O princi Truhlíkovi

Princ Dobromil se sice za celý život, kdy nemusel hnout prstem, nenaučil nejen číst a psát, ale ani si obléknout kalhoty, zato když je konfrontován s realitou života v lese, naučí se topit v kamnech, štípat dříví, dojit kozu a péct placky v tempu, že divák nestačí ani zamrkat. Královský bratranec Zvonimír a princezna Augusta sice jsou intelektuálové, až to mlátí tenisovou raketou, ale odkud se bere mléko nevědí. Ale přes podivnou kostýmovou stylizaci (tak jsme v neurčité pohádce, v předválečné Evropě nebo kde?) jsem se vlastně dost bavila. Ani ten trochu škodolibý dědeček, napravující líného tupého prince, mi nešel na nervy, protože neprojevoval povinnou krutou škodolibost, ale jen takovou dobromyslně bezbolestnou. Princ taky jeho poznámku, když přiklusal do kuchyně se šátkem a se zástěrou s volány, "celá moje nebožka" nesl statečně. Opravdový chlap si totiž i tu zástěru s volány bez mrknutí může dovolit. (22.09.2013)

Já jsem u českých pohádek hodně tolerantní, ale tohle nebyla vůbec pohádka a co to mělo bejt s tím kácením/řezáním stromu do kamen? Jako fakt? Zelenej strom???? A jak ho to pižlali? Půldruha metru od země??? Janečková, ty truhlíku, kams dala rozum? Námět byl vcelku neotřelý, dalo se z toho udělat něco opravdu zajímavého, dokonce snad i inspirativního, ale to by to nesmělo bejt takhle zpackaný, nelogický a celkové úplně blboučký. Achjo. Za rodiče a dědečka 2 hvězdičky a to jsem hodná. (19.04.2020)

Opět klasika polistopadové televizní tvorby. Herecké výkony jako u ochotníků z Horní Dolní, příběh bez zápletky, nuda, nuda, šeď, šeď. A co nepochopím, proč pořád ČT stylizuje pohádky o princích a princeznách do třicátých let minulého století. Asi mají ve fundusu hodně charlestonek, tak aby to herečky vynosily. Pro mne ale jedna poučka: Pricnezna jako z obrázku od Muchy - pohádka bude stát za prd. Povětšinou to bude bez šťávy. (24.03.2019)

To ale byla hloupá - dokonce ani ne pohádka. Aby se natáhla stopáž, sledujeme dětství a dospívání mladého prince, obklopeného medvídky, který se nerad učí. Aby bylo oč hrát, najednou se objeví jeho bratranec. A když už nejde dětské herce dál využít, máme zde dva dospělé prince, takže samozřejmě půjde o hledání nevěsty. A protože zde víc jak dvě ženské nejsou, a jedna je vzdělaná stejně jako bráchanec, je tak nějak jasné dlouho dopředu, co se stane a jak to skončí. Problém je, že chybí větší zápletka, napravení prince se odehraje vlastně raz dva, truhlík mu říkají, protože dvakrát rozsype saze, ale jinak umí hnedle vařit nebo pokácet soušku. A vzdělaný, ale jinak povrchní a hloupý bratranec, který utekl při přepadení loupežníky, se vzdělanou, ale hloupou princeznou, se díky básničkám skvěle doplňují. Jen se nedozvíme, jak to s nimi dopadne. A vlastně se ani nedozvíme, jestli se princ Truhlík nakoknec naučí číst, psát a počítat. Nebo jestli vnučka dřevorubce nebude ze zcela jiného života a světa na zámku poněkud nesvá. Mimochodem se zde neodehraje ani větší konflikt, ti loupežníci jsou jen z nouze ctnost, aby se princ někde nějak naučil zatápět, dojit a vařit. Nedotažená, zbytečně protahovaná pohádka bez děje, s pokusy o vtip, jež někdy zapůsobí úsměvně, častěji ale spíše trapně. (31.01.2016)

Pohádka na nedělní odpoledne je tentokrát netradičně umístěna do skutečných exteriérů i skutečných místností a chalupy, přesto zaostává za svými poobědovými bratříčky. Hodně těžkopádný úvod s totálně nehereckými dětmi nahrazují v druhé polovině pohádky příjemní herci (Štěpánek a Vydra jako loupežníci, Lubor Tokoš jako dědeček, příjemná nejen na pohled Klára Trojanová) a i sem tam nějaká ta vtipná hláška. Celkově ale jde určitě o jednu z těch horších televizních pohádek. Hudba: Vadim Petrov (07.07.2009)