V proudech

Na svou dobu docela zajímavý koprodukční (a jednoznačně pro dobro věci dvojjazyčný) snímek, téměř >družební< romance ala sportovně-osvětové drama - jen přátelíme se zde projednou ne se soudruhy z SSSR, NDR či Mongolska, ale s mladými vodáky z kapitalistické Francie. Natočit tento film umožnilo zjevně mírné politické uvolnění po XX. sjezdu KSSS předchozího roku, kdy polevili i bedliví čeští kulturtrégři, samozřejmě >odcaď pocaď< a s pointou výhledově dobrého exportního produktu, ukazujícího krásy Československa a šťastný život mladé generace v lidovědemokratickém ráji. Vznikl tak ovšem po všech těch dobově-budovatelských agitkách docela sympatický - a hlavně apolitický (!) - film, s romantikou vodáckého sportu a písniček, krásami slovenské přírody i folklóru a zbylo i na Matičku Prahu s Vltavou - to vše obalené do umírněně přátelsko-mileneckých vztahů, chlapských férovek, dramatických chvil na vodě i na zemi a s děj osvěžujícím roztomilým prasátkem. Budoucí hvězdy f.f. R.H. a M.V. v hlavních rolích nevyjímaje... Za zmínku pak stojí i obraz a dění přesně podkreslující poetická i dramatická hudba Ludvíka Podésta, autora mmj. zcela odlišných >šlágrů< o pár let starší >muzikagitky< "Zítra se bude tančit všude"... A to vše 2,35:1 Agfacolor! ;-) - - - Každopádně - připadá mi proto opět trošku nefér to zbytečné podhodnocení filmu zde na čsfd. Tři hvězdičky jako >dobrý< film si zaslouží každopádně. I z pohledu dnešního diváka s ohledem na dobový kontext. Je totiž mimo jiné rovného půlstoletí starý...! (16.10.2007)

Nepopírám, že si mne první český širokoúhlý film podmanil především svou obrazností, zakládající spolu s hudbou a věrohodnými dialogy plnou a uchvacující atmosféru, ale současně jsem uvítal absenci příkrého moralizování a „dobrých příkladů“, temná, zvláštní vychýlení milostného či sportovního dramatu. Týž vír obrazů mne vtáhl do vltavských hloubek již dříve. Totéž jsem cítil (a vlastně ještě dlouho před filmem a intenzivněji) ze zápisků Jana Hanče, třebas starších o dekádu: „Na rohu Plavecké a Podskalské. Sušené vuřty pod větrníkem. A barvotisk Jiříka krále. Moderní ulice s bílými okny a světle šedou omítkou. Včera kravál před primátorkami. Trénovali. Prý Mělník, prý Blesk, prý Slavia. Co Roudnice a ČVK? – Zítra? Dnes. Jarní podvečer. Černý železniční most je celý modrý, a nábřeží, ach, nábřeží s nádhernými šňůrami světel v podvečer primátorských. […] Všechno se žene k zábradlí. V dálce se míhají blankytně modrá vesla. Opírají se do vesel, metou koberec řeky. Ruměně červená, chromově žlutá, jasně zelená, oslnivě bílá. Kapela, seřazená do třech řad, blyští na slunci, které k poledni přece jen vyšlo, leskem svých mosazných trumpet.“ Kaleidoskop sportu v krajinách měst i za městem. (22.04.2011)

O tomhle filmu jsem slyšel prvně před lety v "Úsměvech Miloše Nesvatby", kde se tento herec zmínil o česko - francouzské koprodukci s několika Francouzskými hvězdami. Čekal jsem že to bude horší, ale nebylo to vůbec špatné. Sice naivní a nedůvěryhodné jak řemen, ale výprava je krásná a herci charismatičtí. Nejvíce mě z filmu zaujaly (krom půvabů Mariny Vladyové) vodácké písně. (14.10.2007)

Na svou dobu velmi zajímavý a již bohužel pozapomenutý romantický snímek v Československo-francouzské produkci, který si tradičně neodpouští moralizování tentokrát o napravení jednoho zlodějíčka obrazu ke správnému a poctivému životu kupodivu přes vodáky a typickou oslavu socialistické mládeže. Pokud jde tedy o československou verzi. Ta francouzská je přeci jen v určitých ohledech poněkud jiná. Uvěřitelnost celého děje tedy pochopitelně není žádná. Romantická nálada se však celým příběhem vlní velmi věrně a tak romanticky založené diváky nenechá na pochybách. Hvězdami celého snímku jsou francouzští herci Marina Vlady a z pozdější filmové série o Angelice velice známý Robert Hossein, což je v dnešní době pro mnohé české diváky přeci jen velmi překvapivé. Snímek je také historicky prvním československým širokoúhlým a dokonce i barevným filmem, což je určitě jen díky spolupráci s francouzskými filmaři. Na padesátá léta se jinak nejedná o filmové dílo nijak zvlášť významné. I přesto je škoda, že se již na televizní obrazovky neuvádí. (12.11.2015)

Česko-francouzská koprodukce je jev velmi neobvyklý a tuto výjimečnost ještě znásobuje rok vzniku 1957. Film by se dal charakterizovat jako barevná a širokoúhlá pohlednice staré Prahy a hlavně tatranské přírody, natočená zejména pro francouzské diváky. A v tomto ohledu svůj účel plní: krásy slovenských hor jsou podány lákavě a dovedu si představit, že leckterý Francouz se po zhlédnutí filmu začal o Tatry zajímat. Zatímco obrazová stránka je příjemná, s dějem je to horší - romantická zápletka povětšinou spíše nudí. Začátek sice slibuje i lehkou příchuť dobrodružné krimi, která ale zcela vyprchá právě po příjezdu na Slovensko. Zpozorněl jsem u scény, kdy se dívky rozhodly v noci vykoupat nahé, vše však bylo natočeno velmi cudně (to už ale uvádím jen jako perličku, není to důvod nižšího ohodnocení :). (23.10.2007)