Pan Verdoux

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)

Po Cirkusu jde v případě filmu Pan Verdoux o mé druhé setkání s Charliem Chaplinem a opět jsem byl mile překvapen. Nechával jsem si tak dlouho mimo svůj divácký dosah takové filmové skvosty a klenoty kinematografie, že je to vlastně až ostuda. Postava pana Verdoux je opravdu nevšední - na jedné straně galantní gentleman, na druhé straně chladnokrevný vrah. Avšak i takoví lidé mají ve svém životě světlé momenty, kdy prostě přemýšlí nad svým konáním a mohou si pokládat řadu otázek. Každé zlo je nakonec odhaleno, avšak ne vždy musí být tak vnímáno, což se Chaplinovi (alespoň z mého pohledu) povedlo. Na konci filmu jsem vlastně s "Modrovousem" soucítil, což možná nebylo cílem filmu, ale pro mě, jako důkaz kvalitního snímku, to stačilo. Zkrátka komediálně tragický snímek, ve kterém podává Chaplin nezapomenutelný herecký výkon. (07.10.2011)

-"Well, you must have made a killing." -"Yes." Opravdu příjemné překvapení. Příběh Desira Landrua jsem znala z té vážné, tragické, kriminálnické stránky, kde nechyběla ani opravdová láska či souložení s prostitutkami. Tenhle osvěžující černý pohled je o to příjemnější, že přichází od Charlieho, od kterého bych něco takového příliš nečekala. Výborně. "Co to je? Jódler. Ach né, už je jich tam celá tlupa." -> Jak bolestně odpozorované ze života. (01.01.2010)

Chaplin nás v tomto díle donutí soucítit s masovým vrahem, dokonce mu snad fandit. Dobré a zlé se proplétá a převrací (skvělá scéna s tulačkou, kterou pan V. vezme domů, aby na ní vyzkoušel jed) a já nestíhám kroutit hlavou, že něco takto černého a cynického vytvořil milý veselý chlapík Chaplin. Zaujalo mě i to, že má Charlie velmi dobrý mluvní herecký projev, nástup zvukového filmu mu myslím vůbec neuškodil.. (20.01.2011)

Chaplin se pokusil o pochopení Landrua a dovolil si mu dát nejen lidský rozměr, ale vše orámoval i černým humorem. Nabízí se otázka, zda má filmař právo o takřka zidealizování mnohonásobného vraha. Já si na ni odpovídám, že má, filmař má ve svém filmu nárok na vše, jen se nesmí divit, když jeho publikum pak není koherentní. Chaplinův Landru je přesným opakem toho pozdějšího Chabrolova, který je temný, děsivý a chladný. Oba se mi velmi libí. Chaplin scénárista odmítá byť jen popisovat zlo, nejblíže násilí je jeho Verdoux ve scéně na loďce, která je však jednoznačně komická. Chaplin vkládá svému Verdouxuovi do úst protiválečné myšlenky, v jejichž kontextu skutečné Landruovo řádění vypadá jako nicotnost. Chaplin režisér často obklopuje Verdouxe krásou a Chaplin herec ho hraje tak, že to vůbec nepůsobí nepatřičně. (28.10.2022)