O svatební krajce

Celá ta štrapáce princezny se škaredým osudem vypadá dost naivně. Vtipnost postavy italského kavalíra spočívající výhradně na přehnaném přízvuku taky nic moc. Vzpomínáte si na francouzského žalářníka z Šíleně smutné princezny? Rozdíl v úrovni ztvárnění postavy dané kategorie je propastný. Ne, že by na italském staviteli bylo něco špatně - kromě přízvuku a stereotypizovaného zvýšeného zájmu o ženské pohlaví není na něm právě vůbec nic. Zato na králi je toho hodně. Nevím, co si mám myslet o králi, který se neožení, dokud nějaká holka nevyšije přesnou krajku (kdyby to byl nějaký starý dynastický zákon, prosím, ale tohle zavání hodně divnou úchylkou). O králi, který ani v největším horku nesundá kožich, v jehož království je např. jediný "hospodář" (doslova jako funkce!) a do jehož paláce, ano až do jeho komnat si jen tak nepozorovaně vejde delikventka, kterou právě honí celá jeho garda. Dále nevím, co si mám myslet o království, jehož královna a obě princezny obývají jedinou místnost, v níž spí, připravují si (samy) a konzumují jídlo a také zde na trůně dávají audience cizím vyslancům. Ano, království je zchudlé a zadlužené, ale to mi na vysvětlení tohoto stavu nestačí. Přes to všechno patří tato pohádka k těm lepším z nového tisíciletí, protože jejímu příběhu kostrbatost a všudypřítomná nedotaženost zpracování celkem neubližuje. Motiv škaredého osudu je sice lehce zmatený, ale přesto pro vyprávění nosný a Holub je v této roli epesní. Obě princezny budí po všech stránkách mimořádně silný estetický dojem, což platí i o kostýmech (všech postav), vkusných a jaksi autenticky krásných. Silná je ale především estetika torzovitě utvářených prostor a objektů, jako je princeznin "dětský bunkr", polorozpadlý starý kostel jako místo SPOILER sňatku KONEC SPOILERU a konec konců tomu odpovídá i to výše kritizované bydlení v jediné místnosti. Scénografie je vůbec silnou stránkou této pohádky, je ale škoda, že zmíněným způsobem nebyla pohádka scénicky zpracována koncepčněji, že jde jen o několik málo zajímavě řešených míst. (29.09.2015)

Výpravná a do skutečných lokalit zasazená pohádka, která se možná více líbí svým projevem než obsahem. Mně osobně nejsou nijak sympatičtí hlavní představitelé, Kláru Issovou opravdu nemusím, Bahul dokud měl vous, byl dobrý, poté, co se oholil, vypadá opravdu staře. Kříž hraje příjemnou postavičku, Landovský vypadá jako opravdu starý děda, snad jen Božidara Turzonová je ve své roli přesná. Námět také není žádná sláva, král hledá nevěstu podle toho, zda dokáže přesně podle návodu vyšít krajku na svatební šaty. Pak se ale nedivme, že si stále ztěžuje, že nemá ženu a následníka trůnu, když má tak uvalenou podmínku. Ano, jsme sice v pohádce, ale i tak by to mělo trochu dávat smysl. A bohužel hodně scén jej buď nedává nebo je hodně přitažených za vlasy. Navíc se mi hodně nelíbil osud, který zcela zásadně a násilně ovlivňoval jednání hlavní hrdinky. Vznikla tak tradiční pohádka České televize pro Vánoce (drahá, velkolepá a přitom prázdná), která těm starším tradičním nesahá ani po paty. Natočeno na hradě Stránov a Houska. Hudba: Jan Kolář (03.01.2010)

