O Schmidtovi

Film O Schmidtovi je, alespoň pro mě, film o pocitech, které každý z nás jistě má, ale neumí je vyjádřit. Vždyť komu z nás se nestalo, že najednou zjistil, že všechno co dělá jeho bližní ho neskutečně provokuje? Kdo z nás nemá občas blbou náladu, aniž by to mělo nějaký důvod? Kdo z nás nikdy nezatoužil po tom, pomoct hladovějícím dětem v Africe? Pochvalu zaslouží především nenicholsonovský Nicholson. Kdo by řekl, že v roli mourousovitého starce se dá excelovat? (21.05.2006)

Hollywoodská produkce, látka pro menšinové publikum. Nedorozumění. --- Vnímám film jako velmi subtilní zobrazení krize moderního muže. Muže lze definovat jako tvora, který touží po vděku, obdivu, úctě a lásce. Schmidt celý život dělal to, co se od něj očekávalo, a byl vzorem řádného amerického muže. Když přijde čas jít na odpočinek, má penzi a rozumné úspory. Jinak nic, naprosto nic za svůj řádný život neobdrží. --- Vzácná, opravdu vzácná je citlivost, s jakou je zobrazena bída rodiny, do které se hodlá přivdat Schmidtova dcera. Větší část příběhu je vyplněna Schmidtovým úsilím dovolat se u dcery respektu. Věří, že si zalouží úctu jako otec, jako osoba starší a zkušená, a ostatně dceřino bloudění je evidentní. Marná snaha, v tomto světě na dědky nikdo nedá. --- Vyústění je provokativní a silné: Chce-li muž poznat to, pro co byl stvořen, musí to hledat někde jinde než uvnitř moderní společnosti. --- Mistrovské! (18.08.2010)

Jack Nicholson předvádí výborný herecký výkon (o tym žádná ;o), ale něco tu nehraje. Příběh je příliš schématický, takřka literární, a přitom vlastně neumí pořádně sdělit pointu (alespoň mě - neameričanovi se to tak jeví). Jistě, že se mnohokrát pohybuje na hraně komiky, ale závěrečná návštěva v onom památníku asi nebyla míněna jako komická vsuvka, protože její vyznění je důležité pro pochopení filmu. (pokud jsem jej tedy správně pochopil) Přesto jsem se nad umělohmotnými koňmi, zoufale neumělými malbami a celou bizarní quasiheroickou architekturou té zvláštní stavby neubránil smíchu. K slzám nebo alespoň rozjímavému zastavení se mě film zkrátka nedohnal a to je zřejmě chyba, protože o to tuším šlo především... Jo, leccos vypoví o Americe a američanech, ale to asi pro změnu záměr nebyl a pokud ano, přidal bych hvězdičku navíc. Tak trefnou sebekritiku ale nepředpokládám, takže to bude spíše kouzlo nechtěného... (01.04.2008)

Alexander Payne je rozhodně zajímavý režisér. Každý jeho film je sice jiný, ale všechny jsou pozoruhodné. To nejdůležitější na tomto kousku je ovšem Jack Nicholson, který ve mně vzbudil pocit, že snad za žádný svůj herecký výkon si toho Oskara nezasloužil tolik jako za Schmidta. Nebýt tam Kathy Bates, mohl jsem říci, že na celý film stačil sám. Komedie, občas až nepříjemně pravdivá. (21.05.2006)

Krize pozdního věku přinášející smutek, hněv, strach a osamění. Myslet sobecky jen na sebe, či vzdát se svého štěstí na úkor štěstí jiných? A co dělat, když ani jedno není útěchou? Payneho hořce smířlivé pojednání o tom, že život je tak prázdný, jak si jej naplníte.. Vedle exemplárního trouby v podání Mulroneyho či nelítostného praktika Archimedova zákona Kathy Bates si film samozřejmě krade Nicholson, který v pro sebe neobvyklé poloze podává zásadní výkon a ještě si stačí podobně jako ve Vlkovi označkovat své nové teritorium.. (22.08.2019)