Vij

Ukrajinské pohádkové motivy (nahlížené okem romantické poloviny 19. století v poněkud filozofickém náhledu, viz i Erben, ale nemyslím si, že někdy úplně od věci - rozdíl sakrálního a světského prostoru je dobře postižen) naroubované na sociálně realistickou tematiku upadajícího pravoslavného kléru, který se rozhodně nemohl v intelektuální úrovni s českým katolickým, neřkuli evangelickým ani trochu srovnávat (třebaže si někdo myslí, že jde o antiklerikální propagandu) a mystické záchvaty Gogolovy. Adaptace je více v duchu sovětské pohádkařské školy (viz i loutkové partie Ptuškovy) než toho, jak Rusové tehdy točili třeba Dostojevského či Tolstého. (07.04.2011)

Když si vezmu, že o rok později vznikne v USA 2001: Vesmírná odysea, je tahle papundeklová balada ve stylu Erbenovy Svatební košile hodně slabým čajíčkem. Začátek je o ničem a studenty bohosloví bych hnal vrbovými pruty od bran jakéhokoliv kostela či kláštera, hlavní hrdina jinak celou dobu jen třeští oči a chová se jak pitomec. Nějak mu nevěřím, že se upřímně obrací k Bohu, aby ho zachránil. Nejlepšími jsou první dvě noci strávené v kostele - ty jsou skutečně ve svém minimalismu děsivé, to jsem se až lekal zavrzání podlahy v domě, když jsem film sledoval. Třetí noc je ale takovou přehlídkou potvor, až je to směšné. Vij mi připomínal nedomrlého golema. Jen ta mladá herečka má patřičně sugestivní a děsivý výraz - na ní to mohli celé postavit, protože by to dokázala odehrát a strašit sama. Mrzel mne tragický konec, přece jen člověk čeká, že ji vysvobodí. I když - co my víme, jak si řeknou v závěru ti dva malíři. Třeba žije a kdoví, jak to nakonec dopadlo. Jinak celkově mi přišlo, že té ironie a jistého cynismu bylo až moc, že to chtělo vyvážit, na druhou stranu mne potěšily lidové písně, které se umně filmem proplétají. ---- EDIT: Viděl jsem nakonec i srbskou verzi, a musím říct, že hororověji na mne působí tato verze, s létající rakví, mlčením a slepotou přes mluvení a aktivitu po sraz strašidel, takové postupné rozvíjení zla na nesvatém místě, (03.05.2016)

Podobenská odnož Valérie a týden divů z formálneho a gotické substancie poetických legiend kratučkého poviedkového charakteru, vyčarili z prostučkého deja kadenciu strachu, ktorým ľudské zákutie trpí. V mnohom pripomína tematickú os alkoholických vášní v súvzťažnosti so Sjöströmovým Körkarlen (1921), avšak prostriedky a spôsob rozprávania sú úplne iné. Tak krásne, ako sa dá kumulovať opisnosť hrozieb každučkého odtieňu, aby uplatnil jednak ducha doby, tak nechal vyniknúť eleganciu výpravy a príbehovú temnosť, to na východe nebývalo zbožným pravidlom. V článku http://www.9em.sk/sovietsky-film-vij/ som mu venoval viacej priestoru. (25.06.2015)

Jugoslávské zpracování Gogolovy povídky z počátku devadesátých let mi přišlo hororovější a děsivější, ale ani tahle stařičká sovětská verze není bez zajímavosti. Hlavně noční scény z kostela mají i dnes co nabídnout, zvlášť ta třetí, poslední. Krásná přehlídka bájných monster, upírů a vlkodlaků... Novou verzi chystanou na příští rok (2012) neodepisuju, leccos se v ní dá udělat atraktivněji. Každopádně diváci, kteří se zajímají o hororovou kinematografii, by si tento starý kousek neměli nechat ujít. Horror movie of the Year (29.08.2011)

Sovětský horor, slovní spojení čpící oxymóronem. Vij však minimálně v závěrečném reji bubáků a příšerek sssr.o. dokazuje, že sojuz něrušimyj dokázal vyprodukovat děsivou podívanou i na filmovém plátně. Jinak kapku poťouchlá pohádková balada nepřekvapí velkým množstvím zkonzumovaného špiritusu, rozjařenými ruskými občany ani nezbytným lidovým tralala. Neubráním se srovnání s jugoslávskou verzí Sveto mesto, která hrála na temnější strunu a kapku víc mi sedla, samosebou i díky nezpochybnitelně hutnějšímu erotickému dusnu. Sovětský Vij i přes krásnou představitelku umrlé statkářovy dcery nenabídne ani odhalenou nožku. Velmi slušná troječka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (24.04.2015)