Le Ballon rouge
Červený balónik
The Red Balloon
The Red Balloon
The Red Balloon
Obsahy(1)
Francouzský středometrážní barevný film. který filmová kritika nazvala „čistě filmovou, pohybovou, rytmickou a barevnou básní". Je to lyrický příběh o přátelství mezi malým pařížským chlapcem Pascalem a jeho červeným nafukovacím balónkem. Od chvíle, kdy se ti dva sejdou, sleduje divák jejich osudy s nesmírným zaujetím. Usmívá se jako ti chodci, pod jejichž deštníky schovává malý Pascal svůj balónek před deštěm, má radost, když balónek pronásleduje a zesměšní přísného ředitele školy, chápe sympatie červeného balónku k modrému, napjatě prožívá s Pascalem pronásledování tlupou uličníků a společně s ním se mu chce zaplakat ve chvíli, kdy hladký povrch červeného balónku je proražen ostrým kamenem, a kdy balónek před jeho očima stárne, vrás-kovatí, splaskává a konečně pomalu a tiše umírá. To je nesporně jedna z nejsilnějších a při tom nejlyričtějších scén filmu, vytvořeného velkým umělcem režisérem Albertem Lamorissem, jehož srdce je vrchovatě naplněno láskou k dětem a smyslem pro filmovou poesii. (Filmový přehled)
(více)Recenze (79)
Oscar 1 : Scénář ()
Smutné - veselé, červené - modré, něžné - kruté, dětské - dospělé, odtažité - přívětivé, dobrácké - zlé a hlavně krásné a neskutečně poetické. Nutno vidět. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $230,807║Tržby Celosvetovo $624,000║ ()
:::::::::::::::::::::::::::: Je až skoro zarážející, jak režisér Albert Lamorisse dokázál i prostému balónku vdechnout duši a život. Na konci jsem se cítil štastně, ale trošku i posmutněle. Zvláštní a krásné dílo, které je už více jak půl století staré a pořád dokáže diváka zaujmout ! ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: ()
Kdyby to melo nakejch 10 minut, tak to je parada. Bohuzel pri skoro ctyricetiminutovy delce to uz pusobi ke konci lehce stereotypne az nezajimave. Nicmene reziser sem dal spoustu bud milejch nebo smutnejch scen, paradni hudbu a cervenej balonek hezky kontrastuje s sedivou Parizi. Akorat nebylo nutny z balonku delat nejakou myslici vec, kterej si sam leti za klukem a ostatnim uhejba, navic je obcas videt vlasec, kterym s balonkem hejbaj. ()
Mimořádný barevný a velmi působiví středometrážní film a to především svými poetickými záběry a navíc je takřka celý pojatý v polo-dokumentárním stylu. Malý chlapec Pascal chodí ulicemi Paříže. Jeho stálým průvodcem je veselý červený balónek, který našel při cestě do školy a který se mu vznáší nad hlavou a vzbuzuje tak vždy velkou závist kolemjdoucích lidí. Ti se pokoušejí balónek neustále chytit a stáhnout ho na zem. Místo toho se však na konec všechny balónky nad francouzskou metropolí spojí a vynesou malého chlapce nad hlavami závistivců vysoko nad střechy města až do oblak. Film se tak zalíbil režiséru Tarkovskému že pod jeho iniciačním vlivem natočil hned dva své prvé filmy a to absolventský snímek Válec a housle a Ivanovo dětství. Snímek byl navíc oceněný Zlatou palmou v Cannes jako nejlepší středometrážní film ještě společně s filmem Bílá hříva vše rok 1956. Doporučuji opravdu všem a to bez rozdílu jedná se doopravdy o krásný snímek přesně vystihující všechny ty pojmy co už napsal ve svém příspěvku Tsunami_X . ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Už delší dobu mě něco nechytlo za srdce tak jako Červený balónek. ()
Filmové básnění v té nejprostší, ale zároveň nejniternější podobě - jako óda na volnost, nespoutanou fantazii a přátelství, jako tanec barev a paleta nevyčerpatelných emocí, které se před divákem míhají s nevyzpytatelností odlesků na sklíčku kaleidoskopu a především jako čarovná cesta zpátky k polozapomenutého dětství a radosti z maličkostí. Skrze dovádění červeného balónku je nahlíženo neopakovatelné a prchavé kouzlo okamžiku zvaného... život. Nádhera, na kterou ani 5* s výskokem nedosáhne. ()
Neškodná obrazová záležitost, sázející na francouzskou poetiku.. V polodokumentárním stylu vzniknuvší snímek o chlapci, jehož průvodcem se stane veselý balónek, který vzbuzuje závistivé pohledy kolemjdoucích.. Nakonec se ale spojí všechny balónky francouzské metropole a vynesou hocha vysoko nad hlavy závistivců.. milé.. ale lehce zapomenutelné!! ()
