Tatér z Osvětimi

Knihu jsem nečetla, takže nemám srovnání. Ale seriál na mě působil povedeně. Herci byli vybraní dobře a svoje charaktery zahráli uvěřitelně. Celé to stojí na oné love story a divák jim tak nějak fandí, nepůsobí to škrobeně. I vizuál vypadá dobře, i když to z mnoha scén působí, že tatéři se mohli poflakovat mezi tábory jen tak a práce zase moc neměli. (Nebo to tak vážně bylo? Nevím..) Trošku mi tam chybí víc ten táborový režim, který by to víc přiblížil. Lehké skoky sem a tam mi taky občas vadily, ta chronologie by mohla být lepší. Co tomu ale dost ubližuje je ta angličtina. Když se i Slováci doma mezi sebou baví anglicky, tak to prostě zní blbě. Ale to by holt dalo víc práce. (19.05.2024)

Knižní předlohu jsem četl, takže mírný zklamání. Ale ta milostná linka uprostřed tý hrůzy prostě funguje, hlavní dvojice dobře vybraná, i když já jako jedničku seriálu vidím důstojníka SS Baretzkiho,  ten měl fakt co hrát. Co se nepovedlo vůbec, je všudypřítomná angličtina. (21.05.2024)

Jak už tu v komentářích padlo, tak ústřední love story během všech těch hrůz funguje velmi dobře. Co už tak dobře ale nefunguje je podoba koncentračního tábora, která se sice tu a tam snaží o drsnější zobrazení toho co se tam dělo, ale většinu času působí lacině a papundeklově. Pro větší věrohodnost by samozřejmě bylo lepší kdyby všichni nemluvili anglicky, ale měli jsme možnost tu slyšet autetnické jazyky, jenže je celkem jasné proč byla nakonec zvolena tahle cesta. Nakonec menší zklamání…60% (26.05.2024)

Knihu jsem nečetl, nemohu tedy porovnávat. Je možné natočit milostný příběh v tom největším pekle, které kdy bylo stvořeno ? Neočekávejte však žádnou sladkou romanťárnu z vyhlazovacího tábora. Jsou to spíš jen takové střípky a pár pasáží, jinak se oba hlavní představitelé budou snažit přežít, ať už sami či s pomocí ostatních, leč jim to síly dovolí, a budou muset čelit všem hrůzám tehdejší nemilosrdné a kruté reality. Bití, mučení, ponižování, veřejné popravy i bezdůvodné vraždění. Selekce, pochody smrti i plynové komory ( i když na ty je spíš jen pohled z dálky nebo jen zvenčí, co se odehrává vevnitř tu ukázáno není ). Špína, bordel, smrad, nemoci, to vše z obrazovky jen čiší, až bych kolikrát doporučil raději nic nejíst. Tohle je šest hodin opravdového pekla. Příběh vypráví sám Lali, který jej diktuje na sklonku života o mnoho let později v Austrálii zdravotní sestře a my se tak vracíme zpět do minulosti. Dobrých 80% je tady čistě z vyhlazovacího tábora. Dle mého subjektivního pocitu je to jedno z nejlepších zpracování z prostředí Osvětimi a řadím jej po bok snímků jako Saulův syn, Colette nebo Šedá zóna. Surový pohled nabitý emocemi, kdy se v doupěti toho největšího zla dokáží zrodit i zázraky jako je láska nebo nový život. Jednu obrovskou výtku však mám a tím je jazyk. Všichni, bez rozdílu na národnost, tady mluví anglicky. Je to škoda, trochu to kazí dojem autenticity. Kvůli toho ale nechci ubírat hvězdu, i když jsem nad tím chvílemi přemýšlel. (30.05.2024)

Čo tu funguje skvelo, je lovestory linka. Dvaja protagonisti sú parádne obsadení, zahratí a jemná chémia medzi nimi funguje na jednotku. Akurát ten Auschwitz je tu akýsi lite, estetizovaný, kĺzajúci po povrchu. Produkčne na vyššej úrovni než ten slovenský, no stále akýsi vnútorne nepresvedčivý. Je to spôsobené napríklad všadeprítomnou angličtinou, ktorá ma irituje vždy v anglofónnych interpretáciach európskych dejín, alebo aj absenciou jasnej chronológie (koľko času hrdinovia strávili v lágri?). Dnes, keď nám literatúra ponúka nekompromisné, premýšľavé diela, akými sú Littellove Láskavé Bohyne, či v kinematografii klenoty ako Saulov syn, či Zóna záujmu, mi tieto dojemné Schindlerove dojáky prídu už akési prežité, miestami hraničiace s gýčom. V poslednej, šiestej epizóde to opatrne načne zaujímavú tému (Laliho svedectvo voči Baretzkimu) ale tá je odbavená niekoľkými vetami a nejde príliš pod kožu. Som niekde medzi 3* a 4*, no zaokrúhľujem nižšie, pretože (unpopular opinion I guess) znova sa ponárať takýmto spôsobom do starej židovskej krivdy dnes, keď samotný Izrael pácha genocídu na blízkom východe, mi prišlo v niečom až neprístojné (čo samozrejme nedávam režisérke za vinu, o jej postoji neviem nič). Jasné, Šoa si musíme pripomínať, iba si nie som istý, či práve takto. (06.05.2024)