Divá Bára

"Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska." Takže to se styďte vy svatouškové, pámbíčkáři a modloslužebníci, protože přirozeně divoké Báře nesaháte ni po okraj sukně - tedy pokud ji zrovna neodloží. Mně se prostě Bára moc líbila, stejně jako hudba i obraz. Jen ten příběh mě nějak moc neuchvátil, ale to bude asi tím, že jsem kdysi při povinném čtení děl paní Němcové většinou dost trpěl. (25.10.2016)

Poctivé převedení povídky Boženy Němcové na filmové plátno. Dnes sice může působit trochu zastarale, ale ta atmosféra je téměř totožná s atmosférou knihy. Ta čtvrtá hvězdička hlavně za Vlastu Fialovou, která byla opravdu krásná a uměla hrát a v době natočení "Divé Báry" nám ji mohl závidět i Hollywood. (17.04.2006)

Jenom se ptej, kolem plameny tančí, proč je tady divnej chlad? Nepospíchej! Kdo tě zavede zpátky a kdo při tobě bude stát? Víš já mám spoustu známejch v podzemí a divá Bára se mnou spí. Když je noc, všechno krásný zdá se mi. To jsme my - dávno prokletý. Ještě je čas. Jak tě nestvůra kouše, schovej nohy do peřin. Okolo nás je toho tolik co zkoušet. Na jedno zdraví nevěřim. Víš já mám spoustu známejch v podzemí a divá Bára se mnou spí. Když je noc, všechno krásný zdá se mi. Kdopak tě zval? Vem si do dlaně růži. Sevři ji a krve pij. Pojď jenom dál. Obleč si mojí kůži. Vysaj mě a použij. Víš já mám spoustu známejch v podzemí a "Divá Bára" se mnou spí!!! *** (07.11.2020)

Pozoruhodný melodramaticko-lyrický snímek, vyznačující se na svou dobu poměrně neobvyklým pohráváním si s obrazem. Kamera skutečně u některých scén vizuálně vyjadřuje to, co se většinou ve filmech vyjadřuje slovně, a je třeba podotknout, že právě tato vizuální stránka filmu a rovněž herecký výkon Vlasty Fialové řadí tenhle snímek mezi to nejpovedenější z pamětnických filmů. Ovšem abych nezapomněl, rovněž hudební složka a vlastně i nazvučení některých scén (byť už se na něm trochu podepsal zub času) pomáhají doladit celkovou atmosféru. (12.07.2003)

Tento film představuje významnou předělovou kapitolu v dějinách naší národní kinematografie. V poměrně velkém počtu tu nastupují příslušníci mladé herecké generace (Fialové bylo 20-21 let). Evidentně to bylo dáno i generační příslušností režiséra filmu a je zjevné, že tento pohyb souvisí s politickými změnami kolem osmačtyřicátého roku. Tím je dán do značné míry i výběr námetu filmu podle nejemancipovanější povídky Boženy Němcové. Její Bára má mnoho společného např. s hrdinkami próz sester Brontëových nebo George Sand. Romantismus tu evidentně převažuje nad realismem. Kvalita filmu i výkonů rolí hlavních představitelů tyto časové meze přesahuje a posouvá ho do úrovně klasického díla. Tato kvalita ovšem nepřesahuje hranice našeho národního rozměru. Ve Vlastě Fialové v tomto roce česká kinematografie získala a současně tak trochu začala ztrácet jednu ze svých špičkových hereček-hvězd. (26.08.2007)