Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Průměrně ztvárněná pohádka s obstojnými výkony ( zvláště HŠ a SS ). Nejvíce jsem ocenil téma hledání pravdy. Což mě vede k smutné poznámce, že dnes většina lidí na hledání pravdy - a to zvláště v těch nejdůležitějších otázkách - zcela rezignovala. Nemluvě o tom kdo by se pro Pravdu dokázal obětovat... P.S. Pavel Anděl v miniroli šejdíře. ()
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Československá pohádka, jež se vyznačuje těžce nevlídnou atmosférou a depresivním pojetím. V království, kde vládne zlý král A. Švehlík, je zakázáno mluvit pravdu a kdo neuposlechne, je zavřen do tajemného labyrintu. Pozdější záběry z tohoto temného bludiště spolu s beznadějně šílenými výkřiky uvězněných tvoří dosti expresivní scénu, jež nevím, zda je vhodna pro děti. Herecké výkony démonického J. Schwarze, zrádce Hrona (S. Skopal), světa neznalé H. Ševčíkové či němé chůvy J. Březinové zcela zapadly do nastavené nepříliš povzbudivé roviny pohádky. Mohlo by se zdát, že námět by se spíše hodil pro nějaké alegorické drama o nesvobodném státu, toto pohádkové zpracování S. Simonové je však zajímavé také. Jedna z nejdepresivnější pohádek, co jsem viděl. ()
Král přikáže, aby všichni lhali a pak se poněkud diví, když ani jeho dcera zrozená z rosy a petržele (být královnou, vím přesně, kam mu za tuhle lež petržel narvat) neříká pravdu. Jak ovšem lež souvisí se schvalováním podvodů na trzích a vlastně ve všem, je z hlediska fungování trhu záhada větší, než řízené hospodářství. Další záhada je, jak se černovlasé královně mohla narodit chemlon blond dcera. Poněkud schématické, ale nesympatické postavy jsou nesympatické takovým okouzlujícím způsobem, zrádce je na facku či na odstřel, jak tak zrádci bývají, ale je pochopitelný a politováníhodný, sympatické postavy jsou sympatické, v případě princezny přes její nebetyčnou tupost, bez výhrad. Pravdou však je, že napálit pravdu bez příkras není za všech okolností zrovna to nejlepší. ()
Vůbec ne špatné. Pokud přistoupíte na hru, dostane se vám paralely s jakýmkoli totalitním režimem, které jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. Pro děti spíš informace, že lhát se nemá, protože má krátké a vratké nohy. Bohužel na vratkých nohách stojí i scénář. Některé nelogičnosti bijí do očí (nákupy na trhu). Princezna je spíš naivní než přímo pitomá, prostě podstoupila kvalitní vymytí mozku. Objekt lásky mi paradoxně přišel mnohem naivnější. Král normálně nesympatický, jak se u záporné postavy snad předpokládá. Nejzajímavější postavu nakonec hraje Skopal. Konec to trochu zabil, protože s takovou mohla královna triumfálně nakráčet zpátky již před lety. K víkendovému obědu - proč ne. ()
Reklama