Perličky na dně

Zajímavý experiment, ovšem skládačka Hrabalových povídek natočená různými režiséry sama o sobě není dobrým nápadem. Celkový dojem tak možná není úplně dokonalý, ačkoliv jednotlivé povídky působí velmi dobře. Jiří Menzel se učil pracovat s hrabalovským materiálem a už tady jeho pábitelům vtiskl i svůj nezaměnitelný rukopis, poetizace motorkářských závodů je vynikajícím nápadem. Jan Němec Podvodníky vlastně doslova přepsal, v televizi ale dvě rozkošné postavičky typických Hrabalových kecalů působí možná ještě zajímavěji než v psané podobě. Příběh Evalda Schorma se vymyká svojí barvou - kvůli rozkošné barevnosti kreseb naivního malíře, který je z postav celého snímku asi tím nejživotnějším. Věra Chytilová naložila se svou povídkou nejvolněji, kombinace svérázného chování i nečekané poetiky jí ale rozhodně vyšla. Jaromil Jireš pak svým způsobem také trochu uhnul, ale téma cikánského přístupu k životu příběhu zajistilo spoustu hrabalovského sentimentu. (28.09.2006)

Respektuji Hrabala a jeho pábitelství, respektuji význam "nové vlny". Ale ani jedno se mi jednoduše nelíbí. Druhou hvězdičku přihazuji čistě jenom za závěrečnou povídku, kde mě pobavil Vyskočil. "Co když ti maminka řekne: Cikánku si vezmeš jen přes moji mrtvolu?" "Tak já řeknu: Mami, tak si lehni a já tě překročím." (14.09.2016)

Kazda z peti povidek ma nekolik silnych momentu a dobrych dialogu. I pres kratkou stopaz se v kazde najde dost hluchych mist a jednat se o nepovidkovy film, jsem si temer jisty, ze bych sel s hodnocenim nize... V 60. tych letech se hodne vsazelo na neherce a musim rict, ze to vychazelo dokonale a filmy tak dostanou punc autenticity a zvlastni atmosfery. Na prvnich trech povidkach me nejvice zaujaly postavy starsich hercu (invalida s protezou na motorce, byvaly operni zpevak a malir). Ctvrta povidka Very Chytilove se mi zda rezisersky nejzdarilejsi a pata Jaromila Jirese zase obsahove nejzajimavejsi. Kazdopadne, s odstupem casu se jedna o mimoradny pocin, kdy se dala dohromady (byt jednotlive) petice nasich velmi uspesnych reziseru! (18.10.2012)

Povídkové filmy moc rád nemám (vlastně jediný, který se mi opravdu líbí, je Jarmuschova Noc na Zemi a také jeho Tajuplný vlak, ale tam je ta "povídkovost" trochu sporná), tady se sice většině autorů (Menzelovi, Němcovi a Schormovi) podařilo přenést na plátno hrabalovskou poetiku (často míjejících se) pábitelských monologů, krutost všedního života a stálou přítomnost smrti, ale za vrcholy považuji dva segmenty, které ve filmu nejsou a na DVD je najdete v bonusech- Herzovy Sběrné surovosti a především Passerovo Fádní odpoledne. (27.08.2008)

První film zpracovávající námět dle Bohumila Hrabala. Pět povídek od pěti režisérů, zakládajících Českou novou vlnu. Smrt pana Baltazara, režie Jiří Menzel. Velice lyrické a příjemné zobrazení motocyklových závodů, věrná atmosféra Velké ceny Brna. Dle mého soudu z této pentalogie povídka nejzdařilejší. 95%. Podvodníci, režie Jan Němec. Kratičká, pouze desetiminutová povídečka o dvou dědoušcích, čekajících na poslední soud. Narozdíl od ostatních se Jan Němec zdržuje lyriky a povídka působí syrověji. 80%. Dům radosti, režie Evald Schorm. Největší ujeťárna a jediná povídka v barvách. Ono by to černobíle natočit ani nešlo. Superpodivínský malíř Václav Žák hraje sám sebe. No, trochu nudí, ale ať nežeru 70%. Automat Svět, režie Věra Chytilová. Z pěti vybraných povídek rozhodně ta nejdynamičtější a co se týče děje nejvíce nabytá. Skvělý Vladimír Boudník a paní hostinská - oba hrající sami sebe. Při scéně s nevěstou a se stromkama si asi mnozí řeknou, že si Chytilová pořádně šlehla, ale já jsem pro každou špatnost. 91%. Romance, režie Jaromil Jireš. No, po pravdě řečeno, tahle povídka mě moc nezasáhla ani v knižní podobě. Díky pomalému a téměř snovému tempu vyprávění je znát, že jej točil tvůrce "Křiku". Není to špatné, ale, a za to pan Jireš ani moc nemůže, nejslabší povídka z cyklu. Mladičký Ivan Vyskočil byl skvělý - no, dejme tomu 60%. Shrnutí: Dílo Bohumila Hrabala je co se týče četby i po stránce zfilmování dosti složité. Na to, že se jedná o filmovou Hrabalovskou prvotinu a mladičké tvůrce, dopadlo to velice zdařile. Cyklus je nevyrovnaný, stejně jako snad všechny povídkové filmy. "Fádní odpoledne" Ivana Passera a Herzovy "Sběrné surovosti", dvě zdařilé povídky, se bohužel do cyklu už nevešly. "Perličky na dně" daly světu režiséra, který svojí Hrabalovskou vizí nejvíce padl do oka divákům i spisovateli samotnému, z jejichž spolupráce vzešlo ještě dalších pět filmových Hrabalovek a jedna dokonce oceněná Oscarem - Jiřího Menzela. 80%. (27.08.2008)