jak už tu někdo zmiňuje, konečně zas jedna pohádka, která nemá zapotřebí dělat z králů směšné nebo senilní postavy a vůbec si bohatě vystačí bez komických prvků a rádobyžertovných postav (i když jistý pokus v postavě architekta Compostiho tu ze začátku je). Konečně zase jedna pohádka, kde jde o víc, než aby se princezně dostal adekvátní protějšek, případně naopak. Myslím popasování se s Osudem, který tu má podobu Radka Holuba a který "kde může, pomůže." Osvěžující jsou neotřelé lokace (Houska a Stránov) a v důsledku nakonec i to velmi skromné (asi nedostatek financí?) pojetí obou "království": v jednom královna s vnučkami obývá celkem asi tři místnosti, zároveň sloužící jako kuchyň, ložnice a trůnní sál a obejdou se zcela bez služebnictva. V druhém může hledaná osoba nepozorovaně vlézt královi až do ložnice a způsobit stavební kolaps, když zlikviduje snůšku vajec na jednom statku. A ještě: vyžadovat od hrdinů, aby byli výhradně a jenom mladí, je pěkný nesmysl. (15.08.2015)

Vlastně mi vadilo jen to, že se král oholil (bez vousů vypadal starší a měl příliš ostré rysy). Všichni ostatní byli vybraní perfektně. Klára Issová se mi velmi líbila. Italského stavitele Pavla Kříže jsme všichni žrali. Božidaru Turzonovovou jsem za její charakter obdivoval. Radek Holub (kterého jsem do této chvíle neznal), byl zajímavý. Pavel Landovský zvládl své rozhořčení nad ztrátou vína perfektně. A námět (špatný osud poněkud lehkomyslné princezny) je zajímavý. ■ P.S. Když král ležel v tom hnoji (ještě, než se oholil), tak vypadal docela mužně. (06.04.2015)

Hodně lidí tady píše, že po revoluci se u nás přestaly točit dobré celovečerní pohádky, ale pro mě to je o něco později - na začátku tisíciletí s tímto filmem. Ten je taková moje srdeční záležitost. Kdo čeká klasickou pohádku, bude zklamán, protože tohle je spíš romantický a moralizující příběh zasazený do renesančního prostředí. Styl uvažování, který za ním stojí, mně také přišel spíš renesančně-barokní než pohádkový. Příběh je moralizující, detaily mírně lechtivé (král v lázni), takže dohromady tak něco mezi Komenským a Boccacciem. Pro děti tenhle film rozhodně není. Já jsem ho viděla už jako dospělá a líbilo se mně na něm všechno: prostředí, hudba, kostýmy (má oblíbená italská renesance), děj, psychologicky propracované postavy i styl vyjadřování (scénárista uměl zacházet s češtinou). Kromě toho 1) rodina v podání B. Turzonovové a obou Klár působila dojmem opravdové rodiny, 2) nechyběla tu nenásilná, moudrá autorita starších (v osobě babičky) a 3) králové a královny tu byli důstojní, což jsou tři věci, kterých si v pohádkách hodně považuju. Všichni herci byli dobře obsazeni a přímo srostli se svými postavami. Jako nejstarší sestru mě potěšilo, že hrdinkou byla netradičně sestra starší, ale nezapomnělo se ani na tu mladší :-) Moc se mně líbila chemie mezi králem a princeznou a věk krále mně vůbec nevadil - v tomhle žánru dám kdykoliv přednost důstojnému, charismatickému Milanu Bahúlovi před neklidnými, přidrzlými Jany Dolanskými. A k tomu tématu svatební krajky: podle mě bylo dobře vymyšleno, protože jednak ukázalo, že král byl zřejmě v mládí velice náročný a hledal ženu, která by byla přesně jako matka, ale příběh ho nechá dospět tak, že ženu získá, až když začne být víc sám sebou a uvažovat, že tu hloupou podmínku zruší a manželku si najde sám. A zdlouhavým paličkováním titěrné krajky zase příběh "dospěje" princeznu: ze začátku byla bezohledná a ztřeštěná, a paličkováním se naučila trpělivé práci. (03.02.2012)