Il giovane Toscanini
Toscanini
Young Toscanini
Young Toscanini
Režie:
Franco ZeffirelliHudba:
Roman VladHrají:
C. Thomas Howell, Elizabeth Taylor, Sophie Ward, John Rhys-Davies, Jean-Pierre Cassel, Philippe Noiret, Franco Nero, Martin Benson, Valentina Cortese (více)Obsahy(2)
Mladičký dirigent pomáhá znovu rozzářit pohaslou hvězdu operního nebe. Tříměsíční epizoda ze života Artura Toscaniniho... Rio de Janeiro, 1886. Osmnáctiletý dirigent Arturo Toscanini (C. Thomas Howell) opustil po chladném přijetí v La Scale Milán a odplul do Jižní Ameriky. Během orchestrálního turné v Brazílii propadne mladé milence, zároveň je však fascinován stárnoucí sopranistkou Nadinou Bulichoffovou (Elizabeth Taylorová). Operní diva přerušila divadelní kariéru kvůli brazilskému panovníkovi Domu Pedrovi II. Nyní se pod Toscaniniho vedením pokouší vrátit na jeviště v inscenaci Aidy, trpí ale hlubokými depresemi. Zvládne mladičký temperamentní dirigent ukočírovat zhýčkanou hvězdu žijící ze zašlé slávy? A podaří se její návrat mezi největší hvězdy operního nebe? ... I pro Elizabeth Taylorovou se v Zeffirelliho filmu jednalo o velký návrat – na plátně se objevila po osmileté přestávce, ve které se – kromě menších televizních projektů – hlavně léčila ze závislostí a věnovala aktivismu v oblasti HIV/AIDS, na který zemřelo několik jejích blízkých přátel. Kromě Taylorové si režisér ke spolupráci na natáčení v atraktivních lokacích Itálie, Portugalska a Brazílie přizval mimo jiné i Philippa Noireta, Franca Nera či Johna Rhyse-Daviese. Scény z brazilské opery byly točeny v Teatro Petruzzelli v italském Bari, které o několik let později zničil žhářský útok a znovuotevřeno bylo až v roce 2009. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Na můj vkus moc rozevláté a poetické. Zejména vzhledem k tomu, že film chce ukázat boj proti otroctví v Brazílii. Osvobozeneckým snahám – prý, dle tohohle příběhu – vydatně pomohla opera a mladý, později světoznámý, dirigent. V tomto pojetí jde zejména o hezké obrázky, leč obsah mi připadal chudý, až prázdný. SHRNUTÍ: Když umění uchopí dirigentskou taktovku jako zbraň. A jen mírně se nechá rozptýlit svěžími vnadami cudné plavovlásky a zralými vnadami vampovské brunety. ()
Já tyhle životopisný filmy z hudební sféry nijak zvlášť nemiluju. Je to většinou nuda. Toscaniniho si nejvíc užijí milovníci opery, v závěru filmu je z partitury představen slušný kousek. Věrohodnost příběhu mladého umělce, jenž svou zarputilostí starou bručící divu na správnou věc obrátil, je křehká. Sophie Ward tady moc pěkná kočička, chtělo to trochu v tom teple "od odít". Hodně podobně zamotaný film byl i z novější doby Schůzka s Venuší. ()
Zeffirelli natočil možná spíš pohádku inspirovanou počátky kariéry Artura Toscaniniho než realistický výsek z jeho života, ale krásnou pohádku plnou skutečných emocí, vášní a také ušlechtilosti. Vzdal v ní hold nejen budoucímu světoznámému dirigentovi, jednomu z vůbec nejslavnějších, ale především oddanosti hudbě, svobodě a svobodnému lidskému životu. Možná v něm nešetřil patosem a citovým vydíráním diváka, ovšem obojí k opeře také neodmyslitelně patří. Snad jen Liz Taylorová to s teatrálností přeháněla občas víc, než bylo i na primadonu únosné. Podivně uspěchaný a jakoby useknutý konec pak na mě působil dojmem neobratně sestříhnuté filmové kopie. ()
Toscanini ještě zdaleka není legendárním dirigentem. Jako mladý violoncellista se uchází o místo v orchestru "svatyně "- v milánské La Scale. Členové komise klábosí, pijou kafíčko a nevěnují mladému nadšenci a jeho hře velkou pozornost. Jak víme Toscanini byl vznětlivý - takže i ve své mladistvé verzi sebere svých pět švestek, řekne svému "obecenstu", co si o nich myslí a rázuje si to pryč od svého snu. Vše s pobavením sleduje Claudio Rossi (John Rhys-Davies), který neváhá a jako impresário operní společnosti, která se vydává na turné do Jižní Ameriky mu okamžitě nabídne místo. Vše se rozehrává už na palubě zaoceánského parníku (nádherná bouřlivá plavba - scéna kdy Toscanini diriguje bouři, hraje Rossiniho na cello při pohřbu do moře - nádhera), kde Arturo potkává klíčové postavy příběhu. Poslední zásadní figuru potkává až na místě - zašlou operní divu (Elizabeth Taylor), která tvoří protipól nadšenému mladíčkovi. Právě tuhle zhýčkanou, náladovou, nezvládnutelnou ex-hvězdu má Arturo na starosti a má ji donutit zkoušet. Parádní příběh o hudbě a poslání. ()
Zeffirelli celý film koncipuje jako jedno velké operní představení. Je plný hudby a krásné secesní výpravy. Exotická lokalita přesně zapadá do režisérova pojetí a skutečné bezpráví brazilských otroků se prolíná s dějem Aidy. Naivita se střídá s vášní a vše je pečlivě naaranžované. Do skutečného života to má hodně daleko, ale moc hezky se na to dívá. ()
Reklama