Návrat

Snímok ma ani tak nedostal príbehom ako skôr svojou jedinečnou, seversky chladnou a bezútešnou atmosférou. Dejová linka naozaj toho veľa neponúkne, je o dvoch chlapcoch, ktorí sa vyrovnávajú s nečakaným príchodom svojho otca, každý po svojom a z protipólneho postavenia sa k problému, ale aj tak..... O to zaujímavejšie je postupne budované dramatické napätie medzi otcom a chlapcami ako aj chlapcami navzájom. Režisér si dal záležať a nastienená psychologická stránka tohto problému sa začne pred očami diváka odvíjať veľmi nepríjemným a mrazivým, dokonale spracovaným spôsobom. Určite sa takéto niečo len tak nevidí a z tohto pohľadu je tento film jedna veľká vzácnosť. Film poteší hlavne náročnejšieho diváka. 80/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (08.04.2015)

Již první scény otevírají Návrat jako film o zasvěcení, nebo spíše: o zdánlivém nebo padělaném zasvěcení, jehož faleš je dána již jeho nekonečným opakováním: jeho nej(h)různější podoby se nepřestajně vracejí a je nutno je ustavičně podstupovat a překonávat. Napětí mezi banálním zaháněním nudy, poměřováním nechápaných sil a moci v šedi nepravděpodobného světa periferních sídlišť provinčních měst vyloučených oblastí mimosvětských zemí, a palčivými krůčky po duchovním žebříku podél axis mundi se k nesnesení zesílí po příchodu „otce“, s nímž přicházejí nové zkoušky, výzvy a vzestupy. Ten zosobňuje nadosobní, patriarchální řád, chlad, který se zprvu jeví jako nesrozumitelnější varianta dosavadní citové monochromie poznané skutečnosti: své syny ani tak nezkoumá, jako trénuje či „testuje“ podle pravidel vlastní řeči. Společná cesta ubíhá trpce všem nerozumějícím si: každý z trojice jí kráčí po svém a vzdalujíce se, přibližují, jak to znázornila již klukovská honička mezi prvními epizodami filmu. Jako se až neuvěřitelně pestře mění svět v roztodivně orientovaných, ale vždy přesvědčivých, záběrech, čistých a bezprostředních, tak se prohřívá i matoucí chlad, projasňuje se nejistota a nevíra, ale i temní radost – vše v interakcích rozumu a srdce, protikladně se valících vln, rozechvívajících celou planetu. Nemužná dospělá cizota popraskává ale jen pomalu, zatímco rozum, přesvědčivější ve slovech, která v té ryzí plodnici citu, jíž je převládající ticho, váží více a otráví svými argumenty, nevírou a opojnou mocí všechna blahodárná vodstva, přehradí očistnou prostou bezprostřednost a pak stačí již jen málo… K pravé proměně konečně přispívá krutý tragický zvrat, jenž spouští stavidla léčivé lítosti, a dešti prosvítá světlo Moudrosti. Přesycení filmu symboly, často víceznačnými, umožňuje jeho různá alegorická čtení. Dominance křesťanských odkazů kontrastuje s nemilosrdností zkoušek a bylo by jí rovněž možno chápat jako kritiku formálních duchovních návyků nebo nemilující církve i jako výzvu k pokornému poddání se řádu, k potlačení vlastního Já a povzbuzení lásky. Nad hledáním té pravé se spíše kloním k tomu chápat je jen jako podněty k ohledu k hieroglyfické povaze skutečnosti, k tajemství, které tkví za pohyby, gesty i slovy. (26.10.2017)

Zaujalo mě už téma filmu (mně blízké a tudíž důvěrně známé) a později stejně tak i znamenitost jeho zpracování, plynoucí zejména z realističnosti postojů a chování hlavních charakterů. Zpracování dbá na celkovou realističnost, nejen tedy postav, ale i velmi podstatného prostředí. Vlivy počasí jakoby byly překopírovány do vizuální stránky filmu a působily i na diváka lépe přibližujíc dojmy z neobvyklé roadmovie. Zvláštní důraz je kladen na katarzní účinek přirozenosti okolní přírody, jejíž stálá přítomnost je čas od času nenápadně připomenuta (například přeostření na dešťové kapky, záběry zpoza plotu stébel, nebo prostým proložením scén panoramatickým záběrem na krajinu, často napomáhajícím dojmu jemného kontrapunktu). Hudba je použita stejně citlivě, podporuje těch několik málo - ovšem překvapivě mocných - vrcholných momentů filmu a ve správných okamžicích k nám zaznívá jen ticho, které - je-li užito ve vhodné chvíli - může být až ohlušující. Nejvíce ze všeho jsem se obával konce filmu, především pak nějakého smířlivého vyznění závěru, které by film zcela degradovalo. Snad toho neprozradím moc, když napíšu, že mé obavy se částečně naplnily, z části naopak. (16.01.2007)

Chápal som aj deti aj otca. On bol skôr prísny ako zlý a chcel vo výchove dobehnúť zameškaný čas. Či už sa preto rozhodol sám, alebo nie a záujem predtým nejavil, je v danej situácii viac-menej jedno. Oni ale vedeli, že sa to nedá zo dňa na deň a nevideli dôvod poslúchať cudzieho človeka. Teda jeden viac, druhý menej, no nakoniec vzdorovali obaja. Až to vyústilo do jednej nešťastnej situácie. Film, ktorý nabáda vážiť si život a vzťahy o niečo viac. Veď nový začiatok v znamení zblíženia sa s človekom známym doposiaľ len z rozprávania, môže ľahko stíhať koniec. Veľký a nemenný. Čierna čiara za ktorou bude svedomie už stále čiastočne pošramotené. A z tých pár dní, kedy sa všetko zmenilo, ostanú len čiernobiele fotky a spomienky ešte temnejšie. (27.07.2014)

Takže nejpalčivější otázkou filmového světa již není "Co sakra bylo v tom kufříku z Pulp Fiction?" ... Vynikající ruský art, který okouzlí atmosférickým vizuálem a ohromí bezchybnými hereckými výkony. Jednoduchý děj je pak odrazovým můstkem pro množství otázek, s nimiž se nakonec každý musí vypořádat sám. Podmanivý film. (23.06.2013)