Kráska v růžovém

Scénář je kapku pomalejší, než je v dnešní době zvykem, a ta barva přinejmenším podezřelá. Ale Jon Cryer tančí, hraje a obléká se, jakoby to byl jeho první a poslední film (a to mu bylo pouze 21). Přidejte slizkého Jamese Spadera v bílém obleku (26 tou dobou, to taky není zlý) a z osmdesátek máte krásných devadesát procent. (25.11.2009)

Fajnová romantická komedie, která ničím neurazí a některé může potěšit úsměvem Molly Ringwaldové nebo výstupy Jona Cryera (dva a půl chlapa). Hlavně na tu Molly se dobře dívá. Naopak její vysněný protějšek je takový nudný kukuč, že vše kolem něj (i to, že má být bohatý a vypadat tak) není vůbec uvěřitelné. (13.06.2018)

Fajn 80. kousek z gymplu podle jednoduchý šablony, kde se nic světobornýho nestane, ale taky se celkem nic nepodělá. Herci jsou zajímavý a sociální témata jen tak čechrají stejně jako osobní problémy. Zrzavá kráska má svoje kouzlo, ale ten její amant je teda fest unylej. Výsledkem je dobová klasika s celkem fajn muzikou. (29.08.2020)

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)

Mám ráda ten roztomile trapný disko styl osmdesátých let ať už jde o účesy, módu, nebo některou hudbu. Hlavní hrdinka se obléká jako pošahaná úča ve středních letech a taky mi přijde, že má hrozně podobné rty a úsměv jako Neve Campbell. Jon Cryer se opět vyžívá v roli nechtěného vyvrhela, jak ho znám ze seriálu "Dva a půl chlapa", kde se v jedné epizodě setkal s Harrym Deanem Stantonem, zde otcem Andie. V seriálu by si přál, aby byl jeho kamarád, tady zase tchán, ale ani jedno se mu nesplní. Jamesa Spadera jsem snad v žádném filmu neviděla jinak než jako nesympatického slizouna. Hlavní příběh je podobný jako "Řekni cokoliv..." s Johnem Cusackem, jen naopak. (15.08.2014)