U pěti veverek

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)

"Můj manžel nemá žádných soukromých záležitostí a není doma!" Dobromyseľný podpapučník Plachta sa konečne emancipuje spod nadvlády hogfogo manželky Pačovej a za pomoci veselých maliarov Peška a Pivca, vinárnika Marvana a mydliara Průchu si začne plniť potlačované sny. "Neuražte se, ale dokavaď z vás nebudou Rembrandti, ta činže z vašich kapes nepůjde." Jeho choť zatiaľ kuje pikle a podlieha zvodom mamonu. "Já svědomí nevedu, to se nevyplácí." Veľmi nenáročná, trochu naivná, ale skvele zahratá milá a príjemná komédia z pohnutých časov, ktoré ale nie sú na filme vôbec poznať. (02.10.2023)

"Vždycky jsem si přál mít kluka, takového, jako vy... tak si u vás aspoň srdce ohřeju..." - to pan domácí Jindřich Plachta šel ke svým nájemníkům, dvěma mladým malířům, vybírat činži (aby to nestihla dříve jeho žena Filoména). A to bylo hned na začátku filmu - když pak ti dva (Pešek & Pivec) zapějou "píseň předojemnou a pohnutlivou", chtěl by je mít v příbuzenstvu určitě každý z vašnostů či jemnostpaní/slečen diváků! (07.11.2010)

Trochu naivní film, který jede v divadelním stylu, kdy dokáže černobílé charaktery (dobráckého Houbičku v podání skvělého Jindřicha Plachty i chamtivou Filoménu v podání neméně skvělé Míly Pačové) dovést až do absolutní krajnosti a kontrastu. Na druhou stranu, v některých věcech se Filoméně nelze divit, já bych s těmi čmáraly taky moc trpělivosti neměl. Houbička se i přes svou chorobnou laskavost projeví jako schopný podnikatel a vizionář, Filoména, která je tak šetrná na peníze, nakonec všechny mizerně investuje. A čmáralové, kteří jsou vlastně docela vtipní, dojdou také svého uznání. (04.02.2019)

Jindřich Plachta v roli starého dobráka pro něho takřka ušité na míru jeho povahy lidské. Ušlápnutý pan Houbička úpí pod nadvládou své manželky, jíž podlehl, když zlikvidoval mydlářskou firmu U pěti veverek, ze svých prostředků potají platí nájem svým podnájemníkům, chudým malířům, uplácí své hospodyňky, nakonec se rozhodne od ženy odejít a přistěhuje se do hostince pana Pulce, jemuž pomůže pozvednout jeho upadající podnik, také díky malířské výzdobě svých dvou podnájemníků, jimž tím zároveň pomůže ke slávě a penězům. Na popud bývalého dělníka mydlárny se rozhodne protio vůli své manželky obnovit výrobu mýdla, Filoména však podléhá tlaku podvodníka, který od ní vyláká půl miliónu korun na nákup akcií na neexistující volné pozemky. Když se aféra provalí, nakonec jí nezbývá, než se kajícně vrátit k manželovi, který se teď ujímá i velení ve své rodině. Malá, ale nepatrná role švagrové Růženy Naskové. A asi největší role Míly Pačové. (28.01.2019)