Jako kníže Rohan

Málo nápaditý televizní přepis Raisova sociálního dramatu. Všechny postavy jsou velmi prvoplánové a naprosto předvídatelné, stejně jako celý příběh je jasný už předem. Dějová linka tím postrádá na zajímavosti a jediné, co by si divák mohl užít, by byly herecké výkony, kdyby ovšem herci měli co hrát. To však bohužel neměli, když záporné postavy postrádají jakékoliv kladné rysy a naopak kladné postavy jsou kladné přímo až čítankově, tudíž vlastně neživotné. Neživotná je tak i celá inscenace a svým provedením jako by patřila do stejné doby, kdy vznikla i knižní předloha. K tomu, aby to byl alespoň muzeální kousek ji však chybí autenticita. Depresivní obsah je tak podtržen i depresivním provedením, které nedokázala pozvednout ani slavná herecká jména. Učebnicová moralita bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. (13.09.2020)

Špáta mezi megeroidní matkou a hodnou manželkou. Jsou úplně jako dvě protikladné pohádkové ženštiny typu bída a štěstí. On totiž Špáta mezi dvěma vnitřními silami, proto ta "černobílost". Klíčem k pochopení povahy a tragédie tohoto jinak celkem dobráckého, ale nezřivého mužíčka, je úvodní scéna, v níž se ho dobrá manželka shovívavě ujímá poté, co v kartách prohrál i boty. Špáta je totiž gambler, spíš gambleříček, kterému se nenadále splnil sen o jackpotu. Proto taky ta komická přemrštěnost. A Špáta jako gambler si nemůže dokázat vážit ani toho mála, ani toho mnoha, co potom má. V zadním plánu máme možnost nahlížet (skromně, ale přece) sociální formu nižších venkovských vrstev tehdejší společnosti. Nemám na mysli "jak těžko se jim žilo", ale ilustraci takových základních faktů, jako že je tu nějaký "hospodář", u nějž bydlí několik podruhů, kteří "chodí na výdělek". Nebo jak jsou osiřelé děti sousedkami předány do péče jinde žijících příbuzných - v dnešním prostátnělém světě něco nepředstavitelného. K. V. Rais dnes už patří mezi zapadlé klasiky, nikým nečtené. Nikoli snad právem, ale bohužel přirozeně. O režisérovi Kubečkovi nic nevím, ale autor scénáře J. Z. Novák je u mne už nějakou dobu zapsán jako velmi dobrý autor TV adaptací právě starých klasiků. A Menšík využil ještě jednu z posledních a celkově nemnoha příležitostí prokázat, že není jen bavičem, ale také hercem, byť je už téměř nemožné se přes jeho ikonickou image dostat k postavě samotné. Stašová je jako profesionální svůdkyně hloupého zbohatlíka skvělá, ač od ní bych čekal spíš parodii na toto téma. (10.08.2016)

Všetky nedostatky televízneho spracovania, ako nekvalitná kamera, nezdarilé kulisy a kostýmy sa dajú odpustiť. Pretože scenárenské prevedenie a hlavne herecké prevedenie koncertujúceho Menšíka, boli excelentné. Asi najlepší film o tom, ako peniaze dokážu zmeniť človeka tým najkrutejším a najzahanbujúcejším spôsobom. 75%. (07.02.2007)

Melodramatický barvotisk. 1) ...nadčasově natočená inscenace (Karlos80), nehorázně černobílé (D.Moore), herecké výkony, nad kterými se tají dech (Argenson), fenomenální zpracování (taky Argenson) - to jsem snad spadl z višně? 2) Polopatickému zpracování klasického až archetypálního (chtělo by se poznamenat) tématu zcela chybí nadhled. Jediný pozoruhodný (protože jediný nešablonovitý) herecký výkon odvedl 54letý Vladimír Menšík (podruh Špáta). Ostatní herci přehrávají buď, pravda, docela mile (64letá Ludmila Roubíková - matka) anebo směšně tragicky (většina ostatních). I hudba se úspěšně zapojila do snahy zprostředkovat umělecký dojem i poslednímu chovanci Jedličkova ústavu. (12.02.2014)

Taková (na můj vkus až moc televizní) pohádka pro dospělý na téma "lehce nabyl, lehce pozbyl". Pokud to ale člověk bude brát jako alegorii nebo podobenství, pak to svoje místo rozhodně má a občasná přehnanost tomu nevadí; myšlenku jsem pochopil a Špátovu proměnu (resp. jeho vývoj) jsem prožíval; zasáhl mě i ten konec (za výraznýho přispění Bláhy). Dobrý to je, ale že by zas takovej kult? Menšík je kažodpádně machr, to všechna čest. Jo a mimochodem - teď už je mi úplně jasný, odkud čerpal Badalameti inspiraci pro hudbu do Twin Peaks :-) (18.04.2015)