Život je zázrak

Výtečná syntéza potrhlosti a muzikální divokosti Černé kočky, obrazové symboliky Undergroundu a civilní roviny Otce na služební cestě. Ačkoli snad výše vypsané může působit trochu nesourodě, Emir Kusturica to dokázal svým jedinečným citem pro obraz a jeho atmosféru zcelit a podat skutečně mistrovským způsobem. Život je zázrak tak funguje stejně dobře jako střelená komedie, v níž se snoubí slovní humor lidí s neodolatelný vizuálním protipólem zvířat, lovestory, variující téma Romeo a Julie, i jako svědectví o jedné nesmyslné válce, pojaté s tradičním cynismem a utvářené zneklidňující symbolikou. Škoda, že se Emir opět nechává až příliš vláčet svým temperamentem a poněkud zapomíná na rozum, čímž se film až příliš rozlétává do různých stran a několikrát ztrácí tempo. Přesto se jedná o tradičně famózní autorský snímek s takřka felliniovskou pitoreskností, krutě černým humorem a nádhernou muzikou. Spíše **** 1/2. (09.03.2005)

Upřímně řečeno do 55 minuty jsem byla pěkně otrávená a Kusturica musel bejt v jednom kuse zhulenej, protože takovou uječenou bláznivinu, aby pohledal. Po odchodu syna do války se příběh odvíjel jako by šlo o jiný film. Válečná zvěrstva podané, jako běžnou záležitost života, milostné vzplanutí Luky a Sabahy, následná výměna zajatců, bolavé Lukovo srdce a zárověň jeho oslava života, plně napravilo ten přespříliš ujetý začátek. (05.10.2013)

Ze začátku typicky bláznivý a střelený film plný chlastu, tance, zpěvu a střelby:-) Postupem času se ale mění na smutný milostný příběh, jehož "oslí" konec je opravdu geniální a dokonale se hodí k názvu filmu. Život je v Kusturicově podání opravdu krásný a absurdní zároveň a pokud vás tento film ani trochu nedojme, jste zvláštní nebo máte nějakou citovou poruchu:-) A jen dodatek na závěr: Občas jsem měl pocit, že koukám na film Juraje Jakubiska...ta podobnost s Jakubiskovými snovými záběry nebo např. scéna s poletujícím husím peřím... Opravdu mě to až zarazilo, ovšem ne v špatném slova smyslu. (10.03.2006)

Pokud jste viděli předchozí Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour, rychle se v Život je zázrak zorientujete. Pokud jste byli z Černé kočky nadšeni, budete i tentokrát. Kusturica opět maluje nádherné obrázky, pokud se postavy chovají značně potrhle, činí tak i zvířátka (a že jich je tu hodně) a vážné věci se berou poněkud s nadhledem a zvesela - opět v rytmu No Smoking Orchestra. (16.11.2006)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)