Jako kníže Rohan

Jméno Rohan určitě nebylo vybráno náhodně. Rohan rovná se rohatý. A kníže Rohan je přímo kníže pekelný. Přesně tak se chová Špáta a jeho povedená matka je ještě horší. Již od samého začátku vládne filmu vyloženě nepříjemná atmosféra. Jako kdyby celý štáb: herci, režisér, produkční i osvětlovači věděli jak to dopadne. Tam není vteřinu uvolněná atmosféra. Svou vinu na tom má také obsazení Menšíka. Už značně pokročilého věku a sešlý zde hraje otce dvou malých dětí a další děcko je na cestě. Posedlost Menšíkem za každou cenu se nevyplatila. Natáčení ho evidentně nepotkalo v dobré formě. Splín nemocného, starého a unaveného člověka se pak přenesl na celý tvůrčí tým. Nejlépe vypadá na konci, když je zarostlý a ošuntělý a nemusí již křečovitě hrát boháče. Rais to ve své předloze taky pěkně přehnal. Neexistuje v českých zemích takhle tupý člověk, který by utrácel jak šílenej a furt žil v iluzi, že má stále patnáct tisíc, které zdědil někdy před rokem. Film vůbec není o karbanu, jak se nám snaží podsouvat Horáček s Müllerem ve své odrhovačce Srdce jako kníže Rohan. Špáta své peníze utratí po hospodách a částečně upíše lichváři jednoho nejmenovaného vyznání. Ani grejcar neprohraje ve hře Moje teta tvoje teta. Hodnocení 40 % max. (22.02.2020)

Všetky nedostatky televízneho spracovania, ako nekvalitná kamera, nezdarilé kulisy a kostýmy sa dajú odpustiť. Pretože scenárenské prevedenie a hlavne herecké prevedenie koncertujúceho Menšíka, boli excelentné. Asi najlepší film o tom, ako peniaze dokážu zmeniť človeka tým najkrutejším a najzahanbujúcejším spôsobom. 75%. (07.02.2007)

Ano, je to nehorázně černobílé, předvídatelné a kdesi cosi... Ale lepší a sugestivnější zpracování té notoricky známé věty, že pýcha předchází pád, jsem neviděl. Jedna z nejlepších rolí Vladimíra Menšíka, řekl bych. Za pozornost ovšem rozhodně stojí i skvělá Jana Gýrová v roli jeho ženy, "nakopnutíhodná" Ludmila Roubíková coby Špátova matka a Josef Bláha, který toho ve své malé roli sice neřekne mnoho, ale to, co řekne, a způsob, jakým to řekne, je dost silná káva. Raisovu předlohu jsem kdysi, myslím, četl. Jenže tak jako tahle inscenace mi v hlavě rozhodně neutkvěla. Pět jasných. (29.09.2011)

Melodramatický barvotisk. 1) ...nadčasově natočená inscenace (Karlos80), nehorázně černobílé (D.Moore), herecké výkony, nad kterými se tají dech (Argenson), fenomenální zpracování (taky Argenson) - to jsem snad spadl z višně? 2) Polopatickému zpracování klasického až archetypálního (chtělo by se poznamenat) tématu zcela chybí nadhled. Jediný pozoruhodný (protože jediný nešablonovitý) herecký výkon odvedl 54letý Vladimír Menšík (podruh Špáta). Ostatní herci přehrávají buď, pravda, docela mile (64letá Ludmila Roubíková - matka) anebo směšně tragicky (většina ostatních). I hudba se úspěšně zapojila do snahy zprostředkovat umělecký dojem i poslednímu chovanci Jedličkova ústavu. (12.02.2014)

Málo nápaditý televizní přepis Raisova sociálního dramatu. Všechny postavy jsou velmi prvoplánové a naprosto předvídatelné, stejně jako celý příběh je jasný už předem. Dějová linka tím postrádá na zajímavosti a jediné, co by si divák mohl užít, by byly herecké výkony, kdyby ovšem herci měli co hrát. To však bohužel neměli, když záporné postavy postrádají jakékoliv kladné rysy a naopak kladné postavy jsou kladné přímo až čítankově, tudíž vlastně neživotné. Neživotná je tak i celá inscenace a svým provedením jako by patřila do stejné doby, kdy vznikla i knižní předloha. K tomu, aby to byl alespoň muzeální kousek ji však chybí autenticita. Depresivní obsah je tak podtržen i depresivním provedením, které nedokázala pozvednout ani slavná herecká jména. Učebnicová moralita bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. (13.09.2020)