Svět podle Daliborka

Dobře, dal jsem tomu něco přes hodinu, ale i jako nepovedenej nekorektní humor to neobstálo. Nevěřil jsem tomu na vteřinu ani slovo, ani scénu, naprosto vůbec. Dokument? Možná bych měl dát jednu židovskou za paměť herců, odříkali ty scénky pro kameru hezky. Tak na 88. pokus. Teda pokud bych chlastal ředidlo a termín "hezky" by měl význam "stejně přirozeně jako v pravé nereality šou na vašem oblíbeném výtokovém kanále". Tohle bylo skoro tak chytrý, hlubokomyslný a uvěřitelný jak ten předvolební bulvár Atomia Okamúry, kterej mi přišel před volbama do schránky. Ten plátek měl však navíc integrovanou vykrádačku Člověče nezlob se, Okamurův blbeček, a soutěž o iPhone. Mluvím samozřejmě o ?scénáři, ne o ?ideologii ?neonacisty ?Dalibora. Co nám tím autor jako chtěl (o sobě) sdělit? Že má záporný IQ? Očividně mu šlo o nepromyšlenou prvoplánovou primitivní a ubohou habaďůru na diváky. Což se povedlo. To musí bejt ale dement... Vít Klusák, nikoliv Daliborek. (10.01.2018)

Vím, že takoví exoti jsou i jinde, ale i tak jsem se snad poprvé styděl za to, že jsem z Prostějova. Asi ještě větší exot než "hlavní hrdina" je slovenský přítel jeho matky, který jednou vyjadřuje neonacistické názory, podruhé proklíná Němce. Je to jedinec nebezpečný svou blbostí a bezcharakterností. (10.01.2018)

Slušná mystifikace. (11.01.2018)

Film je zde označem jako dokumentární/komedie - a za mě je to spíš k pláči, a to jak ze strany Dalibora a jeho rodiny, tak toho co vytvořil Vít Klusák. Jediný pozitivum je, že Dalibor chodí do práce v lakovně a nemá celý den na tvorbu videíí a písní. Z dokumentu má asi vyjít, že je vlastně jedno jestli máš za sousedy nepřizpůsobilé, nebo takovouhle famílii:)) (15.01.2018)

Nejzajímavější byla ta cesta medializovaným busem, který během natáčení pobouřil celou řadu světových deníků. Pak ta scéna Daliborek vs. ta žena co přežila Osvětim. (02.03.2018)

Já si myslím, že tohle by mělo jít do škol. Ale ne na střední, rovnou na základku. Z dospělých skutečný přesah uvidí jen ten, kdo vidět chce, ale těm, kteří si svůj názor ještě budují by to mohlo otevřít oči. Proti stylu, jakým je film natočen nemám ani zbla. Naopak si cením toho, že autor vycítil příležitost a vybudoval tuto sondu, která je v pravdě pozoruhodným dílem. (06.03.2018)

Obraz zamindrákovaného chudáka, který si vybral neonacismus jako svůj ventil, stejně tak jeho ujetá tvorba je jen ventil. Spíš bych to bral jako sondu do života slabší sociální vrstvy než jako rešerši neonacistické scény. Závěr z osvětimi kdy Dalibor polemizuje s paní co Osvětim prožila je velmi zajímavý, krom Dalibora všichni otáčejí a ukazují, že se vlastěn od většinového názoru moc neodlišují, Dalibor nadále tlačí, že jde o komplot a pošpinění třetí říše - tragikomické (15.11.2019)

Nedělám si iluze a věřim, že podobnym životem žije drtivá většina "obyčejných slušných čechů". Lidi s prací na hovno za malou výplatu. Lidi, který do kontaktu se světem přijdou jenom při cestách po městě s ošoupanou igelitkou. Lidi, který nikdy nebyli v zahraničí. Lidi bez vkusu, pro který je život kouření cigaret při sledování telenovel. Lidi, který za zavřenejma dveřma svýho bytu (a hlavně anynomně na internetu) rozdávaj svoje moudra a hlásaj pravdu, na kterou přišli z velmi pochybnejch zdrojů. Lidi, který maj naprosto jasno a nejsou schopný tváří v tvář jasnýmu důkazu, že uvěřili lži přiznat, že se zmýlili. Tohle všechno bylo jistě autentický. Ale snad ani největší naiva nemůže věřit, že jde o dokument. Maximálně tak o hranej dokument, ale spíš jde o film, ve kterym neherci hrajou sami sebe, takže se na ně dá vcelku koukat, ačkoliv hereckýho talentu samozřejmě moc nepobrali. Závěr v Osvětimi mi přišel jako dobrej nápad, nicméně zapojení babičky přeživší Osvětim mi přišlo dost eticky sporný (pani asi byla informovaná, že Daliborek přednese svojí teorii, z její reakce však bylo vidět, že takovýhle silný kafe fakt nečekala). Zvolená forma byla na jednu stranu zajímavá, na druhou stranu bych víc uvítal standardní dokument bez filmovýho pojetí resp. aranžmá scén. Takhle mám totiž o autentičnosti přece jenom menší pochybnosti. (24.01.2020)

