Piano

Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. (27.02.2009)

Prvni film, kterej sem od Campion videl a hned takova bomba. Nejdriv to sice vypadalo, ze film bude o tom, jak hlavni hrdinka furt chce hrat na piano, ale nakonec z toho bylo pusobivy romanticky drama. Pribeh dokaze behem chvile zaujmout a drzi si vysokej standart prakticky az do konce, kdy tempo krapet povoli. Hodne se mi libila hudba a prostredi, kde se pribeh odehraval, tohle samy rozehrat nekde ve meste, tak by to urcite nepusobilo ani z poloviny. Co se tyce hercu, tak Holly to mela na jednu stranu lehci, pac nemusela mluvit, ale na druhou stranu musela vse zahrat jen vyrazove. Sice se vetsinu casu tvari divne a nestastne, vali oci a vypada jak mrtvola, ale musim uznat, ze to byl pusobivej vykon hodnej oskara. Kdyz jsem se dovedel, ze film ma tri oskary, bylo mi jasny, ze jeden je Holly a ty druhy dva jsou za film, hudbu nebo za dalsi dva hlavni hrdiny, uchvatnyho Harveyho Keitela a Sama Neilla, kterej, ackoliv mel mensi prostor, hral taky senzacne. Ale pak jsem se dovedel, ze ho dostala Anna Paquin. Proboha za co? Netvrdim, ze byla spatna, ale neprisla mi ani nijak vyjimecna, minimalne Harvey si ho zaslouzil, ale nebyl ani nominovanej. Coz me trochu nasralo, ale to uz nijak nesouvisi se samotnym filmem, kterej je fakt uzasny drama a zaslouzi si 5*. (21.03.2007)

Na tomto filmu mě ohromili především vizuální provedení a ta překrásná hudba. Herecké výkony jsou vynikající, příběh zajímavý, prostředí atraktivní, ani s otevřeným koncem jsem neměla problém. Jediné, co mě lehce rozhodilo, byla situace následující den, kdy jsme šli na něco jiného, ale zjevně jsme se spletli, poněvadž se na plátně opět začalo promítat Piáno. Hodně studená sprcha, ale co už. Odseděli jsme to se zavřenýma očima a vychutnávali si hudbu... (24.01.2019)

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)

Film, který chce být moc krásný, ale ve výsledku pro mě zůstává opravdu krásnou jen hudba Michaela Nymana. Ale je to zvláštní. Zatím vždy, když jsem si zamiloval soundtrack před zhlédnutím samotného filmu, byl jsem nakonec i se samotným filmem velmi spokojen (Barbar Conan, Omen, Amélie nebo Hodný zlý a ošklivý). Teď to neplatí. Zde jsem nedokázal překlenout naprostý nezájem (z mé strany) o nepříjemné hlavní postavy, námět, který mi vyloženě nesednul (i když uznávám, že v subžánru trojúhleníkových romancí se jedná o zajímavější variaci) i použití hudby mě zklamalo (přílišný výskyt hlavního tématu a kruté střihy ostatních, dle mého, zajímavějších kompozic). Milosrdné hodnocení dávám kromě hudby (která na něm má lví podíl) za scény se sekerami, sympatickou Annu Paquin a samozřejmě, jak jinak, za sexy prdelky Harveyho Keitela a Sama Neilla. (22.11.2008)