poster

Praha - neklidné srdce Evropy

  • anglický

    Prague: The Restless Heart of Europe

Dokumentární

Československo / Itálie, 1984, 59 min

Scénář:

Věra Chytilová

Kamera:

Jan Malíř
  • Aleee89
    ****

    Ne nadarmo je tento dokument považován za nejlepší z cyklu. Tolik znaků typických pro Chytilovou, a přesto z filmu nejde cítit až tolik, jelikož se tentokrát nevěnujeme lidem a ženám, ale městu. Nádherné vyznání, netypicky udělaný dokument. Skvělá kamera, nápadité postupy, obrazové metafory... Kdybyste snímek neviděli a přemýšleli nad tím, jakým stylem je udělán, museli byste si myslet, že vzniknul neuvěřitelný mišmaš bez hlavy a paty. Ale ono ne. Funguje to až překvapivě dobře. Praha - neklidné srdce Evropy má v sobě cosi tajemného a poutavého a nenudí ani chvilku.(1.10.2013)

  • Karrfik
    ****

    Musí se vidět. Možná i vícekrát. Napoprvé je to pro normálního smrtelníka moc rychlé. Ale stojí to za to! Jak zde někdo zmiňoval, že jde o "nejlepší film od Chytilové podle hodnocení na ČSFD", tak to trochu popletl. Jedná se o dokument, vynikající dokument. Jako bonus excelentní komentář p. Miroslava Macháčka...(7.10.2010)

  • Sarkastic
    ****

    Než si zpočátku divák zvykne na způsob, jakým je dokument koncipován, je to trochu psycho. Postupně však začíná být fascinován velmi výrazným stylem snímku; experimentování s kamerou a střihem se tu rozhodně nikdo nebojí a po technické stránce lze film snad jen a pouze chválit (za nejsilnější považuju sekvenci se spartakiádou). S úvodním označením „psycho“ se tak dostávám k dynamičnosti, velmi rychlému tempu a přítomnosti neustálého pohybu (pomáhá tomu i časté používání časosběrného natáčení). Kdybych měl říct, čím vlastně dokument je, označil bych ho jako Prahu v obrazech (historických i současných), k čemuž přispívá i zdařilý nápad použít nažloutlé ukázky jakožto retrospektivní svědectví o podobě a životě Prahy, podobně je tomu tak i v případě vystřižených pasáží z novějších filmů a divadelních her (ty ovšem nejsou tak zajímavé) a především záběrů ze současnosti. Téma samo o sobě je hudba. Ta je v tomto snímku opravdu velmi proměnlivá, vystřídá se v ní spousta různých žánrů a dost na mě zapůsobila (s nápadem spojit Hospodine, pomyluj ny s uřvaným Hitlerem, se člověk nesetkává každý den). Vytkl bych naopak přítomnost pochybných, zmalovaných a namóděných ženských, a také komentář, který měl zřejmě divákovi předat myšlenky hodné přesahu, ale často spíš upadával do patosu. Každopádně silné 4*, z hlediska stylu velmi dobře a nápaditě natočený dokument.(2.12.2013)

  • mchnk
    *****

    Pocta Praze, její historii, jež byla historií celé republiky a také kráse. Nekompromisně osobitá režie. Přesně tak, jak jsme u paní Chytilové zvyklí. "Všude kudy chodíme, šlapeme po dějinách". Dějiny nelehké, kruté a zlé. Naprosto výborné, chvílemi až biblické filosofování pana Macháčka, stejně tak fantaskní hudba Michaela Kocába, dolaďují tento dokument do dokonalosti experimentální a bezesporu i undergroundové formy. Pojď se projít po Praze s doprovodem Věry Chytilové.(18.10.2012)

  • LeoH
    ****

    Chytilka a Ripellino byli dva lidé, u nichž jsem jako u jediných kdy našel vyjádřené a pojmenované pocity, které ve mně Praha vyvolává. Dějiny se valí… Někde tam pořád jsou, i tenkrát v osmdesátých, kdy prýštily zpod rozpraskaných omítek a děrami po chybějících dlažebních kostkách, i dnes, schované pod opravenými chodníky a vrstvami ochranných nátěrů. Na tyhle věci je třeba autorů, kteří se nebojí trochy patosu, a to tenkrát Chytilová ještě byla. Díky ČT, že tenhle unikátní, nervní, sugestivní kousek loni po letech připomenula. Zároveň se ukázalo, že toho manýrismu je přece jen trošku přes mou dnešní míru, kolo dějin se pootáčí a nezbytnost vědomí souvislostí se vzývá přece jen až příliš zhusta, takže za plný počet to nakonec nebude.(22.9.2013)

  • - Na konci finálního sestřihu měl film pořád dvě hodiny, ale zakázka zněla jen na jednu. Kvůli tomu padlo za oběť několik pasáží (po zásahu například po bitvě u Lipan následuje rovnou oproti původnímu záměru Bílá hora). (BoredSeal)

  • - Na dokumentu se začalo pracovat v roce 1984, českou premiéru měl až v roce 1987 a v Československé televizi se poprvé objevil až během takzvaného Palachova týdne v lednu 1989. (BoredSeal)

  • - Film vznikl pro zamýšlený italský cyklus Hlavní kulturní centra Evropy produkovaný společností Transfilm Roma, nakonec se ale celá série nerealizovala a vzniklo jen pár snímků. (BoredSeal)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace