Jatka č. 5

Osobně moc nemusím filmy, které jsou vyprávěny na přeskáčku a nejsou chronologické, ale tenhle je výjimkou. Tady totiž to zdánlivě nahodilé střídání záběrů z různých časů má totiž nějaký řád a smysl. Mnoho toho, co vidíme, jsou vzpomínky a myšlenky hlavního hrdiny - vzpomínání na hrůzné chvíle 2. světovou války a s tím spojené uvěznění a bombardování v Drážďanech, následný návrat zpět domů, který ale zase po čase kazí ten fakt, že je zde nová válka, studená a pak i scény a sekvence z planety Trafalmador, která pro něj symbolizuje nějaké to duševní štěstí, kterého se mu v tomhle světě tolik nedostává, obzvlášť když je stále válka. A všechno to spolu souvisí, stačí říct jediné slovo a hlavnímu hrdinovi to okamžitě připomene vzpomínky z války. Nebo z fiktivní planety Trafalmador. Každopádně, ačkoli film nemá zrovna optimistický námět, hodně se mi líbilo jeho poselství říkající, že si máme užívat těch dobrých chvil, co v životě máme a ty špatné nějak přejít. Úplně na konci je i poselství s rodinou, které ale ještě nepůsobí provařeně. Ale musím uznat, že se mi ten film líbil, moc jsem se u něj nenudil (jen některé scény mi přišly zbytečně natažené) a nějakou zajímavou myšlenku to mělo a taky si myslím, že to je dobře natočené a dobře sestříhané, protože tu ty záběry skvěle navazují. Knihu jsem ale nečetl, takže nemůžu posoudit. Slabé 4* (12.11.2019)

Zvlastni film. Nejde tak ani o to, ze to je mix sci-fi, cerny komedie, drama, valecnyho filmu a buhvi ceho jeste, tady jde spis o styl natoceni. Kde se neustale ruzny etapy zivota hlavniho hrdiny stridaj, takze je zenatej, najednou skok a je mladej ve valce a zase skok a zase a tak furt az do konce filmu. Film je proste jen nasekanej nahodnej sled scen, ktery ale na sebe prekvapive docela slusne navazujou, at uz co se tyka toho, ze postupne se odvypravi celej jeho zivot, tak ruzny provazani scen (vojaci rvou - tleskaj mu k prevzeti ceny). Akorat jsem teda nepochopil, jestli se mu to jen zda nebo vzpomina a jaka je teda pritomnost a nebo jestli skutecne lita v case, ale o to tu nejde, tady je to hlavne o skvely atmosfere a zajimavym pribehu. (11.10.2009)

Film o cestovaní v čase je vtedy kvalitný, ak jeho príbeh dokáže natoľko zaujať, že nemáte kedy rozmýšlať nad rôznymi časovými paradoxami a nelogičnosťami. Jatky sú presne tým prípadom. Navyše sa hlavný hrdina ocitá pri tomto cestovaní na takých miestach, ktoré sú pre daný žáner veľmi originálne. Záver je trochu slabší a príliš podľa mňa nekorešponduje s dejom, ale pod 5 hviezd aj tak nepôjdem, keď ich už má film v názve. (30.06.2012)

Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat. (26.10.2009)

Kurt Vonnegut jr., jeden z mých oblíbenců a spisovatel, jehož dílka se ne zrovna jednoduše zfilmovávájí. Jatka č.5 jsou pro člověka, který knižní předlohu nečetl hůře stravitelná a pravděpodobně vyjdou naplano stejně jako například Snídaně šampionů s N.Noltem a B.Willisem. Je to vše nebo nic. Buď se líbí nebo je zatraceno. Nic mezitím. (09.12.2005)