Hadí jáma a kyvadlo

Pitoreskní německá „Grausmärchen“ ve stylu gotického hororu s jednoduchými, ale působivými efekty. Lex Barker a Karin Dorová jsou pohádkově malebný pár, který přesně zapadá do barev fantaskního romantismu 19. století, rozporuplná postava podivného „kněze“ Fabiena (vynikající herectví Vlado Medara!), a obskurní zjev Regulova sluhy Anatola...Pro mne je tento film výtvarná lahůdka, a jak to u Haralda Reinla bývá, tak moc líbivá, že míří až k hranici půvabného kýče. Katolická symbolika je tu použita významově správně, nejen jako dekorace bez hlubšího pochopení. Navíc je sympatické, že i sem Reinl dokázal vpašovat střípky svěžího humoru. A hudba Petera Thomase, místy téměř jazzová, je také zajímavá. I přesto, že se v podstatě jedná o ne příliš hlubokomyslnou a eklektickou oddechovku, zastávám názor, že je to kvalitní filmové umělecké dílo, které nebylo dodnes doceněno. Koncem 60. let totiž diváci chtěli již více krve, ještě více násilí a samozřejmě sex, k čemuž se Reinl nesnížil. Škoda, že "Hadí jáma a kyvadlo" byla prvním a bohužel i posledním ze zamýšlené série německých hororů, které mohly konkurovat britské produkci Hammer... (02.02.2008)

Tak tohle jsem nečekal. Reinl neboli režisér Winetouovek který moc nemusím(chápu že některým se líbí ale já jsem odrostlej na Eastwoodovy) Reihl jak jsem zmínil natočil horor. Navíc Německej(duh!) no a popravdě se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem byl mile překvapenej. Atmosféra se dala od začátku krájet, fakt byla parádní a scény v kočáře byly sice lehce bizarní ale nádherně natočené. Zbytek filmu oehrávající se ve hradě není sice nějak moc dobrý ale přihrává tu Lee takže mu to nemám za zlé. Překvapení. (11.01.2013)

Milé překvapení, jeden z nejlepších a nejstrašidelnějších goticky hororových filmů, který se mi podařilo v poslední době shlédnout, ač u nás stále neznámých tak perfektních. Olda-Lex Barker pro něj v opravdu nezvyklé dvojroli Rogera Monta Elisa/Roger von Marienberg. S ním si tu ještě zahrála bývalá filmová "Ribanna"- Karin Dor, a k dokonání vší hrůzostrašnosti si tu "leckdy" nechtěnou zápornou roli, nakonec střihl sám hororista Christopher Lee-Frederic Regula, Graf von Andomai, který byl opravdu děsivý a ve své roli velmi přesvědčivý. Film měl doopravdy temnou, místy téměř morbidní atmosféru, všude plnou temných chodeb a kobek, bažiny, močály, mlha a uprostřed nich tajemný hrad s laboratoří a s hrůzostrašnými mučícími a rozčtvrcovacími nástroji a navíc s dvanácti panny jedním sluhou-upírem a s upírem coby vládcem podzemí. Hudební kulisa byla též lahůdka. Kdo neviděl neuvěří. Německá odpověď na americké "Pit and the Pendulum" od A. E. Poea (příběh) a režiséra Cormana. Už úvodní scéna bere dech, kdy nevíte co se předem stane. Temná dlouhá hradní chodba ve které jde Lex Barker jako soudce, zakuklený kat a nějaký poskok s lucernou, dlouhé chodby myjí téměř bez úhony a nakonec se zastaví u dveří jednoho odsouzence, poté ho vytáhnou, kat mu nasadí na obličej zlatou masku.. Posléze však už vidíme nějaké náměstí - prostranství plné lidí které čekají na odsouzení zmíněného odsouzence, který zde je přivázán za všechny končetiny ke koním. A pak už se čeká jen na katovo seknutí a pacholci pošimrají koně a muž je rozčtvrcen. Pěkné bylo i to rozkejvané a nabroušené kyvadlo nad Barkerovým tělem, stačilo opravdu kousek a byl napůl. Film má hodně společného i s Herzogovým Nosferatem a s produkcí Hammeru, a troufal bych si i říct že se tady tvůrci zřejmě nechali trochu i inspirovat, tedy tvůrci Nosferata. (28.03.2007)

Skutečně zvláštní směska hororu a parodie, kde krásně temná hororová atmosféra vznikající z obvyklých žánrových propriet jaké představují opuštěný hrad obklopený hustou mlhou či temný les plný pověšených lapků dostává neuvěřitelně komickou úroveň díky prkenému ( mírně řečeno ) herectví Lexe Barkera či Karin Dor a dialogům, které jim scénář vkládá do úst, zejména vysvětlení proč sluhu nezraňují kulky mě dostalo do kolen... (16.02.2009)

Film k motivům gotických hororů přistupuje stejně jako vinnetouovky k žánru westernu. Balancuje tedy na hraně parodie a naivně hloupoučké pocty, zatímco prostředí využívá jako pouhou kulisu pro prostoduchá dobrodružství hrstky šablonovitých postav (hrdina bez bázně a hany, dívka v nesnázích, bodrý světoběžník a zlotřilý lump). Hadí jáma a kyvadlo (viz Festival otrlého diváka 2009) je především béčková zábava s absurdním dějem, nulovou vnitřní logikou a smyslně dráždivou Karin Dor (Vinnetou už nikdy nebude jako dřív). (28.01.2009)