Ong-bak

Sport (jakýkoliv) nesleduju, ale Tony Jaa mě svým atletickým výkonem doslova nadchnul. Kdybych měl hlasovat v anketě sportovec roku, jednoznačně bych jej nominoval. Zápletka je naprosto primitivní, ale o to tu nejde. Film (nebo spíš Tony samotný) se postupně rozjíždí a posledních 40 minut je opravdová lahůdka pro vyznavače bojových umění. Ong-bak je osvěžením a znovuvzkříšením svého žánru. Nejsem sice fanouškem bojových filmů, spíš se jen rád občas podívám, ale tenhle film (resp. Tony Jaa) mě docela dostal. (29.09.2005)

Technicky dobrý. Kameraman se střihačem odvedli slušnou práci, překvapivě dobrá je i hudba. Bojové scény, na kterých film stojí, jsou něco nevídaného. Jenže Ong-bak není dokumentem o bojovém umění; byl natočen formou klasického příběhu a jako takový ho budu hodnotit. Potom nelze přehlédnout, že zatímco v polovině filmu se dá polemizovat o jednociferném počtu stránek scénáře, ke konci zvítězí přesvědčení, že žádný scénář nejspíše neexistoval. Titulní dějová linka by se dala shrnout jednou větou a momenty, kdy zrovna nepromlouvají končetiny titulní postavy, jsou většinou úsměvným mixem kýče, hlouposti a narychlo spíchnuté prázdnoty. Závěr je výsostně trapným faux-passem - proč se sakra někdo v posledních minutách dějově natolik tupého filmu snaží o jakousi sentimentální dramatičnost? Výsledkem bude maximálně křečovitý výbuch smíchu. Mimochodem, ta scéna s tříkolkami se sem vůbec nehodí a její přehnaně okatá zaranžovanost zavání poněkud onanisticky. (25.09.2008)

Nejsem žádný znalec bojových umění, ale talent Tonyho Jaa musí poznat i zatvrzelý pacifista v důchodovém věku. Je víc důvodů, proč je tenhle létající Thajec takovým objevem – za prvé: svému řemeslu rozumí a narozdíl od evropských přidržtašků typu Jeana Clauda van Damma přidává k technickému provedení onen nedostižní asijský umělecký dojem. Sledovat jeho uvolněnou dynamiku pohybů je estetický zážitek srovnatelný s excelentním dramatickým výkonem. Přičteme-li fakt, že se jede full-contactově, bez drátů a bez větších technických serepetiček (syrovost některých záběrů je jasně viditelná!), tak se při psích kusech hlavních aktérů těžko popadá dech. Za druhé: Tony Jaa je velice zajímavý vizuální typ... mixtura Inda a Asiata s chlapeckým šarmem. Za třetí: Tony Jaa sice neumí hrát, ale neumí hrát způsobem, který nepobuřuje. Ong-Bak je film cele podřízen dovednostem hlavní persóny, příběh vesele rezne na vedlejší koleji, scénárista se opřel o maximum archetypů, které uvolnily plac pro hlavní hvězdu. Ta si jej užívá vskutku labužnicky. Vzduchem létají rotační kopy, facky, neposední šikmoočci a tak nějak vůbec nevadí, že to nikam nespěje a že pointa filmu je jedna velká blbina s b velkým jako Indie. Ong-bak je boží akční zábava, relaxačka, která ohromí perfektními akčními scénami, pobaví neumělými pokusy Prachya Pinkaewa o moderní režii a nastevře divákovi dvířka do světa thajské pop music a hip hopu. Výsledkem je 105 minut adrenalinové zábavy a zážitků, na které se nezapomíná... (11.06.2005)

Klobouk dolů před bojovými sekvencemi. Tohle je těžký direkt nejen Hollywoodu, ale hlavně i Hongkongu let minulých. Tvůrci navíc opakovaně upozorňují, že si nepomáhají digitálními triky. Klobouk dolů nad neošizenou fyzickou prací ještě jednou.. Jenže, čeho je moc, toho je příliš. Místy natahovanou exhibicí fyzických možností (ať jsou jakkoliv úchvatné) jsem se velmi brzy začal přejídat, opakované záběry nejlepších kousků mě začali nudit a celé to pro mě postrádalo atmosféru arénovek a ten příjemný feeling osmdesátých let. Tehdy jsem hlavním hrdinům držel palce, u téhle thajské mlátičky bylo jasné, kdo vyhraje, otázkou zůstává jak. Jasně, občas mi klesala čelist, ale víckrát jsem se díval na hodinky. A to neberu totálně primitivní příběh a dementního záporáka s ještě dementnějším hlasovým syntezátorem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to si raději pustím nějakého „poctivého“ Van Damma z přelomu 80. a 90. let. (14.10.2010)

Tony Jaa a jeho kámoši kaskadéři zde jasně ukazují, jak má vypadat bojové umění před kamerou a co to je opravdová kvalita bojových scén. Předvádí vše a natvrdo a v takovém podání, že se divákovi tají dech. Žádné triky, žádné dráty, vše jen co je v lidských silách a přesto natolik úžasné a perfektní, že se filmu v tomto ohledu nemůžou skoro žádné akční filmy rovnat, vyjma filmů Bruce Leeho, kterým Tony dle mého svojí stejnou neskutečnou precizností skládá úctu. Tady jasně vidíme, že kdo umí, umí a i oko běžného diváka nezasvěceného do bojových umění a sportů to pozná. Kdo neumí, neměl by takové scény točit a hrát, protože je to ve srovnání s tím, co tady Tony předvedl prostě trapné ... A tím myslím celou tu řadu matrixovských a bournovských soubojů, které se již desetiletí ve filmech objevují ... Film se nedá posuzovat z jiného hlediska. Děj je jednoduchý, stejně jako je jednoduchý děj horroru. Dnešní horror má obsahovat gore, napětí, lekačky, násilí, šokující konec ... Bojový film má obsahovat dechberoucí bojové scény a ty "Ong Bak" obsahuje. Nic víc bych v tom zbytečně nehledal. Je to jako byste chtěli od porna, aby mělo příběh, děj a propracované povahy postav ... (23.01.2008)