Světla velkoměsta

Moje první setkání s Chaplinem a dopadlo nad poměry slušně. Takhle, nad mnohými scénami jsem se jen pousmál, protože v téhle době ty fóry prostě nemůžou fungovat, ale dovedu si představit, jak se tenkrát muselo publikum bavit. Nebýt linie se slepou dívkou a následného poselství, které vlastně definuje podstatu všech romantických filmů dneška (láska nakonec vše překoná) dal bych jen 60 %, ale ta linka se mi fakt líbila, takže mírně zaokrouhluji na 70 %. (02.11.2010)

Videl som takmer všetky Chaplinove filmy, prečítal som mnoho kníh a článkov o ňom a jeho tvorbe. Preto by bolo zbytočné sa zaoberať tým, čo ma na tomto filme zaujalo a čo ma na ňom fascinuje aj po rokoch. Zvláštne je, že môj osobný rebríček Chaplinových filmov je odlišný od väčšinového, a to dokonca aj keď sa obmedzím na mojich obľúbených užívateľov. A to je na ňom zaujímavé, lebo jednotnosť neznášam ani v zdanlivo jasných prípadoch. Svetlá veľkomesta mi ostanú v pamäti najmä pre citlivé ukončovanie melodramatických pasáží nejakým gagom presne vo chvíli, kedy by to už bolo neúnosným. (02.09.2015)

Někdy vtipný,někdy nostalgický až posmutnělý,každopádně kvalitní film,který dokazuje,že Chaplin je nadčasový.Vynikající boxerská scéna,excentrický milionář a slepá květinářka jsou skvělí,ale najdou se i slabší momenty a musím přiznat,že z mistrů grotesky v raných letech kinematografie je mi Harold Lloyd malinko bližší.Přesto velmi fajn. 75 % (02.07.2012)

Básník sociálního bolu, zhruba tak lze vymezit chaplinovskou syntézu smíchu a sentimentu prolínajícího se skutečnou bolestí a utrpením. Tak jako dnes čas od času volí tvůrci pro realizaci svého záměru černobílý kontrast a opovrhují přitom možnostmi současných filmových technologií, tak i Chaplin prokázal, že němý film v éře zdrcujícího nástupu převratného zvukového filmu může zůstat divácky úspěšným kasovním trhákem, aniž by rezignoval na svou uměleckou hodnotu. Vlastní příběh je banální méně, než bychom si dnes dokázali představit. V USA vrcholí krize, vyvolaná černým pátkem na newyorské burze o dva roky dříve, a existenční nejistota se vztahuje i na většinu středních vrstev. Tragikomedie příběhu je i odrazem tragikomedie mámivých světel velkoměsta, která jsou stejně krutá a neúprosná jako krajina nezávisle na tom, zda a jak se k ní člověk vztahuje. Poselství filmu je i poselstvím doby jeho vzniku: hrůzu a nejistotu, která tehdy prostupovala společnost, si dnes nejsme s to představit. Ponížení a zranění jsou jako lupa nastavená slunečním paprskům: bídu světa tato čočka sociální reflexe zrcadlí a odráží lépe než cokoli jiného. I po dlouhých desetiletích. (01.03.2008)

Film není sice propastně špatný, ale mnoho Chaplinových kousků mě oslovilo mnohem více. Vtipný film není prakticky vůbec. Koukatelný se zájmem je snad pouze boxerský truel. Navíc si zde Chaplin zvolil ošklivou spoluherečku, na což v jeho filmech nejsem zvyklý. Omlouvám se otci kinematografie, ale více než jednu z toho prostě nelze vyždímat. Asi v polovině na mě navíc dolehl spánek. (09.01.2013)