No, tohle není ani zdaleka tak film o neonacistovi jako o přerostlym klukovi, kterejch je po tý naší malý republice asi daleko víc než právě neonácků. Dalibor je totiž v jádru vcelku obyčejnej moravskej kluk s v jádru dobrym srdcem ale celkovym zmatkem v hlavě kde názory hodně dobprava jsou spíš jen shodou okolností, který ho v mládí trefili. Nevim co timhle chtěl Klusák říct, ale pokud mu šlo o to vytvořit ukázkový profil současného českého neonacisty, jejich myšlenek a obecně všeho kolem, tak tohle vážně nebyl dobrej výběr a to on sám musel předem vědět. Spíš mi to přijde, že už do toho šel s určitou plánovanou vidinou jak vše dopadne, prostě předobrazem kterej jen chtěl vytvořit než ho nějak analyzovat. Závěrečnej výstup v Osvětimi je pak víc než ostudou Daliborovou, ať už si o jeho názorech můžeme myslet cokoliv, ostudou Kllusáka. Rádoby omravnělý výstup na ochranu pamětnice holokaustu a pak ještě úder podpás s židovským původem, to asi dobře vysvětluje jeho celkový záměry s timhle dokumentem. Těžké k hodnocení ale zkusím to, body jsou ale spíš za samotné persony a jejich zvláštní společný mix než za dokumentární práci. (05.05.2020)

Už poměrně dlouho se mi nestalo, že bych tak neměl jasno v tom, jak chci hodnotit. Bylo to repetetivní? Bylo. Měl ten film nějakou pointu? Moc ne. I přesto ale musím říct, že jsem vlastně dostal to, co jsem čekal, a že jsem byl chvílemi až fascinovaný tím, co se přede mnou odehrává. Je mi jasné, že drtivá většina záběrů musela být nějakým způsobem zkonstruována přímo pro film, ale i tak mě některé pasáže dokázaly zaujmout, některé naopak neskutečně nudit. Ten film má svoje ohledy, za které by si zasloužil být bičován. Pořád se mi daří nalézat další a další důvody, proč je tento dokument neskutečnou deformací jakékoliv myšlenky, kterou se snažil předat. Ale i přesto jsem ve chvíli, kdy se rozjely titulky, byl naprosto konsternován. Můj verdikt tedy nechávám na čistém průměru, přestože impulzy, které jsem zažil v určitých momentech filmu, by posazovaly hodnocení daleko níž. (25.07.2020)

Já fakt nevím jak tomu houmlesákovi vysvětlit že nemůže natočit dokument o každým hovně co ho napadne. Většina jeho dokumentů má aspoň zajímavý nápad ale tady není ani to. Zlatej Troška, ten si z toho aspoň dělá prdel a nedělá ze sebe génia. 0,5/10 (19.01.2021)

Klusák po tomhle filmu jde na černou listinu. Nesnáším když někdo někoho moralizuje (i přesto že většina lidí kteří ve filmu účinkují, by potřebovala několik hodin dějepisu a pořádně proplesknout). Klusák má ego jak Quentin Tarantino a myslí, že jeho filmy jsou největší osvěta na téhle planetě. Klusák není špatný režisér, ale potřebuje sakra krotit. O účastnících filmu nebudu raději ani mluvit, klasičtí čecháčci, kterým není stydno vypustit jakoukoliv sračku, která jim přelítne přes nos, ať je to sebevětší nesmysl. Ještě mě velmi iritoval na konci pan Klusák, který byl schopen se hádat s Daliborkem, přímo před paní která přežila koncentrační tábory. (14.06.2021)

