Jako kníže Rohan

Jméno Rohan určitě nebylo vybráno náhodně. Rohan rovná se rohatý. A kníže Rohan je přímo kníže pekelný. Přesně tak se chová Špáta a jeho povedená matka je ještě horší. Již od samého začátku vládne filmu vyloženě nepříjemná atmosféra. Jako kdyby celý štáb: herci, režisér, produkční i osvětlovači věděli jak to dopadne. Tam není vteřinu uvolněná atmosféra. Svou vinu na tom má také obsazení Menšíka. Už značně pokročilého věku a sešlý zde hraje otce dvou malých dětí a další děcko je na cestě. Posedlost Menšíkem za každou cenu se nevyplatila. Natáčení ho evidentně nepotkalo v dobré formě. Splín nemocného, starého a unaveného člověka se pak přenesl na celý tvůrčí tým. Nejlépe vypadá na konci, když je zarostlý a ošuntělý a nemusí již křečovitě hrát boháče. Rais to ve své předloze taky pěkně přehnal. Neexistuje v českých zemích takhle tupý člověk, který by utrácel jak šílenej a furt žil v iluzi, že má stále patnáct tisíc, které zdědil někdy před rokem. Film vůbec není o karbanu, jak se nám snaží podsouvat Horáček s Müllerem ve své odrhovačce Srdce jako kníže Rohan. Špáta své peníze utratí po hospodách a částečně upíše lichváři jednoho nejmenovaného vyznání. Ani grejcar neprohraje ve hře Moje teta tvoje teta. Hodnocení 40 % max. (22.02.2020)

Velmi drsné drama o tom, jak lehce nabytý, zdánlivě nevyčerpatelný mamon dokáže nuzáka pobláznit natolik, že zcela přestane vnímat realitu. Jeden z mála filmů, kde Menšík ztvárnil zápornou roli, ale zvládl ji bravurně, taktéž Roubíková jako jeho hamižná a snachou pohrdající matka. Líbily se mi i role dobráckých sousedů, které ztvárnili Pešek, Galatíková a Havelková. Silná je zejména scéna z pohřbu a působivá je též závěrečná scéna, kdy Špátu po mrtvici veze jeho matka na trakaři a do toho pokřikující děcka "Holoto Špáto, nemáš svý zlato." Dost negativistický film, proto jednou shlédnout mi bohatě stačilo. 60% (13.04.2019)

Vladimír Menšík je známý především jako estrádní bavič, konfereciér a komik. V roli chalupníka Špáty dokázal, že byl i prvotřídním charakterním hercem, jakému hned tak nebylo rovno. Scénárista a režisér dokázali převést zastaralý literární jazyk 19. století do moderní podoby, a vznikl tak nadčasový příběh o tom, jak prosťáček ke "štěstí" přišel. Téma je podobné jako v Chytilové "Dědictví aneb Kurvahošigutentág", ale v Rohanovi se s ním tvůrci vypořádali daleko civilněji a s tragickým vyústěním. Vedle špičkového Menšíka zdatně sekundují ostatní herci - zvlášť utkví v paměti Josef Bláha v miniatuře bezohledného manipulátora. Celkový dojem: 100%. (18.07.2006)

Špáta mezi megeroidní matkou a hodnou manželkou. Jsou úplně jako dvě protikladné pohádkové ženštiny typu bída a štěstí. On totiž Špáta mezi dvěma vnitřními silami, proto ta "černobílost". Klíčem k pochopení povahy a tragédie tohoto jinak celkem dobráckého, ale nezřivého mužíčka, je úvodní scéna, v níž se ho dobrá manželka shovívavě ujímá poté, co v kartách prohrál i boty. Špáta je totiž gambler, spíš gambleříček, kterému se nenadále splnil sen o jackpotu. Proto taky ta komická přemrštěnost. A Špáta jako gambler si nemůže dokázat vážit ani toho mála, ani toho mnoha, co potom má. V zadním plánu máme možnost nahlížet (skromně, ale přece) sociální formu nižších venkovských vrstev tehdejší společnosti. Nemám na mysli "jak těžko se jim žilo", ale ilustraci takových základních faktů, jako že je tu nějaký "hospodář", u nějž bydlí několik podruhů, kteří "chodí na výdělek". Nebo jak jsou osiřelé děti sousedkami předány do péče jinde žijících příbuzných - v dnešním prostátnělém světě něco nepředstavitelného. K. V. Rais dnes už patří mezi zapadlé klasiky, nikým nečtené. Nikoli snad právem, ale bohužel přirozeně. O režisérovi Kubečkovi nic nevím, ale autor scénáře J. Z. Novák je u mne už nějakou dobu zapsán jako velmi dobrý autor TV adaptací právě starých klasiků. A Menšík využil ještě jednu z posledních a celkově nemnoha příležitostí prokázat, že není jen bavičem, ale také hercem, byť je už téměř nemožné se přes jeho ikonickou image dostat k postavě samotné. Stašová je jako profesionální svůdkyně hloupého zbohatlíka skvělá, ač od ní bych čekal spíš parodii na toto téma. (10.08.2016)

Ó ano po nečekaném vzestupu, pýše, povýšenosti a já nevím čeho všeho, následuje většinou neodvratný a tvrdý pád na samé dno, tedy alespoň pokud člověk nemyslí na zadní kolečka a na nějakou tu životní investici. Takže ono má všecko své mouchy. Když se stane s chuďase náhle boháč tak je to vždycky o něčem jiném, než když se stane ještě s bohatšího bohatší. Tomu pád až zas tolik nevadí, ale ten chudý si přeci jenom nemůže zvyknout, na náhlou životní proměnu a je to přeci jenom trochu o něčem jiném. Krásná televizní inscenace, řekl bych že téměř nadčasově natočená, která má co říct i dnes. Inu stále platí rčení: postavení a úspěšnost se leckdy měřily - a vlastně i dodnes stále měří - jen podle hmotných ukazatelů. Ale čím více se takový zbohatlík chce připodobnit těm, kterým dosud mohl jen závidět, tím je trapnější. Vladimír Menšík jako zbohatlý Špáta podal skutečně velice hodnověrný výkon, a doopravdy jsem mu ho věřil. Závěrečný pravdivý rozhovor o skutečné Špátově situaci, společně s Josefem Bláhou, nebo poté doma s jeho matkou byl nádherný, ale také neuvěřitelně deprimující. Krásná prozaická hříčka o náhlém zbohatnutí a posléze o velice rychlém procitnutí a tvrdé realitě viz. závěrečný posměch dětí, se všemi velice dobře zahranými rolemi. (04.02.2007)