Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Seminář, nás diváky, obšírněji seznamuje s osobou Járy Cimrmana a taktéž jsme (téměř) svědky (i přes značný mistrův odpor k fotografování) jeho skutečné podoby. Téměř. Musíme tak vzít za vděk alespoň mistrovou bistou, leč se značně strhanými rysy. Samotný seminář jednoznačně (alespoň v mých očích) převyšuje následnou hru, kde však exceluje „děvče jako květ“ Miloň Čepelka resp. (kdysi) mladičká Markétka, nyní Žílová. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že AKT působí poněkud estrádněji, než pozdější hry dvojice Svěrák-Smoljak, založené veskrze na inteligentním humoru. Na druhou stranu, každý drahokam je potřeba (vy)brousit. 80% p.s. co však zaujme (i neerudovaného člověka) je mistrova (ne)napadnutelná teorie filozofie externismu. Autor zastává stanovisko, které zároveň následně sám vyvrací. Jistě si dovedete představit to následné pozdvižení ve vědeckých kruzích. A skutečně, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Do hajzlu s tím“....křičeli (vulgární) materialisté. Co dodat. Holt génius. Však také, když A.G.Bell „vynalezl“ telefon, k čemu myslíte, že následně došlo?! ANO, tipujete zcela správně. Měl tam pět nepřijatých hovorů......od Cimrmana. ()
Hra, resp. seminář byl trošku delší než obvykle, ale to nebylo na škodu, právě naopak, přednášky byly hodně vtipné, navíc dobře využívaly přítomnosti všech pánů na pódiu (nejvíc mě bavil Zdeněk Svěrák). Samotná hra byla co do kvantity humoru chudší, ale vynahradila si to několika povedenými momenty (např. bota, kosočtverce, tanečky-obvzláště ten pana Čepelky). "Jsem prostě jedním z mála, kteří máme absolutní sluch. To neříkám, protože bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt. A podobně jako lidé s určitou srdeční vadou jsou jak známo dobří proutkaři, jsme my absolutní sluchaři dobří krbaři. A tak jsem proklepáním zdí v bratrancově chalupě brzy označil místo, kde by bylo tak nejlépe krb vzbudovat...no, vlastně jsem našel komín." /// "Že mi vynesete spaní." - "Jaképak s tím medle sraní!?" - "Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdelku?" ()
Nikdy sem nebyl a nikdy určo ani nebudu kdovíjaký fanoušek Járy Cimrmana. Ačkoli tohoto českého velikána uznávám, jakožto velice významného člověka, tak přesto nejsem jeho zarytý příznivce. Co se týče tradičního semináře, tak se mi dycky akorát líbí vystoupení Svěráka, kterého mám ze všech herců nejrači. Ještě Smoljak se nechá poslouchat, ale zbytek nič moč. Cimrmanův styl se mi líbí především ve filmech, u divadla již tomu tak není, bohužel. No a co se týče samotný hry, tak ani ta mě nedokázala nadchnout. Je to jistě tím, že mi divadlo až zas tolik neříká (nejlepší divadlo co jsem kdy viděl, tak na Deštný předpremiéra tamních ochotníků, u kterou sme si všichni kromě režisérky náramně užili :o) ). Takže to vidím tak, že ani nejvtipnější z vtipných (divadlo Járy Cimrmana) mě nikdy nechytne za srdce tak jak by mělo... ()
Doposiaľ som okrem filmu ani netušila, že sa dajú pozrieť aj hry Divadla Járy Cimrmana. Bádateľský potenciál piatich odborníkov na javisku nemá chybu. Dokonca som sa dozvedela, čo sú to "semináře", vidím, že sú nasiaknuté inteligentným českým humorom a všetci páni aktéri ma v seminári, aj v hre samotnej, veľmi bavili. Možno nerozumiem všetkým narážkam, keďže české dejiny až tak dobre nepoznám. Ale zábava založená na tomto druhu humoru je mi blízka. Za Miloňa Čepelku piata hviezdička určite. ()
Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát. ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (20)
- Miloň Čepelka v jednom rozhovoru prozradil, že vždy když hraje Akt, tak ho představitel Žíly plácne po zadku. „To smí udělat jen on. Jako manžel,“ dodal Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Akt, který byl v 80. letech zakázán, byl po roce a půl znovu povolen. Václav Kotek vzpomíná, že na tom měl svou zásluhu Darek Vostřel. „Tam je ještě jedna taková pikantnost, ještě s tím Darkem Vostřelem, že jo, kterej… jsem za ním jednou byl a říkal jsem: ‚Hele, prosim tě, proč je zakázanej ten Akt, nedalo by se s tím něco dělat?‘ A on řekl: ‚Tak já to zkusím.‘ A šel, prošel tím barákem, a v každý kanceláři se zastavil a říkal: ,Hele ten Akt je zakázanej? Já myslím, že už je povolenej, ne?‘ A tak dlouho to říkal, až to povolili. To takhle rozhlásil na chodbu jako jo… Krásný.“ (mnaucz)
- V původní verzi hry se nacházela krátká pasáž rozšiřující seminář a Cimrmanově díle uměleckém. Jednalo se „Epopej pokojíčky“, podle které Cimrman namaloval 12 poctivě vysmýčených místností, aby se jeho jméno vžilo jako synonymum pořádku. Stejně jako u Petra Bruegela, podle kterého vznikl výraz brajgl, e hry tato pasáž vymizela ke konci 80. let. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama