Praha - neklidné srdce Evropy

Mám ráda Prahu. Mám ráda výtvarné umění. To měla ráda i paní režisérka. Na filmu je to dostatečně patrné. Ale přiznám se, že sledování dokumentu s multifokálními brýlemi bylo poněkud obtížné. Švenk kamerou byl často tak rychlý, že mě po chvíli začaly bolet oči. Nicméně působivé. Ocenila jsem prolínání současnosti s historickými záběry i starými dokumenty. Pan Malíř se asi dost naběhal. :o) Ale výsledek za to rozhodně stojí. (14.03.2014)

Praha - neklidné srdce Evropy je postmoderní koláží se strukturální posloupností. Praha v pohybu, Praha v zachovalých otiscích historie, Praha v interpretacích, Praha v reflexích, Praha ve střídání rytmu a disharmonie času a vůle člověka, Praha ve svědectví věků, Praha v proměnlivých obrazech neklidu a krásy. Chytilová v neklidném tempu a se zneklidňujícím hlasovým tancem Miroslava Macháčka proplouvá vrstvami a představou Prahy, okolo ní a skrze ni. S tím ji zdatně pomáhá jak obrazový pohyb Jana Malíře, tak hudební tleskání, v němž neschází ani Mozart, ani Kocáb, ani vzpomínky autenticity. Působivé, provokující, okouzlené půvabem umění a světem filmu. Hemžení Prahou! (28.01.2024)

Bavila ma vtedajšia Praha podľa Chytilovej; kabarety, koncerty, divadlá, rýchly život v uliciach, mladé baby a Vilém Čok. A ešte ten megacool záver so spartakiádou. Pri tých hradoch a stredoveku som, naopak, nedokázal udržať pozornosť. Na naše končiny 80.tych rokov je to ale celé neuveriteľne progresívne, takže zaukruhľujem dohora, aj keď pravdupovediac, som si to dokázal užiť iba z polovice. (22.05.2020)

Než si zpočátku divák zvykne na způsob, jakým je dokument koncipován, je to trochu psycho. Postupně však začíná být fascinován velmi výrazným stylem snímku; experimentování s kamerou a střihem se tu rozhodně nikdo nebojí a po technické stránce lze film snad jen a pouze chválit (za nejsilnější považuju sekvenci se spartakiádou). S úvodním označením „psycho“ se tak dostávám k dynamičnosti, velmi rychlému tempu a přítomnosti neustálého pohybu (pomáhá tomu i časté používání časosběrného natáčení). Kdybych měl říct, čím vlastně dokument je, označil bych ho jako Prahu v obrazech (historických i současných), k čemuž přispívá i zdařilý nápad použít nažloutlé ukázky jakožto retrospektivní svědectví o podobě a životě Prahy, podobně je tomu tak i v případě vystřižených pasáží z novějších filmů a divadelních her (ty ovšem nejsou tak zajímavé) a především záběrů ze současnosti. Téma samo o sobě je hudba. Ta je v tomto snímku opravdu velmi proměnlivá, vystřídá se v ní spousta různých žánrů a dost na mě zapůsobila (s nápadem spojit Hospodine, pomyluj ny s uřvaným Hitlerem, se člověk nesetkává každý den). Vytkl bych naopak přítomnost pochybných, zmalovaných a namóděných ženských, a také komentář, který měl zřejmě divákovi předat myšlenky hodné přesahu, ale často spíš upadával do patosu. Každopádně silné 4*, z hlediska stylu velmi dobře a nápaditě natočený dokument. (02.12.2013)

Musí se vidět. Možná i vícekrát. Napoprvé je to pro normálního smrtelníka moc rychlé. Ale stojí to za to! Jak zde někdo zmiňoval, že jde o "nejlepší film od Chytilové podle hodnocení na ČSFD", tak to trochu popletl. Jedná se o dokument, vynikající dokument. Jako bonus excelentní komentář p. Miroslava Macháčka... (07.10.2010)