Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. ()
„Chcete cement, bude cement. Chcete krytinu, bude krytina.“ Pro mě jeden z nejdokonalejších kousků, ačkoli není tak akční a výpravný jako některé jiné. Nebudu nic vykládat o odvážnosti společenské kritiky této hry se zpěvy vzhledem k době jejího vzniku, ale vykreslení postav je prostě okouzlující. Odkazy na klasickou českou poezii. ()
Seminář, nás diváky, obšírněji seznamuje s osobou Járy Cimrmana a taktéž jsme (téměř) svědky (i přes značný mistrův odpor k fotografování) jeho skutečné podoby. Téměř. Musíme tak vzít za vděk alespoň mistrovou bistou, leč se značně strhanými rysy. Samotný seminář jednoznačně (alespoň v mých očích) převyšuje následnou hru, kde však exceluje „děvče jako květ“ Miloň Čepelka resp. (kdysi) mladičká Markétka, nyní Žílová. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že AKT působí poněkud estrádněji, než pozdější hry dvojice Svěrák-Smoljak, založené veskrze na inteligentním humoru. Na druhou stranu, každý drahokam je potřeba (vy)brousit. 80% p.s. co však zaujme (i neerudovaného člověka) je mistrova (ne)napadnutelná teorie filozofie externismu. Autor zastává stanovisko, které zároveň následně sám vyvrací. Jistě si dovedete představit to následné pozdvižení ve vědeckých kruzích. A skutečně, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Do hajzlu s tím“....křičeli (vulgární) materialisté. Co dodat. Holt génius. Však také, když A.G.Bell „vynalezl“ telefon, k čemu myslíte, že následně došlo?! ANO, tipujete zcela správně. Měl tam pět nepřijatých hovorů......od Cimrmana. ()
Divadelné záznamy hier Divadla Járy Cimrmana majú štandardne výbornú úroveň. Je ľahké vedieť prečo, horšie je to už s hľadaním rozdielov medzi nimi. Aj Akt je predstavením, kde som mohol oceniť vynikajúcu úroveň seminára a v samotnej hre neuveriteľne dobrý výkon Miloňa Čepelku. Tie štyri hviezdičky sú zaslúžené. ()
Hra, resp. seminář byl trošku delší než obvykle, ale to nebylo na škodu, právě naopak, přednášky byly hodně vtipné, navíc dobře využívaly přítomnosti všech pánů na pódiu (nejvíc mě bavil Zdeněk Svěrák). Samotná hra byla co do kvantity humoru chudší, ale vynahradila si to několika povedenými momenty (např. bota, kosočtverce, tanečky-obvzláště ten pana Čepelky). "Jsem prostě jedním z mála, kteří máme absolutní sluch. To neříkám, protože bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt. A podobně jako lidé s určitou srdeční vadou jsou jak známo dobří proutkaři, jsme my absolutní sluchaři dobří krbaři. A tak jsem proklepáním zdí v bratrancově chalupě brzy označil místo, kde by bylo tak nejlépe krb vzbudovat...no, vlastně jsem našel komín." /// "Že mi vynesete spaní." - "Jaképak s tím medle sraní!?" - "Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdelku?" ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (20)
- Akt, který byl v 80. letech zakázán, byl po roce a půl znovu povolen. Václav Kotek vzpomíná, že na tom měl svou zásluhu Darek Vostřel. „Tam je ještě jedna taková pikantnost, ještě s tím Darkem Vostřelem, že jo, kterej… jsem za ním jednou byl a říkal jsem: ‚Hele, prosim tě, proč je zakázanej ten Akt, nedalo by se s tím něco dělat?‘ A on řekl: ‚Tak já to zkusím.‘ A šel, prošel tím barákem, a v každý kanceláři se zastavil a říkal: ,Hele ten Akt je zakázanej? Já myslím, že už je povolenej, ne?‘ A tak dlouho to říkal, až to povolili. To takhle rozhlásil na chodbu jako jo… Krásný.“ (mnaucz)
- V původní verzi hry se nacházela krátká pasáž rozšiřující seminář a Cimrmanově díle uměleckém. Jednalo se „Epopej pokojíčky“, podle které Cimrman namaloval 12 poctivě vysmýčených místností, aby se jeho jméno vžilo jako synonymum pořádku. Stejně jako u Petra Bruegela, podle kterého vznikl výraz brajgl, e hry tato pasáž vymizela ke konci 80. let. (mnaucz)
- Jedná se o nejoblíbenější hru Jana Hraběty. (Pierre)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama