Une année difficile
Ťažký rok
A Difficult Year
VOD (1)
Obsahy(1)
Dva břídilové Albert (Pio Marmaï) a Bruno (Jonathan Cohen) mají za sebou těžký rok. Jsou zadlužení až po uši, nemají kde bydlet a jejich partnerky je opustily. Kvůli chipsům a pivu zdarma se proto klidně přidají ke skupině mladých aktivistů v čele s okouzlující dívkou přezdívanou Kaktus (Noémie Merlant). Mezi transparenty a kouřem z dýmovnic najdou čerství přátelé příležitost k nekalým kšeftíkům a později také lásku a energii k novým začátkům. Prověřené duo Olivier Nakache a Eric Toledano (Nedotknutelní) natočilo nekorektní francouzskou komedii, která si nebere servítky s žádnou generací. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (16)
Zase francouzi, a zase ekoteroristi. Jen ta Thumberg, nebo jak se zove, tam chyběla. Tohle není tolik o vztahu jako film Místo, za které stojí bojovat, ale hlavně je to právě proto horší. A při některejch kecech a scénách se mi dral úsměv na rty, i přes to, že to k smíchu vlastně není. Ale jinak komedie dost slabá. 40%. ()
Toledano a Nakache jsou zkušení hitmakeři, takže vědí, jak točit s lehkostí, jak si pomáhat hudbou a jak vést herce k výkonům, které se snadno konzumují. Přesto jejich novinka působí dramaturgicky těžkopádně, když má problém se základními motivacemi a logikou chování postav. Samozřejmě si vypomáhá tím, že to je přece jen satira na zmatečnou současnost a její klimatickou a sociální úzkost. Jenže bohužel není úplně jasné, kam a koho Těžký rok vlastně míří. Je to taková klasická komedie-sedativum. Problémy se používají jako kulisy a humor jako příležitost vyhnout se přemýšlení o vážných věcech. Navíc je to humor hodně na první signální, kterému úplně chybí nabroušený, odlehčený, ale trefný humanismus Výjimečných a Nedotknutelných. Oproti oběma filmům navíc Těžký rok působí dokonale odtrženě od reality. Tohle je (s plným vědomím stereotypnosti) líné dílko francouzských padesátníků, kterým se nechce moc přemýšlet nad tím, o čem vlastně točí. Takže si budují takový bezpečný prostor plný klišé a situací, které v důsledku nedávají smysl a vedou jen k midcultově bezbarvému finále. Konzumní pokrytectví se blbě povýšeně paroduje dílem, které je samo o sobě jeho dokonalým produktem. A jsme zas u toho. ()
Film od francouzských tvůrců Erica Toledana a Oliviera Nakacheho se snaží kombinovat pohodovou komedii se satirickou kritikou konzumerismu a ekologického aktivismu. Dílo se snaží vyvolat důležité otázky, ale nedostatečně prokreslené postavy a nedořešené motivace snižují účinek kritiky a tematické hloubky. Navzdory těmto nedostatkům však funguje jako pohodová komedie s přirozeným humorem a sympatickými postavami. Herci předvádějí zábavné výkony a jejich interakce jsou svěží a zábavné. I přes některé nedostatky je film příjemným zážitkem pro jedno odpoledne. ()
Nejsilnější pasáž filmu je intro. V tomto duchu to i vypadalo, že tvůrci půjdou dobrou cestou, která nám nadneseně pojedná o zbytečně vyhrocení dnešní době. To je však špička filmu. Zbytek je jen snaha o to dělat humor, což tvůrcům mnohdy nečekaně nejde. Komedie u které se zasměji jen dvakrát je velká bída. Nemluvě o tom, že mnoho motivů si tvůrci jen vypůjčují. Zneužívají ho s jednorázovým posměchem, který nijak nerozvíjí. Suma sumárum dosti podivná selanka, která má hezkou pointu v názvu a prvních dvou minutách. Pak na shledanou. ()
Klíčovou otázkou pro mne je: co nám tím autoři chtěli říci? Obávám se, že nevědí ani oni sami. Prostě zasadili stromek a ono už z toho něco vyroste... Náhoda svede dohromady dva lůzry, kteří nezvládají financovat své životy. Oba koukají kde co pro sebe utrhnout (aspoň se najíst) a tak se dostanou do komunity poblázněných ekologických aktivistů. Ten protřelejší sází, že se dá škubat i pod pláštíkem téhle party. Jenže mu nedá spát její "šéfka"... A to je ve hře ještě něco jako "vyšší moc", která nemusí brát rozdané karty v potaz... ()
Reklama