Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (30)
- V době, kdy Zdeněk Svěrák hrál ve filmu Obecná škola (1991), byl samozřejmě oholený (jak je vidět ve filmu). Když hraje Zdeněk Svěrák v „Lijavci“ Inspektora, Správcová mu v jedné části hry řekne: „Dej si pozor na obočí dědku šedivej, plesnivej.“ V té době však ještě představitel Správcové dodával „voholenej“. (mnaucz)
- Když Pihrt vykládá, co všechno 13. tajný policajt „vykecal“, zmíní i otázku: „Proč máme na vejložkách tchoře?“ Dnes už tato věta prakticky smích nevzbuzuje, ale dříve za touto větou býval smích a potlesk. Důvod je samozřejmě narážka na tehdejší spolupracovníky STB, kteří byli často civilním obyvatelstvem považováni za „odpad společnosti“. Spojení tchoře a STB samozřejmě vzbuzovalo ovace. (mnaucz)
- Část semináře, kdy členové souboru tvoří anekdoty, ač to tak možná nevypadá, není improvizací. Tuto část semináři bychom prakticky ve stejné podobě slyšeli i v době prvních repríz v roce 1982. Miloň Čepelka k tomu uvedl: „Ono ani moc nešlo improvizovat. Jednak to neumíme a za druhé text musel být předem schválený a nemohl se měnit. Taky se až na pár drobných změn za tu dobu nezměnil. Až po revoluci ty drobné změny, či nové vtípky mohli do hry bez problémů.“ (mnaucz)
- V „Elektrické valčíku“ se zpívá: „Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,“ což byla narážka v té době na současnou politickou situace. „Vedením“ je míněn tehdejší tamní režim a spojení „v Praze“ je zase míněno, že v Praze všichni výše postavení sídlí a je to tam tedy nejpřísnější. (mnaucz)
- V tomto představení je možné vidět, jak mlynář několikrát vstoupí do dveří dříve, a nakonec zase později. I přesto, že tato scénka neměla nějaký silnější hlubší význam, ve hře se před revolucí neobjevovala. (mnaucz)
- I přesto, že Petr Brukner na tomto záznamu hraje roli Mlynáře, již od roku 1992 ho bylo možné vidět i v roli Aloise Formánka. Důvodem tohoto obsazení bylo, že v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a na roli Aloise Formánka (kterou Jaroslav Vozáb hrával) byl Jaroslav Weigel sám. Dvě představení odehrál Andrej Krob, ale alternace z toho nakonec nevznikla. Nakonec se do této role 11. října 1992 nechal obsadit Petr Brukner. I přesto si však dlouho roli Mlynáře držel. Až později ho v této roli nahradil Marek Šimon. (mnaucz)
- Inspektor na konci hry říká: „A ti, co se zasloužili o pád monarchie, budou po zásluze potre... odměněni.“ Tato věta byla samozřejmě menší provokace, která naznačovala, že spousty lidí, co se opravdu zasloužili o pád monarchie (např. bojovali v 1. světový válce), byli po roce 1948 pronásledovanými lidmi. (mnaucz)
- Citát, že Anekdota je ve světě monarchie jako červotoč, Karel Havlíček Borovský nikdy neřekl. Byla to jen finta, jak se vyhnout cenzurním problémům s textem hry. (mnaucz)
- Pihrtova věta: „To víte povinnost vola... teda povinnost volá,“ byla samozřejmě narážka a menší provokace na tehdejší STB. Ve hře však tato věta zůstala i po schvalovaní hry, kdy toho bylo vyškrtnuto spousta. (mnaucz)
- V krátké ukázce „Nestyda Hausner“ Brukner říká: „Kdepak. Je tady se mnou flundra,“ a podívá se na Jaroslava Weigla, který uražen odchází za oponu. Toto však do hry přibylo později. „To vzniklo úplnou náhodou,“ říká Václav Kotek. „Prostě jsme hráli Lijavec a všechno probíhalo jako vždy a já jsem měl říct jako vždy, že tu je se mnou flundra a podíval jsem se na Jarouška, který tam jen tak seděl a publikum si toho všimlo a Jarouška napadlo odejít uražený a za oponu. Byla to prostě souhra náhod.“ (mnaucz)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- „Slovo nepořádek v názvu hry nesmělo být, protože u nás byl takový pořádek, že by to mohlo vypadat na kritiku současnosti. Takže jsme to pak změnili na Lijavec,“ vzpomíná Ladislav Smoljak. [Zdroj: cimrman.rozhlas.cz] (SONY_)
- V archivu STB byla na hru Lijavec založena složka pod krycím názvem „Sprcha“. Složka „Sprcha“ končí těmito opatřeními: „Bude zamezeno dalším reprízám hry Lijavec. Ve vydavatelství Supraphon bude zamezeno vydání desky s touto hrou. Bude zamezeno propagaci Divadla Járy Cimrmana Československou televizí a rozhlasem. Další aktivity Z. Svěráka L. Smoljaka budou sledovat tajní agenti Arsen a Kluzáček.“ Zdeněk Svěrák v představení Psaní do nebe (2017) ještě dodává: „Vypadá to Láďo, že mě sledoval Arsen a tebe Kluzáček.“ (mnaucz)
- Po revoluci se žádná hra nezměnila až právě na Lijavec. V něm prakticky se všechno vrátilo do původního stavu až na pár výjimek. Např. když na konci Vrchní Inspektor všech starobinců říká, že vyhynuli Pihrtové, tak to tam vráceno nebylo, avšak třeba to, že „provokační anekdota“ bylo nahrazeno za„"návnada pro lidové vrstvy“ nakonec ve hře zůstalo. A ještě ve hře byl původně seminář „Cimrmanův názor na sex,“ který sám o sobě zakázán nebyl, ve hře nakonec nezůstal. Zřejmě proto, že se autorům přestal líbit. (mnaucz)
- Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též. (mnaucz)
- Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry. (mnaucz)
- Ladislav Smoljak tuto hru neměl příliš v oblibě, proto v ní od roku 2006 přestal hrát. (Haller)
- Hra byla po několika prvních reprízách zakázána. (Kulmon)
- V roce 2007 se Zdeněk Svěrák dozvěděl, že agent StB, který na něj posílal hlášení, měl šéfa Pichrta. StB se musela divit, že o nich Svěrák ví, přestože to vůbec netušil. (Kulmon)
- Jméno Pihrt bylo zvoleno zcela náhodně. Když byl Zdeněk Svěrák malý, měl na výběr tři lékaře: Appelta, Soldáta a Pihrta. Svěrákovi se to zdálo pro fízla příhodné. (Kulmon)