Anička s lískovými oříšky

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)

Pohádka s příběhem, který zaujme. Kladně hodnotím scénář. Méně masky - přesněji ovčí masku, ta byla hodně nepovedená a zbytečně shodila pohádku o stupeň níže. Věřím, že ovčí hlava vyděsila hodně dětí. Taky bych vynechala pár berliček v podobě "sudiček" a dítěte s oříšky. Jako celek je pohádka dobrým průměrem. (06.09.2013)

Pohádka, která mě v dětství děsila, pak jsem se na ní bál podívat a v pokročilejším věku se mi prostě už jenom nelíbila. Jeto poměrně škoda, podle mě, stačilo trochu poupravit a polidštit ovčí masku a výsledek mohl být úplně jiný. Ani se mi nezdá, že by to měl být umělecký záměr, jako u Panny a netvora. Prostě pohádka, která není pro děti, protože mají strach z hlavní hrdinky a pro dospělé taky ne, protože je příběhově moc pitomá si lepší hodnocení nezaslouží. (29.05.2012)

Jo, i já bych měla zmínit ošklivou ovčí masku, protože mě jako malou děsila. Leč to mi nezabránilo v další projekci, že. Stejně si myslím, že jde jen o ten první dojem a pak si i dítě na ten pohled zvykne. (Narozdíl od Sedmera krkavců, tam jsem se přes tu atmosféru nepřenesla snad dodnes.) Líbilo se mi království víl a princův zakletý bratr. (02.05.2012)

Anička s lískovými oříšky je je jedna z prvních televizních pohádek po rozpadu Československa. Je o nevlastní dceři Aničce, kterou zlá macecha třikrát prokleje (ať je němá, ať je celá jiná a ať ji stíhá neštěstí). Anička je tak prokleta do odporného stvoření s ovčí hlavou, které se všichni bojí či se jim hnusí. A ono skutečně se jedná o hodně odpornou masku, možná až morbidní. O to více zaujme a upřímně právě ta odporná ovčí hlava je to jediné, co si divák z ní po pár měsících zapamatuje. Podle mě ta maska splnila cíl a díky ní se na pohádku nezapomene. Nebýt jí, zapadla by v televizních archivech a diváci by ji ze vzpomínek vymazali. Pohádka je totiž jen pouhým průměrem. A to i přesto, že se jedná na televizní poměry o hodně výpravnou pohádku. Natáčelo na pěti hradech, což bohužel kvůli jen pár krátkým záběrům nejde poznat. O to více zde dominují televizní ateliéry v čele s gumovými draky ala draci z pouťového domu hrůzy, kteří hlídají tajnou bránu před lidmi. Samotní herci hrají podprůměrně, především Rybová v hlavní roli a její nevlastní sestra. Brejchová se jakžtakž snaží, ale nezachrání to. Nevynikne ani Čenský v roli krále, který tak dá o sobě nejvíce vědět hned v úvodní scéně, kdy se na první pohled zamiluje do Aničky a hned asi po dvou minutách ji žádá o ruku. [2424. hodnocení, 128. komentář, 53%] (17.03.2020)