Natočit Červený balónek dnes, dočkali bychom se v závěru nejspíš obří scény citující libovolné akční trháky, v níž by se desítky balonků rafinovaně mstily bandě zákeřných kluků... A víte, že by se mi takový konec možná líbil víc? On byl totiž ten původní dost nudný. Ostatně jako dobrých deset minut, které mu předcházely. Nicméně nějakou čtvrthodinu od úvodních titulků jsem žasnul a snažil se odhalit, jakými triky toho všeho filmaři vlastně dosáhli. Nepřišel jsem na to. ()
Balónky miluju! Jsou to fajn kámoši, když vám není do zpěvu. Někdy je prostě ku prospěchu věci, když si jeden koupíte a následně ho vypustíte. Nějakým záhadným způsobem odletí i moje problémy! Já říkám, že kdyby nebyly, byl by svět o poznání smutnější a to pak stojí za velký kulový. Le Ballon rouge využívá mou náklonnost k nim a taky, že mě pěkně trhá. Je to nejpoetičtější věc, jakou si dovedete představit. Rozpaluje mě do běla, ale zároveň zaleje neidentifikovatelným horkem. Ty obrazy nedostanete z paměti jen tak. Chlapec letící s desítkami balónků nad Paříží, není prvoplánový a snažící se bejt "cool", je to nadpozemský vyjádření svobody. Do háje, mluvím jako blázen. Neuvěřitelně působivé! ()
V této vizuální nádheře si tvůrci pustili kreativitu na špacír, popustili uzdu fantazie a vše dovršili nevinným kontrastem křiklavého balónku s šedivým městem a šedivými povahami. Vniknutí nových barev, nových kontrastů, vám rozšíří zornice. Doba a místo vzniku je dalším velkým +, které dotváří úžasnou vizuální kompozici. ()
čarovné a nádherné ()
Samozřejmě se jedná o nádherný a milý dětský film, který však asi děti bavit nebude. Koho dnes osloví taková všední záležitost jakou je nafukovací balónek? Kromě mnoha kouzel tohoto filmu mě nejvíc nadchnulo tom jak ve filmu ožívá Paříž 60. let. Všechen ten pouliční shon a ruch je zde zachycen realisticky a tak může divák nasát něco z atmosféry Paříže té doby. ()
Krásné! A ta poválečná Paříž.. Opršelá, oprýskaná, očouzená kouřem z komínů... Až jsem se divil jak na mne zapůsobilo ,,umírání'' kamenem zasaženého balónku. Opravdu zajímavý počin ! * * * * ()
Vyhroceně kontrastní symbolismus upadající po první polovině do nezáživného stereotypu. Celá poetika se v druhé polovině ztrácí v záplavě repetitivnosti a v násilném přechodu od minimalismu k jakémusi pseudošťastnému a hlavně naprosto neosbnímu megazávěru. ()
Nie Chaplin, ale Lamorisse, ktorého životný let bol pomalý a dlhý, no pád strmý a krátky, natočil tú najkrajšiu mestskú grotesku. Detský pohľad na križovatku, po ktorej o pár rokov neskôr kráčali ľahkovážni hrdinovia Godardovho debutu, ma dostal. Piata hviezda je za nenaplnenie obavy, že slová zničia to, čo obraz s takou rozprávkovou ľahkosťou vypovedá. 90% ()
Poetika Červeného bálónku mě dostihla teprve až na konci snímku, nicméně si tohoto filmu cením zejména kvůli výbornému zachycení "atmosfér" Paříže a obyčejného života v ulicích, uličkách a zákoutích. Asi budu vypadat jako pěkný barbar, ale občas mi film (v tom nejlepším smyslu) připomínal (tím jak v nás vyvolával naivní dětinskost) krátký film Krteček a koberec a nebo (kvůli výrazné barevnosti) reklamu na televizní obrazovky Sony Bravia. Psát o tomto filmu by bylo zbytečné plýtvání slovy, když už to přede mnou udělal někdo a líp. ()
Související novinky
Zlín Film Festival s vůní Francie
Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (více)
Pokud mám nějaký kultovní film, pak je to právě tento. Dětsky úchvatné, dospěle dojemné. Pustil jsem ho vnoučatům (věk ca. osm let - tak jako mi bylo při prvním shlédnutí - v dětství jsem ho pak viděl ještě několikrát - zkrátka kult). Tentokrát jsem s nimi film jen protrpěl, nechápali, o co se jedná a - ještě hůř - proč by se na něco takového měli koukat. Tak jsem si ho vzápětí promítl ještě v duchu - zkrátka kult. ---- S dovolením dědiců, podsunuji ještě recenzi Miana Nápravníka ---- Na dotaz, co chtěl říci svým filmem „Červený balónek“, zavrtěl Albert Lamorisse udiveně hlavou. To bylo tak –, vysvětloval. – Jednoho letního odpoledne jsem jel na motorce pařížským předměstím. Uviděl jsem balónek, který uvázl na pouliční lucerně, a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balónky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze. – Okamžik, pane Lamorissi. Otázka zněla: Co jste chtěl říci svým filmem „Červený balónek“? – Albert Lamorisse pokrčil bezradně rameny. Byl podrážděn. Ale nemohl odpovědět. Tazatel se ptal po druhé zbytečně. Lamorisse řekl jasně: „...a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balonky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze.