04.10.2013)