Režie:
Chan-wook ParkKamera:
Byeong-il KimHrají:
Ha-kyun Shin, Du-na Bae, Ji-eun Lim, Kang-ho Song, Bo-bae Han, Dae-yeon Lee, Seung-beom Ryoo, Jae-yeong Jeong, Seung-wan Ryoo, Joo-bong Ki, Kwang-rok Oh (více)Obsahy(1)
Hluchoněmý Ryu se ze všech sil snaží vydělat dost peněz, aby mohl svoji umírající sestru poslat na transplantaci ledvin (což není zrovna snadné, když jste právě přišli o práci a ještě ke všemu vám v nemocnici řekli, že potřebný orgán není k dispozici). Po menší epizodě s překupníky s lidskými orgány dá Ryu na radu své přítelkyně a rozhodne se získat peníze na sestřinu operaci únosem malé holčičky. Zpočátku slibně rozjetá akce se ale velmi brzy příšerným způsobem zvrtne a únos uvede do chodu kolotoč událostí, které všem pořádně zacloumají životy. Úvodní díl Parkovy trilogie o pomstě (následovaný snímky OLDBOY a SYMPATHY FOR LADY VENGEANCE) získal v roce 2003 na filmovém festivalu ve Philadelphii první cenu za nejlepší film. (kiddo)
(více)Recenze (269)
Ani nevím co napsat. Ryu je úžasné ztělesnění samoty každého z nás. Ohromné filmové obrazy, černý humor, fatální vyústění, naprostá (ale rozhodně ne samoúčelná) syrovost. V kombinaci s absencí hudby a pomalým plynutím děje je výsledný dojem z filmu jako rána kladivem do hlavy. První díl trilogie o pomstě vykresluje svět, psychické stavy a motivace jednotlivých postav tak věrohodně, až se vám to setsakra nebude líbit. Na každý bolestivý krok se váže další a další. Sociálně-kritický podtext zase rozebírá determinaci a zaufalství lidí z nižší vrstvy, kteří v krutém světě nemají ani na to, aby zachránili život své sestře. A je vůbec možné v krutém světě nebýt krutý? Na to ať si zodpoví každý sám, Park nikoho nesoudí a já taky nehodlám. Artová, nejvyšší možnou mírou bolestivá záležitost. Jeden z nejsilnějších filmů mého života. 10/10 ()
Kto akou zbraňou bojuje, takou aj zomrie. Vynikajúci film o láske, nenávisti a pomste. ()
To byl teda nářez! Film o pomstách v nejrůznějších podobách. Hlavně chuťovky jako zvuky praskající lebky při pitvě, přeřízlé achilovky a spousty dalších vychytávek dávají tušit, že pan režisér není žádné béčko. ()
Slibný, ale na wooka trochu pomalejsi rozjezd, že jsem trochu bál, že bude děj stagnovat, ale to čeho jsem se dočkal mě naprosto dostalo. Je to muj asi pátej film od tohohle vynikajícího režiséra a trochu jsem se bál, že mě nebude mít čím překvapit, ale to, jakým způsobem se jednotlivé postavy vyvinou a za jak daleké meze zajdou, mě upřímně nadchlo. Park Chan Wook vždycky šokuje (naštěstí v tom veskrze kladném slova smyslu, i když i v tomto snímku jsou scény na hraně - pitvy, mučení a hlavně ta jedna dost zvrácená masturbace). ()
Že jsou asijské filmy surové jsem věděla vždycky. Ale jak moc brutální může film být jsem zjistila až posléze. Ze začátku byl film krutý ale citlivý, pak už jenom brutální. Hnaný až zbytečně do extrému. Nereálně. Možná, že lepší dojem by zanechal, kdyby se nesnažil být tak hnusný. Myšlenka zajímavá ale na mě zbytečně moc kruté. ()
Parkův depkoidní cákanec, podávaný na zlatém podnose. V první třetině možná zdlouhavé, komplikované, ale umožňující nahlédnout do nitra postav, které nám v následujících minutách předvedou pravou pomstou hnanou šou, plnou neotřelých nápadů a fantazie. Některé momenty z hlavy je tak nevymažete (pitva dcery). ()
Jihokorejský filmy mě neskutečně baví a mě nezbývá nic jiného než panu Chan-Wook Parkovi závidět jeho virtuózní cit pro absurditu. ()
Na niti spektakulárního násilí navlečené korálky dějových nesmyslů jistý kritik ocenil jako zážitek o chlup příjemnější než ve filmu přítomná transplantace ledviny. Režisér honí hollywoodské vzory v umění sedět na dvou židlích: hanba krvotokům - když ony jsou ale tak fotogenické... A my kinošmíráci se nemůžeme vynadívat, přestože ti soudnější by všechny tyhle vypočítavé zhovadilosti nejradši poslali tam, kam patří - slušně řečeno mimo svůj obzor. ()
Reklama