“ Ve filmu „Červený balónek“, stejně jako předtím v „Bílé hřívě“ říká Lamorisse jedno a totéž: uniknout z tohoto světa plného krutosti, nenávisti a surovosti někam, kamsi, kamkoliv do říše svobody a poesie. Před čím uniknout? Před možnou katastrofou, kterou Lamorisse, citlivý básník obklopený nebezpečnou atmosférou posledních let, předvídá. V čtvrté dimensi jeho filmu visí vodíková puma. Z absurdního pocitu života vyrůstají kořeny Lamorissovy poesie. Poesie, která působí proto tak silně, že mluví současným lidem o jejich nejskrytějších obavách a instinktivní touze uniknout, uniknout kamkoliv, aby hodnoty lidského života byly zachovány. Nepochybně jde o filosofii resignace. Není záchrany leč v jakémsi pomyslném útěku, jenž však sám je nemožný, neboť planeta Země je příliš malá. O oprávněnosti takové filosofie lze diskutovat. O její pravdomluvnosti, upřímnosti a humanismu nikoliv. Láska k člověku je u Lamorisse příliš zjevná a nepopiratelná. Aby podtrhl tragickou bezbrannost člověka vůči katastrofě, stávají se hrdiny jeho filmů děti. Krutost spáchaná na dětech se umocňuje. Vidím v Lamorissových filmech jisté kontakty s filosofií Jean-Paul Sartra. Avšak nemyslím, že jde o čistý existencialismus. Existencialisté se svou kategorií volby volí často resignaci, která se tím stává vítězným naplněním existence. Lamorisse však nezvolil resignaci dobrovolně. Nepociťuje ji jako vítězství a dokonce ani jako uspokojující řešení. Rád by se jí vyhnul, ale logika společnosti, v níž žije, mu nedává žádné naděje. Jeho únik je plný smutku a Lamorisse odchází s této Země nerad. Z donucení. Na druhé straně se však jasně prosazuje existenciální nevíra v možnost positivního kontaktu mezi lidmi. Zde je zároveń jeden z důvodů, proč Lamorisse potřebuje tak málo dialogů anebo proč je nepotřebuje vůbec. Jeho osamělí hrdinové jsou obklopeni skleněnou stěnou, kterou nepronikne slovo. Odkázáni do své samoty nemohou bojovat. Mohou pouze ustupovat. Uniknout. Jsou to pronásledovaní opuštění ptáci, hledající asyl mimo tento svět. Je zajímavé, že hrdinové Lamorissových filmů nezachrańují sebe. Zachraňují buď krásného divokého koně nebo balónek. A kůň i balónek jsou tu abstrakcemi stejného rodu. Nejde tedy jen o záchranu fysického člověka, nýbrž především o záchranu jeho nejryzejších ideálů. Divoký kůň nám vnucuje představu svobody. Červený balónek je symbolem čistoty a krásy, poetickou připomínkou našich dětských her a snů. To všechno je ohroženo. Ale Lamorissovi hrdinové neznají nikoho, kdo by přispěl na pomoc. I kdyby ho znali, nemohli by se s ním domluvit. Odcházejí proto do moře nebo mraků a stejně tak by mohli odcházet do pusté stepi nebo do nekonečných sněhových polí, kde není ničivých zákonů, které vládnou lidské společnosti. Jde-li u Lamorisse o filosofii vyúsťující v resignaci, zdá se logické, že je pesimistickou. Avšak divák, zvláště při filmu „Červený balónek“, pocity absolutního pesimismu nemá. To souvisí s Lamorissovým humanismem. Básník, stojící uprostřed světa, jehož struktura je labilní, v kterém nerovnováha mezi válkou a mírem se mění co chvíli ve prospěch jednoho nebo druhého ramene vah, není schopen se stát rozhodným prorokem budoucnosti. Katastrofu předvídá, ale nikoliv s naprostou jistotou. Zvláště proto ne, že positivní hodnoty jasně vidí, věří v ně a bouří se proti jejich likvidaci. Lamorissova filosofie je filosofií pocitu a nikoliv vědeckého systému. Nicméně filosofie pocitu má v umění své místo a oprávnění. Často bývá citlivější, jemnější a sensitivnější než nejpřesnější výpočty exaktní vědy. Často však zůstává bezradnou: Básník však není nucen podávat hotové budoucí dějinné řešení společenských konfliktů, které líčí, říká Engels. V umění platí upřímné a pravdomluvné vyjádření osobního vidění a cítění víc, než chladná odosobnělá rozumová spekulace. Proto je Lamorissovo umění přesvědčivé. Lamorisse diváky svou láskou k člověku dojímá. Tím je získává pro svůj humanismus. A proto ať je v jednotlivých otázkách jakkoli v právu nebo v neprávu, jeho umění má positivní a progresivní význam. Otázkou zůstává další Lamorissův vývoj. Neboť cesty, kterými půjde, mohou směřovat právě tak do nihilistické skepse jako k silnému vzdoru proti mefistofelským silám společnosti. _______________________________________________________________ M.Nápravník, „Filosofie katastrofy u Alberta Lamorisse“, Kultura, č. 25, 1957, s.9. ________________________________________________________________ () (méně) (více)