Klusák opět ukázal, že je jen zákeřná bulvární svině. Stejně jako V síti, ani tento počin se nedá ani náhodou označit za dokument, ale za sprostou emoční manipulaci... Dokumenty se totiž rozhodně netočí způsobem, jaký volí Klusák, tedy že nejdřív si stanovíme, čeho chceme dosáhnout, a potom vše zmanipulujeme a naaranžujeme tak, aby vše k vytyčenému cíli směřovalo. Stačilo mi nahlédnout pod pokličku, jakým manipulativním způsobem např. točil "dokument" o Nošovicích a Hyundai, kdy dal starostovi Nošovic dopředu na srozuměnou, na co se bude ptát (jak se to normálně u interview dělá), ale před kamerou se pak ptal na něco úplně jiného, přičemž když se logicky starosta ohradil, ať se Klusák ptá, na čem se domluvili, Klusák to podal jako starostovo vytáčení se a zamlčování něčeho... Podobně se Klusák vozil po pedofilech V síti, přičemž se těchto individuí jinak nezastávám. A zde to pochopitelně nebylo jiné: Klusák si vybere jednoduššího nácka, který žije u své matky, protože prostě na vlastní byt nemá peníze, takže už o tomto člověku vytvoří a priori negativní obraz, který tenhle režisérský mrzák dále živí tím, že Dalibora ukazuje jako křiklouna, který sice něco hlásá, ale nikdy nic neudělá — no byl by pěkný debil, kdyby něco dělal, když jej při tom natáčí! Nakonec se koná klasická klusákovština, neboli podraz v přímém přenosu. Jak může režisér vystoupit ze své role a udělat navíc takovou podpásovku? Ať si tohle podlé, morálně rádoby nadřazené pravdoláskařské hovado vezme příklad treba z Třeštíkové! To by se ti líbilo, takhle paušalizovat lidi mimo tvou bublinku pražské kavárny, co!? (16.02.2022)

Daliborek je věčný snílek a romantik s velkým srdcem, kterému však sudičky při narození do vínku příliš rozumu nedaly. Mezi jeho záliby patří hlavně tvorba naučných instruktážních videí a psaní poezie, kterou poté zcela sám prezentuje do podoby nesmírně chytlavých songů. Dále bravurně ovládá pokročilé úpravy fotografií v uživatelsky náročných programech (Malování) a tvorbu skic, při kterých by blednul závistí i Kája Saudek. Je však také pouze jenom člověk a má i nějaké ty neřesti, mezi které patří alkohol, cigarety a nadměrné zvedání pravice. Má milující nezaměstnanou maminku Věru, která si i přesto, že všechen svůj drahocenný čas naplno věnuje úpravám profilu na sociálních sítích a sledováním telenovel, najde chvíli a s láskou svému synovi připravuje vydatné labužnické snídaně v podobě chlebu s klobásou. Jeho pracovní, umělecky i společensky bohatý životní stereotyp, trávící nejraději v okruhu stejně inteligentních tvorů, se kterými vede bouřlivé a obohacující diskuze, se změní ve chvíli, když mu do života vstoupí dvě osoby. Tou první je mámin nový přítel, podnikatel Vláďa s perfektní artikulací a vkusem pro módu, který Dalibora zásobuje historkami z jeho úchvatného a prospěšného života. Druhou je Daliborova nová láska, sympatická slečna Jana, která oplývá podobně bohatou a vytříbenou slovní zásobou a díky níž se v něm začnou probouzet zvířecí pudy a zvýšený zájem po sexuálním životě. Popravdě, člověka až děsí, co za individua se mezi námi volně pohybují. (30.01.2023)

Z filmu je jasné, že obřím problémem jsou především nízké mzdy zúčastněných osob. (15.07.2017)

Tyvole, jako kdejedůvod... (05.08.2017)

Aby to šokovalo, nebo vyvolalo jakékoliv hlubší emoce, málo dokumentární. Aby to pobavilo, málo film. Takové nic na půli cesty s pár vtipnými momenty. (06.08.2017)

Citim sa ako keby som dve hodiny sedel na pive s bandou totalnych dementov. Toto je moc. (20.08.2017)

Dvě hvězdičky za to, že je ten film dobře udělaný a svými obrazy malého blbého češství baví. Ecce homo Homolka A.D. 2017. Nenabízí ale žádné závažnější podněty, nic navíc oproti tomu když si prohlížíte facebookový profil libovolného rasistického imbecila z maloměsta, a jediná otázka, kterou jsem se díky filmu trápil, byla "proč to ten Klusák vlastně natáčel?" Jakoby nejdřív získal prostředky, ale po chvíli zjistil že si nevybral vhodný objekt ani metodu a už nemůže vycouvat. Ad závěrečná scéna - nevadilo mi že z filmu vyčnívá stylově, ani že ji režisér nezvládl, ale že se ji s ohledem na přítomnou paní Liškovou vůbec dopustil. Maximalizoval riziko že k něčemu takovému dojde a ono k tomu došlo. Kdyby se alespoň dalo říct, že scéna funguje jako nějaké vygradování, mohl bych mu to snad odpustit, ale ne, je to zkrátka závěr filmu, který nic podstatného neřekne. Paradoxně jsme svědky toho, že to zajímavé se začíná dít mimo film, kdy se prostřednictvím rozhovorů dozvídáme o okolnostech jeho vzniku a o radikálních změnách v životě hlavního protagonisty. Je tohle nějaká post-postmoderna, neo-formalismus, kdy je film jen dílčí částí většího režijního záměru? (21.08.2017)

POSLEDNI SLOVO: Neni to svet podle Daliborka, ale Svet podle Vita Klusaka. 2/5* (03.10.2017)